Možná si řeknete, že anglické číslovky už znáte, a možná je to i pravda, přesto se však v anglickém vyjadřování nebo zapisování číslovek často chybuje, a tak určitě nebude na škodu si vše zopakovat. Navíc z češtiny asi víte, že neexistují jen číslovky základní, ale i řadové, násobné a další, a i u nich panují mezi češtinou a angličtinou rozdíly.
Na základní číslovky se ptáme otázkou „kolik“. Nebudeme zde vypisovat jejich přehled, ten najdete např. na Quizletu, kde si číslovky můžete rovnou i procvičit. Stejně jako u dalších seznamů (dny v týdnu, měsíce, hlásky) ale platí, že byste:
Oproti češtině mají základní číslovky jednu odlišnost v tom, že od dvou stovek výš nedáváme výraz hundred, thousand, million atd. do množného čísla. Tři sta je tedy jen three hundred, pět tisíc five thousand, osm milionů eight million.
Pozor na to, že angličtina nemá podobné slovíčko, jako je česká miliarda! Miliarda je tedy hned billion, český bilion je v angličtině už trillion atd.
Při zápisu číslovek je také potřeba dávat pozor na to, co je a co není desetinná čárka. Například číslo 40,315 není čtyřicet celých tři sta patnáct, ale čtyřicet tisíc tři sta patnáct. Čárkou tedy oddělujeme tisíce od stovek, zatímco desetinná čárka je v angličtině desetinná tečka a čte se point: 4.3 je tedy four point three a znamená čtyři celé tři.
Ani základní tvoření řadových číslovek (ptáme se na ně otázkou „kolikátý“ asi není problém, a kdyby bylo, opět je tu soubor slovíček na Quizletu. Pojďme se tedy rovnou podívat na to, kde se u řadových číslovek nejčastěji chybuje.
Řadovou číslovku čteme vždy s určitým členem the!
Za řadovými číslovkami v angličtině se nepíše tečka! Přestože to snad všichni studenti vědí, stejně na to i ti pokročilí často zapomínají, jako by si říkali, že toto pravidlo „právě výjimečně“ neplatí. Platí vždy. Za řadovou číslovkou píšeme její poslední dvě písmena, a to normálně přímo za číslovku, nebo do horního indexu:
Jak tedy můžeme zapsat celé datum? Britská angličtina má většinou podobu 2nd November, 2019, zatímco americká má nejdřív měsíc a často ani nemusí mít zapsanou řadovou číslovku, tj. November 2, 2019. Celé datum pak čteme v britské angličtině the second of November twenty nineteen, v americké November the second twenty nineteen.
Pozor na to, když máte datum třeba někde na internetu zapsané ve formátu 11/02/2019 – je potřeba si ověřit, jakou angličtinu stránka používá (tím, že přejedete na jiná data, kde už záměna není možná), a jestli tedy jde o jedenáctého února nebo o druhého listopadu!
V mnoha případech si můžeme vybrat, jestli pro určení pořadí použijeme číslovku základní nebo řadovou. Musíme přitom ovšem dodržet jejich gramatiku, takže základní číslovka bude bez členu a až za výrazem, jehož pořadí určuje, zatímco řadová bude klasicky před ním a bude mít před sebou člen the:
Česká gramatika dále rozeznává tzv. druhové číslovky. Druhové číslovky jsou ty, na něž se ptáme „kolikero“ nebo „kolikery“.
V prvním významu, tedy v odpovědi na otázku „kolikero“, dělají čest svému jménu, protože vyjadřují, kolikero různých druhů něčeho máme. Napadne nás tedy například „čtvero ročních období“ nebo „devatero řemesel“. Jak bychom tyto výrazy přeložili do angličtiny?
Vidíme, že žádný jednotný překlad není, musíme postupovat případ od případu.
Odpověď na otázku „kolikery“ se bude vždy týkat něčeho, co bude v češtině tzv. pomnožné, tedy jedna věc s názvem v množném čísle – například kalhoty, hodiny, dveře, rukavice atd.
Pro správnou anglickou číslovku je potřeba vědět, jestli je daný výraz pomnožný i v angličtině. Ze čtyř jmenovaných jsou pomnožné jen dva, kalhoty a rukavice. Hodiny a dveře jsou v angličtině v jednotném čísle, proto žádnou speciální číslovku nepotřebují:
Naopak kalhoty i rukavice jsou „párové“ kusy oblečení, proto se před ně pro účely počítání přidává podstatné jméno pair:
Jak vidíme, druhové číslovky je jen česká gramatická kategorie, a jednotlivé druhové číslovky do angličtině přeložíme různě – někdy stačí základní číslovka, jindy použijeme pomocné výrazy kind of nebo pair of.
Na násobné číslovky se ptáme otázkou „kolikrát“. Mají jen dva nepravidelné tvary:
Od trojky výš vznikne násobná číslovka tak, že za číslovku základní přidáme výraz times:
Už začátečníci potřebují často vyjádřit, jak často za nějaké období něco dělají. K tomu použijí právě násobnou číslovku a neurčitý člen a, an:
Chceme-li se na některou z uvedených vět zeptat, použijeme buď tázací výraz how often (jak často), nebo how many times a… (kolikrát za…).
