Jan Kalandra 
Vítejte na webu jankalandra.com. Jste na správném místě, pokud si chcete zejména:
- přehledně zopakovat anglickou gramatiku k maturitě,
- procvičit a rozšířit slovní zásobu k maturitě včetně nejčastějších sloves, přídavných jmen, příslovcí a témat slovní zásoby,
- přečíst tipy a triky, jak a kde se angličtinu zábavně učit dál.
Koho angličtina nezajímá, může si přečíst moje články o překládání a také o golfu. Nebo si u mě můžete nějaký ten překlad nebo golfovou radu rovnou objednat:)
Teď si ale ukážeme, jak vám můžu pomoct s angličtinou.
Gramatika
Najdete zde všechno, co potřebujete ke zkouškám na úrovni B1 (tj. např. české maturitě), ale i hlavní jevy určené studentům úrovně B2 a vyšší – tato rozšiřující gramatika je pro přehlednost odlišena modrým písmem. Přehledy gramatiky jsou psané jako texty, které se snažím podle zkušeností z výuky neustále zjednodušovat a zpřehledňovat, aby byly co nejsnáz pochopitelné.
Slovní zásoba
K textům z gramatiky postupně přidávám přehledy slovní zásoby. Zejména doporučuju přehledy sloves, přídavných jmen a příslovcí podle jazykových úrovní a s českými překlady, které jinde na internetu nenajdete, a dále přehledy témat slovní zásoby. Ke každému z těchto témat je odkaz na procvičování v programu Quizlet.
Tipy a triky
Jak pracovat na jednotlivých jazykových dovednostech a kde se na internetu jinde učit anglicky, najdete v oddílech Jazykové dovednosti a Další zdroje.
Přeju vám, abyste v textech vždy našli, co hledáte, a abyste se s jejich pomocí naučili lépe anglicky! Pokud byste zde nalezli nějakou faktickou chybu, nepochopitelné nebo nelogické vysvětlení nebo naopak nenašli oblast, která vás zajímá, využijte prosím kontaktní formulář.
V tomto textu se podíváme na trochu pokročilejší gramatiku, která už hodně přesahuje do úrovně B2. Přesto jsou však přací věty běžnou součástí mluvené angličtiny a způsob jejich tvoření je součástí řady vazeb, s nimiž se často setkáte v různých testech.
Obsah:
2. Další podobně tvořené vazby
d) I’d rather you… / I’d sooner you…
1. Wish clauses – Přací věty
Na úvod je potřeba si ujasnit, co přesně pro nás budou přací věty znamenat. V češtině jde o věty začínající částicemi ať, kéž, nebo dokonce nechť (viz studijní text Particles and Interjections). Ty můžeme do angličtiny převést buď formálními zvolacími větami s may (May you have a long and fruitful marriage!), nebo tzv. wish clauses. My se teď zaměříme na ty druhé.
a) tvoření
Přací věty s wish se tvoří podle zvláštních pravidel:
- přání do současnosti – I wish + minulý čas
- přání do minulosti – I wish + předminulý čas
- přání na změnu něčího chování – I wish you/he/she… would(n’t) + infinitiv
Přesněji řečeno jsou přací věty s wish vždy souvětím, které začíná I wish. Spojka v tomto souvětí je vždy that a stejně jako u předmětných vět se často vynechává (viz studijní text Conjunctions):
- I wish (that) I’d never started smoking. – Že já jsem s tím kouřením vůbec začínal!
Zmiňované časy ve třech typech přacích vět se tedy vždy týkají vedlejší věty začínající (that), ne věty s wish.
Úplně stejný význam jako I wish má i slovní spojení If only:
- I wish / If only he didn’t smoke. – Neměl by kouřit. / Přála bych si, aby nekouřil.