Protože s číslovkami úzce souvisí matematika, nebude asi na škodu ukázat si, jak se v angličtině vyjadřují základní matematické operace.
Jestli pro = použijete is nebo equals /i:kwlz/, je čistě na vás.
Místo minus můžete použít take away (three take away one is two).
Slovesa k názvům matematických operací jsou add, subtract, multiply a divide. Výrazy add a divide možná znáte jako „přidat“ a „rozdělit“, takže by se vám měly pamatovat snadno. Matematický příklad nebo úloha se pak v angličtině označuje jako math problem, vypočítat příklad bude solve (případně do) a problem (NE count an example, jak bychom doslova přeložili z češtiny):
Výsledek příkladu nebo řešení úlohy pak bude answer:
Do matematiky patří i zlomky (fractions). K jejich vyjádření použijeme kombinaci základních a řadových číslovek – čitatel bude základní číslovka, jmenovatel řadová, která se dává do množného čísla, jestliže je čitatel větší než jedna:
Zajímavé jsou i výrazy pro druhou mocninu (square) a odmocninu (square root). Třetí mocnina by byla cube a třetí odmocnina cube root. Vidíme, že slovo root je tedy vlastně hononymum (viz studijní text Antonyms, Homonyms, and Homophones), což je základní předpoklad pro různé vtípky – tady je jeden z nich:
Mathematical proof that girls are evil
First we state that girls require time and money: Girls = Time x Money
And as we all know, Time is Money: Time = Money
Therefore: Girls = Money x Money = Money2
And because ‘Money is the root of all evil’: Money = √Evil
Therefore: Girls = √Evil2
And we are forced to conclude that: Girls = Evil
Kdo by chtěl mít matematickou slovní zásobu ještě širší, může si přečíst přehled podrobnějších výrazů na Helpforenglish.
V české gramatice můžeme číslovky navíc rozlišovat na určité (tam by patřily skupiny 1–4 z našeho přehledu) a neurčité. K neurčitým číslovkám se řadí výrazy jako „mnoho, málo, pár, několik“ atd. V angličtině tyto výrazy označujeme jako quantifiers (kvantifikátory) a jejich přehled najdete ve studijním textu Nouns.
Jak jsme se přesvědčili, i na něčem, co nám připadá tak základní a jednoduché jako číslovky, se dá najít řada možností, jak udělat chybu. Vysvětlili jsme si, jak se číslovky efektivně učit, pokud je ještě nemáte zcela zažité, a ukázali jsme si, že je potřeba dát pozor na odlišnosti českého a anglického zápisu číslovek. Poukázali jsme na rozdíly v českém a anglickém třídění číslovek. A kromě toho jsme se také seznámili se základy matematické angličtiny, která se bude hodit především těm z vás, kteří se budete chtít věnovat nějakému přírodovědnému oboru, protože v nich je angličtina často hojně používána už na našich vysokých školách, natož pak v samotném oboru.
Znalost číslovek si můžete procvičit na Quizletu.
Angličtina se od češtiny liší v řadě věcí, a jednou z nich je i slovosled. Docílit správného anglického slovosledu přitom není nijak zvlášť složité, ale chce to něco, co zvlášť začátečníkům často dělá problémy, a to přestat přemýšlet v češtině a přestat z češtiny překládat.
Abychom mohli výrazy ve větě dát do správného pořadí, musíme si nejdřív určit její druh. Pro účely slovosledu si vystačíme se čtyřmi základními případy, i když i v jejich rámci ještě budeme muset rozlišovat:
Všechny možnosti si tedy nyní podrobně rozebereme a v průběhu výkladu přidáme i příklady nejčastějších slovosledných chyb, kterých se čeští studenti běžně dopouštějí.
V češtině si můžeme slova do věty poskládat skoro libovolně, aniž bychom přitom nějak výrazně měnili její význam (možná jen přitom některou informaci zdůrazníme). V angličtině se musíme držet přesně daného postupu, který zní:

Pro koho je to moc abstraktní, může si místo slovních druhů dosadit otázky na ně:

Ať bude česká věta znít jakkoli, anglická musí mít přesně toto pořadí!
Někdy je to při překladu snadné:
Vidíme, že pořadí bylo dodrženo v češtině i v angličtině:
![]()
Pochopitelně není potřeba mít ve větě obsažené všechny větné členy z výše uvedeného pravidla – pozice těch, které ve větě nejsou (předmět a příslovečná určení způsobu a místa), prostě zůstanou prázdné.
Jindy nám však čeština způsobí problémy. Vezměme si například tuto větu:
Kdybychom překládali doslova a o angličtině toho moc nevěděli, možná by vzniklo něco takového:
Kdo o angličtině něco ví, může ve větě v této podobě najít až šest chyb (nejde jen o slovosled). Zvládnete to? Zkuste se nad ní chvíli zamyslet a označit si je, než budete číst dál.
Pojďme se tedy nyní podívat na to, kde všude zmíněné chyby jsou. Tu slovoslednou si uvedeme až nakonec a ještě si k ní něco dodáme:
Vidíme, že věta dodržuje předepsaný pořádek slov

Studenti se často snaží s tímto pořadím slov zacházet kreativně s poukazem na to, že „ono to ale přece jde i jinak“. Ano, (někdy) to jde, ale to není to, o co bychom měli při učení se cizího jazyka usilovat. Měli bychom se zpočátku učit pouze ten nejběžnější způsob vyjádření a počkat, až budeme jazyk ovládat natolik, že ty různé výjimky „přijdou samy“ podle toho, že je třeba někde uslyšíme použité v hovoru nebo při sledování filmu či seriálu, a sami je použijeme přirozeně, bez přemýšlení. Do té doby ale platí, že každá oznamovací věta musí mít podmět, za ním musí následovat přísudek, pak případně předmět a příslovečná určení v pořadí způsob – místo – čas.
Výjimkou, kterou si můžeme zmínit už teď, může být použití hodnoticích příslovcí, tedy takových, která vyjadřují názor toho, kdo právě mluví, nebo příslovcí fungujících v podstatě jako spojky (however, moreover, suddenly atd.). Ta budou stát vždy na začátku věty a podmět bude následovat až po nich (a po čárce) – nejde o porušení výše uvedeného pravidla, pouze o doplnění dalšího možného větného členu na samý začátek věty. Podmět tedy nemusí být ve větě na prvním místě, ale vždy musí stát před přísudkem.
Protože je postavení příslovcí ve větě celkově komplikovanější (existují ještě např. frekvenční příslovce, která stojí uprostřed věty mezi podmětem a přísudkem), doporučuju si o něm přečíst víc ve studijním textu Adverbs.
Pravidlo o tom, že každá věta musí mít podmět a tento podmět musí ve větě stát před přísudkem, platí i ve větách typu „Někde je něco“, které v češtině mají podmět až za přísudkem. Kdybychom překládali doslova, udělali bychom tudíž chybu:
Proč je to chyba? I když bychom teoreticky mohli začít příslovečným určením on the wall (viz opět studijní text Adverbs), rozhodně nemůže stát přísudek is před podmětem spider. Co s tím?
V angličtině si poradíme tak, že na místo podmětu dáme výraz there, který zde nebude znamenat „tam“, vlastně nebude znamenat vůbec nic, jen nám pomůže, abychom dodrželi pravidla slovosledu. Zároveň se nám prohodí postavení příslovečného určení místa („na stěně“ – on the wall), které je v češtině na začátku věty, v angličtině až na konci. Porovnejte:
Vidíme tedy, že pozici podmětu zaujme samotný výraz there, zatímco vlastní český podmět („pavouk“) stojí až za přísudkem, což je ale v pořádku, protože platí, že podmět (there) stojí ve větě před přísudkem (is). Podobné je to i v množném čísle, tj. u vět „Někde jsou něco“:

V čem tedy můžeme u vět typu „Někde je/jsou něco“ udělat nejčastěji chybu? Je toho poměrně dost:
Kdy věty typu „Někde je něco“ používáme? Zejména při popisech všeho druhu, např.:
Zvlášť při popisu obrázku budeme často cítit potřebu, opakuje-li se za sebou víc vět typu „Někde je něco“, slovosled trochu obměnit. Můžeme to udělat, a můžeme tedy větu začít příslovečným určením, ale je to zrádné, protože pak nikdy nesmíme zapomenout před přísudek is vložit podmět there, např.
Pokud bychom na there zapomněli, jsme zpátky u chyby č. 1:
Proto vždy studentům doporučuju k obměně popisu použít spíš vazbu I can see… a u vět „Někde je něco“ se držet ustáleného slovosledu s There na začátku.
Vazba there is/are se pochopitelně vyskytuje i v otázce a záporu:
Are there any questions? – Jsou (Máte) nějaké otázky?
There isn’t a pub in this village. – V téhle vesnici není hospoda.
A její použití není omezené jen na přítomnost, může se vyskytnout i ve všech ostatních slovesných časech:
O otázkách pojednává mnohem podrobněji celý samostatný studijní text Questions, proto si zde jen připomeneme základní pravidla pro jejich tvoření. Z hlediska slovosledu existují v zásadě dva typy tvoření – tzv. inverzí neboli přehozením slovosledu, nebo přidáním pomocného slovesa. U obou však pokaždé jinou cestou dojdeme ke stejnému závěru: ve větě bude nejdřív přísudek a až za ním podmět, tedy přesně opačně, než jak to bylo u oznamovací věty.
Přehození slovosledu v praxi znamená, že se prostě jen změní pořadí slov, která už ve větě jsou, ale žádná další se nepřidávají.
Přehozením slovosledu se tvoří všechny otázky se slovesem be, ať je v jakémkoli čase nebo je samo součástí jiného času. Uvedeme si zde jen několik příkladů:
Kromě toho se inverze používá u slovesa have got nebo u have jako součásti předpřítomného, předminulého nebo předbudoucího času:
Sloveso have použité bez got však tvoří otázku stejně jako všechna ostatní slovesa, tedy pomocným slovesem:
Inverzí se tvoří i otázky od modálních sloves, s výjimkou slovesa must a jiných časů než přítomnosti (viz studijní text Modal verbs). Tyto otázky mívají často speciální funkce
I otázky se slovesy will a would někdy mohou mít kromě čistého vyjádření budoucnosti, resp. podmínky i speciální funkci:
Ke speciálním funkcím nejen otázek viz studijní text Functions.
Všechny dosud uvedené otázky se obešly bez tázacího zájmena. Pokud otázka tázací zájmeno obsahuje, nic se nemění, i tak ji tvoříme inverzí, tj. první ve větě je sice ono tázací zájmeno, ale podstatné je, že přísudek stojí ve větě před podmětem:
Jak jsme už naznačili, otázky s pomocnými slovesy mají také obrácený slovosled, tj. přísudek stojí ve větě před podmětem, ale oproti oznamovací větě nestojí na pozici přísudku sloveso, které se vyskytovalo už v oznamovací větě, ale jiné, tzv. pomocné sloveso. Týká se to v podstatě jen dvou časů:
Chceme-li v přítomném prostém čase vytvořit otázku, použijeme právě pomocné sloveso do, pro podmět ve 3. osobě jednotného čísla (vyjádřitelný zájmeny he, she, it) potom does:
V minulém čase prostém používáme pro tvoření otázky minulý tvar slovesa do, tedy did. Žádný speciální tvar pro 3. osobu jednotného čísla není:
Zvláštním případem tvoření otázky v přítomném, resp. minulém prostém čase je tvoření otázky se slovesem do pro sloveso have:
Otázka s pomocným slovesem do, did a slovesem have se používá i pro tvoření otázky od modálního slovesa must (pomocí opisu have to – viz studijní text Modal Verbs):
Stejně jako u otázek tvořených inverzí se nic nemění ani tehdy, když otázka obsahuje tázací zájmeno. Otázku i tak tvoříme pomocným slovesem, které tedy stojí ve větě až za tázacím zájmenem (a případně dalšími výrazy, které jsou na něj navázané), ale pořád před podmětem:
V rozkazech máme situaci usnadněnou, protože v nich není podmět, proto máme na prvním místě přísudek a pak zbytek věty:
Rozkaz můžeme utvořit i pro první osobu množného čísla, pomocí výrazu Let’s:
Rozkaz pomocí let’s má v podstatě vždy i funkci návrhu, protože jeden člověk nemůže úplně rozhodovat sám za víc lidí (viz studijní text Functions):
Více se k rozkazům dočtete ve studijním textu Imperatives.
Na závěr si uvedeme několik dalších případů, kde se ve slovosledu často chybuje:
Takových případů je poměrně dost, často jde o to, že se v češtině podmět přesouvá do pozice předmětu a podmětem je zájmeno „to“. Tady je řešením prostě učit se správné překlady těchto vazeb:
Často vznikne chyba při překladu věty, kde v češtině ani jiná vazba není, jen je česká věta jinak postavená. Tady stačí si uvědomit, že nemůžeme automaticky překládat slovo od slova, ale stanovit si, co je podmět, a při překladu se prostě držet se pravidel anglického slovosledu:
Pravidla, která jsme si uvedli pro slovosled v otázkách, přestávají platit tehdy, když se ptáme na podmět (kdo, co?). V takovém případě stojí na začátku věty tázací zájmeno, které má funkci podmětu, a zbytek věty má normální slovosled oznamovací věty, tj. následuje přísudek a další větné členy (viz studijní text Questions).
Někdy jde vytvořit jak otázka na podmět, tak jí podobná s pomocným slovesem:
Význam je ale pokaždé jiný. Jak vidíme i podle barvy písma, v prvním případě jde o otázku na podmět, proto zní český překlad „Kdo má rád Raymonda?“, zatímco ve druhém se ptáme na předmět, protože podmětem věty je Raymond, a překlad tedy zní „Koho má rád Raymond?“
Jestliže má věta dva předměty, musí být jeden tzv. přímý a druhý nepřímý. Přímý bude ten, který je v češtině ve 4. pádě, zatímco každý další předmět tak logicky musí být nepřímý (a často před sebou bude mít nějakou předložku). Pokud bude přímý předmět tvořen podstatným jménem, máme dvě možnosti slovosledu:
Jestliže ale bude přímým předmětem zájmeno, existuje jen jedna možnost, a to mít nepřímý předmět před přímým:
Podobný případem je situace, kdy máme ve větě frázové sloveso, jehož předmětem není podstatné jméno, ale zájmeno. Zatímco u podstatného jména si můžeme vybrat, jestli přijde doprostřed frázového slovesa nebo až za něj, zájmenu musí vždy stát uprostřed frázového slovesa:
Více se o frázových slovesech dočtete ve studijním textu Phrasal Verbs.
Pro někoho možná nečekaný slovosled mají otázky, u nichž má tázací zájmeno nějakou předložku, tj. např. „s kým“, „od koho“ apod. Tato předložka totiž nestojí jako v češtině před tázacím zájmenem, ale až na konci věty:
Patří sem ale i některé zcela základní věty, kdy je tázací zájmeno v češtině jednoslovné:
Výraz like v poslední příkladové větě je také předložka, ptáme se doslova „Jako co je?“ Více se k otázkám s předložkou i k často zaměňovaným otázkám s like na konci dočtete ve studijním textu Basic Questions.
Podobný případ jako v otázkách nastává i ve vztažných větách s předložkami. I zde musí předložka přijít až na konec věty:
V obou případech je ve vztažné větě vypuštěné vztažné zájmeno. V prvním případě by to bylo who (The guys who I work with), ve druhém that, případně which (that pub that/which Jill took us to). Více se k tvoření vztažných vět dočtete ve studijním textu Conjunctions.
U vztažných vět i otázek s předložkou se výjimečně dá zachovat stejný slovosled jako v češtině, tedy s předložkou na začátku, pak se ale mění i vztažné zájmeno a celá věta je značně formální:
Zrádné jsou i tzv. nepřímé otázky. Jakmile před otázku dáme nějaké uvození se samostatným podmětem typu I don’t know nebo Can you tell me, přestává otázka být otázkou a stává se tzv. nepřímou otázkou. Ta má slovosled jako normální oznamovací věta, zatímco my se podle češtiny mylně pořád snažíme vytvořit otázku:
U druhé příkladové věty vidíme, že nepřímá otázka se někdy skládá vlastně ze dvou otázek. První je přímá (Can you tell me), a má proto běžný otázkový slovosled, druhá nepřímá a má slovosled jako oznamovací věta.
Ještě složitější je pak situace, kdy je uvozovací věta v minulosti. V tom případě totiž musíme kromě slovosledu dát pozor i na tzv. časovou souslednost, kdy se oproti češtině „posouvá“ slovesný tvar druhé věty jakoby víc do minulosti (viz studijní text Reported Speech):
V tomto studijním textu jsme si udělali přehled běžného slovosledu v různých typech anglických vět. Zatímco základní pravidla už si asi pamatujete a neděláte chyby, pokud má i česká věta stejný slovosled jako ta anglická, můžou vás někdy nachytat případy, kdy je v češtině slovosled jiný. Proto pro překlad z češtiny vždy platí: je jedno, jak vypadá česká věta, podstatné je pravidlo pro slovosled v příslušném druhu anglické věty. Jak jsme uvedli v úvodu, český slovosled je volnější, umožňuje vám si s větou víc hrát a například v ní něco pomocí slovosledu zdůraznit, zatímco v angličtině je slovosled pevně daný a pro zdůraznění se používají jiné prostředky, o nichž se podrobněji dočtete ve studijním textu Sentence Stress.
V tomto textu si uděláme přehled všech způsobů, jak do angličtiny převést česká zájmena. Číst celé
Tento článek nám přiblíží problematiku verb patterns. Pokud se v angličtině za sebou objeví dvě slovesa, existuje několik možností, v jakém tvaru bude druhé z nich: Číst celé
V tomto studijním textu si vysvětlíme, jak se dá v angličtině vyjádřit český budoucí čas. Hned na začátku je potřeba říct, že v angličtině vlastně žádný budoucí čas jako takový neexistuje, jen několik různých způsobů vyjádření budoucnosti. Proto se také tento text jmenuje prostě The Future, nikoli Future Tense.
Vítejte na webu jankalandra.com. Jste na správném místě, pokud si chcete zejména:
Koho angličtina nezajímá, může si přečíst moje články o překládání a také o golfu. Nebo si u mě můžete nějaký ten překlad nebo golfovou radu rovnou objednat:)
Teď si ale ukážeme, jak vám můžu pomoct s angličtinou.
Najdete zde všechno, co potřebujete ke zkouškám na úrovni B1 (tj. např. české maturitě), ale i hlavní jevy určené studentům úrovně B2 a vyšší – tato rozšiřující gramatika je pro přehlednost odlišena modrým písmem. Přehledy gramatiky jsou psané jako texty, které se snažím podle zkušeností z výuky neustále zjednodušovat a zpřehledňovat, aby byly co nejsnáz pochopitelné.
K textům z gramatiky postupně přidávám přehledy slovní zásoby. Zejména doporučuju přehledy sloves, přídavných jmen a příslovcí podle jazykových úrovní a s českými překlady, které jinde na internetu nenajdete, a dále přehledy témat slovní zásoby. Ke každému z těchto témat je odkaz na procvičování v programu Quizlet.
Jak pracovat na jednotlivých jazykových dovednostech a kde se na internetu jinde učit anglicky, najdete v oddílech Jazykové dovednosti a Další zdroje.
Přeju vám, abyste v textech vždy našli, co hledáte, a abyste se s jejich pomocí naučili lépe anglicky! Pokud byste zde nalezli nějakou faktickou chybu, nepochopitelné nebo nelogické vysvětlení nebo naopak nenašli oblast, která vás zajímá, využijte prosím kontaktní formulář.
Spojovat věty do souvětí je v češtině i v angličtině naprosto přirozené, v jednoduchých větách nikdo nemluví. Ke spojování vět do souvětí slouží spojky. Zatímco někdy si spojky a jejich užití v češtině a angličtině celkem odpovídají, některá souvětí mají zvláštní pravidla tvoření, která je potřeba se naučit.
Předložky jako slovní druh známe z češtiny jako výrazy umisťované před podstatná jména, zájmena nebo číslovky a vyjadřující různé významy. Dále se v češtině rozlišují předložky vlastní (jsou jen a pouze předložkami) a nevlastní (tentýž výraz může být i jiným slovním druhem, nejčastěji příslovcem). V angličtině jsou předložky svým významem ještě důležitější než v češtině, protože angličtina na rozdíl od češtiny nemá pády a významy jednotlivých českých pádů se vyjadřují právě předložkami. Kromě toho existuje řada předložkových vazeb, vazeb sloves s předložkami a v neposlední řadě se pomocí předložek (a příslovcí) tvoří tzv. frázová slovesa. Předložky je tedy potřeba znát co nejpřesněji a pamatovat si co nejvíc typických slovních spojení, kde se používají. V tomto studijním textu si uvedeme přehled jejich základních významů a nakoukneme i do složitějších případů použití předložek.
Pro začátečníky je důležité si uvědomit, že anglické předložky mají vlastní pravidla používání a nezáleží tedy na tom, jak se dané spojení řekne v češtině. Prostě se jen naučíte tato pravidla, a když budete mít ve větě např. den v týdnu, dáte před něj vždy předložku on. Nyní si tedy uvedeme seznam případů, kdy se jednotlivé předložky používají:
Pravidlo pro tuto předložku je jednoduché – použijeme ji vždy, kdy máme na mysli jeden konkrétní den, tj. v těchto případech:
Připomeňte si způsob čtení dat (viz studijní text Numerals) – uvedený příklad přečteme obvykle jako on the thirty-first of May! Totéž platí tehdy, jste-li dotázáni na den svého narození (When were you born? – I was born on the twenty-eighth of April, nineteen ninety-eight) a pochopitelně i v případě, že mluvíte o svých nebo něčích narozeninách (It happened on my birthday. – Stalo se to v den mých narozenin.)
U vícedenních svátků použijeme předložku at – viz níže.
Předložka at se nejtypičtěji používá pro vyjádření konkrétního času. Kromě toho ji ale najdeme i v dalších situacích a v mnoha ustálených spojeních:
Předložku in použijeme ve všech ostatních případech, kdy nepoužijeme on ani at:
Výjimkou je výraz „v noci“, kdy se používá předložka at bez členu – at night (viz výše).
Všimněte si, že u ročních období můžete i nemusíte použít určitý člen.
Předložku in dále používáme ve významu české časové předložky „za“ (nějakou dobu):
Všimněte si, že řadě příslovečných určení s předložkami odpovídá v češtině pouze výraz bez předložky (např. in the evening – večer, on 1st April – 1. dubna). Při překladu do angličtiny na tyto předložky ale nezapomínejte!
Jsou-li ale některé z uvedených výrazů spojené s výrazy next (příští, další), this (tento), every (každý), last (minulý), žádná předložka se nepoužívá:
příští pondělí – next Monday (NE on next Monday) příští víkend – next weekend
každý den – every day letos – this year loni – last year minulý měsíc – last month
K dalším časovým předložkám patří:
Na rozdíl v použití předložek before a ago si vzpomeňte hlavně při mluvení – když se budete bavit o nějakém termínu v budoucnosti, použijete before, naopak při vyprávění použijete ago (typicky ve větách s minulým časem prostým – viz studijní text Past and Perfect Tenses). Všimněte si, že předložka ago stojí až za časovým výrazem (a pro češtinu to tedy z definice vlastně není předložka)! Nezapomeňte ani na to, že česká předložka „před“ může být ještě předložkou místa – v tom případě v angličtině použijeme předložku in front of: in front of the museum – před muzeem (NE before the museum).
Všimněte si rozdílu mezi until / till a by – předložka until / till vyjadřuje konec trvání nějakého děje nebo časového období (= do kdy něco potrvá), zatímco by určuje (nejpozdější) termín něčeho (= nejpozději do kdy bude něco dokončeno). Předložka by se typicky používá s dokonavými časy (viz studijní text Past and Perfect Tenses). Oba výrazy se používají i jako spojky – until / till jako spojka odpovídá českému „dokud (ne-)“, by jako spojka má podobu by the time a znamená „(do té doby,) než“ – viz studijní text Conjunctions).
Předložky since a for se typicky používají s předpřítomným časem, zejména průběhovým (viz studijní text Past and Perfect Tenses). Předložka since má v češtině protějšek – říká, od kdy děj trvá. Naopak předložka for se v češtině často vůbec nevyjadřuje – angličtina ji ale používá vždy, když popisujeme, (po) jak dlouhou dobu děj trvá. Pozor – platí to nejen v předpřítomném čase, ale i při běžném vyprávění v minulosti, popř. ve větách o budoucnosti. Větu „Pracoval jsem tam 5 let“ tak musíme přeložit jako I worked there for 5 years. A pokud chceme při vyprávění v minulém čase prostém, popř. ve větách o budoucnosti používat předložku „od (…do)“, pak nemůžeme použít since (ta se používá výhradně s předpřítomným, popř. předminulým časem), ale předložku from (… to): I worked there from 2005 – Pracoval jsem tam od roku 2005. Naopak u předpřítomného významu bychom ve významu „od (někdy v minulosti) doteď“ použili spojení since… until now.
Totéž ještě jednou stručně graficky:
| minulý čas | předpřítomný / předminulý čas | budoucí tvar | |
| od (… do) | from (… to) | since (… until now) | from (… to) |
| (po) jakou dobu | for | for | for |
Pokud byste si potřebovali vybrat mezi předložkami for a during, pak for říká, jak dlouho něco trvá, trvalo nebo bude trvat, zatímco during vyjadřuje, kdy (během jakého období) se něco stalo nebo dělo. Srovnejte použití obou v následující větě:
I’ll come and see you for a few minutes during the afternoon. – Během odpoledne se za tebou na pár minut zastavím.
Předložkami místa odpovídáme na otázku „Kde?“ (nikoli „Kam?“).
Stejně jako u předložek času jsou i u předložek místa základními předložkami výrazy on, in a at. Jejich použití je už z hlediska češtiny o něco logičtější (i v češtině se předložka „na“ používá pro plochu, zatímco předložka „v“ pro prostor), ale i zde je mnoho výjimek a navíc pro předložku at sice někdy máme ekvivalent „u“, ale mnohem častěji ji přeložíme jako „na“ nebo jako „v“.
Základní předložky se tedy používají takto:
Jak jsme již zmínili, při překladu z češtiny je u předložek on, in potřeba dát pozor na výjimky:
Mezi britskou a americkou angličtinou je rozdíl v počítání pater. Britové mají ground floor, nad ním je first floor atd. (tedy stejný systém jako u nás), zatímco Američané mají místo přízemí hned first floor, nad ním je second floor atd. (což odpovídá našemu počítání podlaží).
Jak vidíte, po předložkách se vždy před podstatným jménem používá člen. V některých ustálených spojeních to ale neplatí, např. u následujících veřejných míst:
v nemocnici – in hospital ve vězení – in prison v kostele – in church
Pokud byste ale na daném místě byli např. jen na návštěvě, člen použijete. Srovnejte:
K používání členů nejen s předložkami podrobněji ve studijním textu Nouns.
Předložka at se používá v následujících případech:
Všimněte si, že jste-li např. na návštěvě u někoho, použijete předložku at a příslušné jméno s přivlastňovacím ’s. Je to proto, že jste vlastně v jeho nebo jejím bytě či domě. Podobně se říká např. I’m going to a party to Peter’s. – Jdu na party k Petrovi.
U většiny těchto veřejných míst lze použít i předložku in, ale většinou s drobným významovým rozdílem. Děláme-li na onom místě to, co se tam běžně dělá, použijeme at, zatímco in se typicky použije tehdy, jdeme-li dané zařízení například jen navštívit, nebo nás nezajímá v něm probíhající činnost, ale čistě jen náš výskyt na daném místě. Srovnejte:
Při popisu obrázku (jeden z běžných úkolů u různých zkoušek – viz studijní text Describing pictures) použijete různá příslovečná určení místa, kde se uplatní všechny základní předložky:
Předložky over / under použijeme tehdy, zajímá-li nás vlastně svislá přímka a na ní porovnáváme, co je výš a níž. Naopak u předložek above / below je důležité srovnání několika vodorovných rovin (= co je na vyšší a co na nižší hladině nebo úrovni). Srovnejte:
Totéž lze samozřejmě vyjádřit i opačně:
Těmito předložkami odpovídáme na otázku „Kam?“
K základním předložkám směru existují samozřejmě i jejich opaky:
| KDE? | KAM? | ODKUD? |
| on – na | on / onto – na | off – z (povrchu dolů) |
| in / inside – v, uvnitř | in / into – do | out (of) – (ven) z |
| at – v, u, na | to – do, na | from – z, od |
Jak jsme si říkali u předložek místa, pro auto (popř. taxík) se používá předložka místa in, tudíž i předložka směru je in / into a její opak out of. Vlak, autobus a letadlo se pojí s předložkou místa on, takže předložka směru je on / onto a její opak off. Tím pádem si můžeme uvést překlady českého nastoupit a vystoupit přehledně v tabulce:
| auto / taxík | vlak / bus | |
| nastoupit | get in(to) the car / taxi | get on the bus / train |
| vystoupit | get out of the car / taxi | get off the bus / train |
Použití předložek se často řídí slovesy, např. get to the airport, ale arrive at the airport (viz níže Prepositional verbs).
Některá ustálená slovní spojení se základními předložkami a jejich překlady si můžete procvičit na Quizletu.
Další předložky, které jsme si uvedli u předložek místa, jsou zároveň i předložkami směru:
Kromě nich existují ještě další, vlastní předložky směru:
Předložky up a down se také dají použít místo předložky along (go up this street, go down the corridor), aniž by zmíněná ulice nebo chodba vedla shora dolů. Jde spíš o dojem mluvčího.
Všimněte si, že v češtině předložce through může odpovídat jen 7. pád bez předložky (through the tunnel – tunelem).
Do tohoto oddílu umisťujeme předložky, které se „nevešly“ do jiné kategorie nebo se v dané kategorii zmiňoval jen jeden jejich význam. To, že jsou zmiňované až zde, ale neznamená, že by byly nějak méně důležité – setkáte se s nimi prakticky všude. Jak uvádíme u jednotlivých skupin, některé z těchto předložek mohou vyjadřovat význam českých pádů a nebudou mít proto při překladu do češtiny jiný protějšek než právě jen pádovou koncovku podstatného jména (with dental floss – zubní nití, to Laura – Lauře atd.)!
Jestliže v angličtině chcete vyjádřit český druhý pád, máte tři hlavní možnosti:
Někdy má předložka of český ekvivalent „z“. Například u materiálů se používá of v protikladu k from. Srovnejte:
Všimněte si podobnosti předložek despite a in spite of. Významově jsou shodné a liší se jen tím, že po in spite následuje of, po despite hned podstatné jméno.
Samotné because je spojka s významem protože (následuje po něm tedy celá věta), zatímco because of je předložka, za kterou následuje pouze podstatné jméno nebo zájmeno, ne věta.
Předložky se mohou spojovat s dalšími výrazy a tvořit slovní spojení s vlastním významem. Tato spojení si rozdělíme na předložkové vazby, slovesa, podstatná a přídavná jména s předložkou a frázová slovesa. Všechny tyto výrazy obohacují projev, tvoří ho zajímavým a přirozeným.
Předložkovým spojením rozumíme spojení předložky s jiným slovním druhem, typicky podstatným jménem, které má jiný význam každá z jeho částí. Mnoho těchto spojení odpovídá českým příslovcím (viz studijní text Adverbs). Zde si připomeneme ta naprosto nejčastější:
Sloveso s předložkou si oproti předložkové vazbě nebo frázovému slovesu uchovává svůj původní význam, pojí se ale vždy s jednou konkrétní předložkou. Tuto předložku použijeme, jestliže ve větě po slovese následuje nějaký předmět (např. Look at me! – Dívej se na mě!). Je-li ve větě samotné sloveso, zůstává bez předložky (např. Look! – Podívej / Koukni!). Mezi základní předložková slovesa patří:
Všimněte si, že u některých anglických sloves z tohoto seznamu se s předložkou pojí i jejich český ekvivalent, jiným naopak odpovídá české sloveso bez předložky. V tomto seznamu jsou uvedena hlavně ta slovesa, u nichž se předložka v češtině a angličtině liší (chybí např. agree with – souhlasit s, protože předložka je v češtině i angličtině stejná). Může se ale taky stát, že sloveso má předložku v češtině, ale v angličtině po něm předmět následuje přímo, bez předložky. Mezi tato slovesa patří:
Podobně jako po slovesech následuje předložka i po přídavných nebo podstatných jménech, je-li za nimi ve větě uveden předmět. Často jsou tyto vazby stejné jako u příbuzných sloves, zde uvádíme hlavně ty odlišné:
Jak vidíte, u mnoha přídavných jmen je potřeba pro překlad do češtiny přidat si k nim tvar slovesa be a výsledné spojení se pak přeloží jako sloveso – viz studijní text Present tenses).
Frázová slovesa jsou spojení sloves a tzv. krátkých příslovcí, která jsou často zároveň předložkami (up, on, back, off, away, out, down, forward atd.). Celé toto spojení mívá podobně jako u předložkových vazeb jiný význam každá z jeho částí. I zde si uvedeme seznam těch nejčastějších – ve studijním textu Phrasal verbs najdete tato slovesa ve formě pexesa a k nim mnoho dalších, včetně gramatických pravidel pro používání frázových sloves, která zde nebudeme zmiňovat.
Základní frázová slovesa:
Jak vidíte, použití předložek v angličtině je opravdu velmi bohaté. Podle toho, kolik jich umíte, se celkem přesně pozná vaše jazyková úroveň. Už na té základní by ale člověk měl být schopen pomocí předložek např. popsat cizinci cestu (viz studijní text Directions) nebo popsat situaci na obrázku (viz studijní text Describing Pictures), v televizi nebo v realitě (např. popsat vybavení svého bytu nebo pokoje). Pokud tedy máte v těchto dovednostech mezery, nezapomeňte si důkladně pročíst oba zmiňované studijní texty a naučit se v nich popisované dovednosti!
Frázová slovesa jsou spojení sloves a tzv. krátkých příslovcí (up, on, back, off, away, out, down, forward atd.). Používají se především v mluveném neformálním projevu a dodávají řeči přirozenost, idiomatičnost (čili to s nimi prostě líp zní). Řadě z nich se ale nevyhne žádný student angličtiny. Číst celé
Podstatná jména jsou (stejně jako v čestině) výrazy označující konkrétní předměty, osoby a věci, ale i přírodní jevy a abstraktní pojmy. V angličtině na rozdíl od češtiny neexistují pády (takže významy českých pádů se vyjadřují většinou předložkami – viz studijní text Prepositions). Rozlišujeme u nich rod, číslo a na rozdíl od češtiny navíc ještě počitatelnost. Číst celé