Vidíme, že v přehledu typů přacích vět chybí přání do budoucnosti. Pokud si přejeme, aby se v budoucnu něco nějak stalo, nepoužíváme totiž věty s wish, ale s hope. V těch můžeme pro tuto budoucnost použít přítomný čas prostý nebo budoucnost s will:
- I hope you (will) win the match. – Přeju ti, abys ten zápas vyhrál. / Doufám, že ten zápas vyhraješ. (NE
I wish you won the match)
Podmět přací věty může být i jiný než I:
- My mum wishes she hadn’t married my dad. – Máma by byla nejradši, kdyby si tátu nikdy nevzala.
b) použití
Pojďme se teď na tři zmiňované typy wish clauses podívat podrobněji.
- Přání do současnosti – minulý čas
Větou s wish a minulým časem vyjádříme, jaká bychom chtěli, aby byla současnost, která taková není. Jde tedy o jakýsi povzdech, vyjádření lítosti nad současným stavem, ne úplně o reálné, splnitelné přání.
- I wish I had a car. – Kdybych tak měl auto!
- I wish I could sing. – Jak já bych chtěl umět zpívat!
- I wish it weren’t raining. – Chtěl bych, aby nepršelo.
Jak vidíme z poslední příkladové věty, pokud je přísudkem nebo jeho součástí sloveso be, používáme ve všech osobách tvar were (tvar was pro 1. a 3. osobu j. č. je možný jen v britské angličtině):
- I wish you were here. – Chtěl bych tě teď mít tady u sebe.
- I wish I weren’t so bad at singing. – Kdyby mi to zpívání aspoň trochu šlo!
2. Přání do minulosti – předminulý čas
Funkcí tohoto typu vět s wish je vyjádření lítosti nad něčím, co se v minulosti stalo jinak, než se podle našeho současného přesvědčení stát mělo:
- I wish I hadn’t failed the driving test. – Štve mě, že jsem ten řidičák neudělal.
- I wish I’d told her when it was time. – Měl jsem jí do říct, dokud na to byl čas.
- I bet they wish they hadn’t invited us. – Určitě si teď říkají, že nás neměli zvát.
3. Přání na změnu něčího chování – would + infinitiv
Pokud nás něco na někom štve a chceme si ulevit, použijeme větu s wish doplněnou o tvar would + infinitiv:
- I wish she’d shut up for a moment. – Mohla by už konečně na chvilku zmlknout.
- I wish you wouldn’t tell me what to do all the time. – Nemusíš mi pořád říkat, co mám dělat.
Jak jsme se mohli přesvědčit na všech uvedených příkladech přacích vět, je často celkem problém najít jejich přesný překlad do češtiny. Jen v minimu případů to totiž bude věta „Přeju si, aby…“ nebo „Přál bych si, aby…“ Při hledání vhodného překladu je potřeba vycházet z jejich funkce v angličtině, a podle ní najít jejich vhodný český protějšek. Možností je celá řada, takže se určitě nebojte zapojit vynalézavost – a zejména na věty s wish myslete, když budete hledat anglický protějšek takových českých vět.
2. Další podobně tvořené vazby
Podobnou gramatiku jako u přacích vět (minulý čas pro přítomnost, předminulý pro minulost, označovanou také jako unreal time neboli „nereálný čas“) najdeme v angličtině i v dalších případech:
a) posuny časů v nepřímé řeči
Jak víme ze studijního textu Reported Speech, použijeme v nepřímé řeči minulý čas pro výrok, který byl v přímé řeči v přítomném čase (tentokrát jde o klasický minulý čas, tj. s tvary was pro 1. a 3. osobu j. č.), a předminulý pro výrok v minulém. Používá se zde i would, ne ale jako něčí kritika, pouze pro informování o výroku, který v přímé řeči obsahoval budoucnost s will:
- She said she loved Tommy. – Řekla, že miluje Tommyho.
- They asked what time we’d arrived. – Zeptali se, v kolik jsme dorazili.
- He promised he wouldn’t be late this time. – Slíbil, že tentokrát přijde včas.
b) podmínková souvětí
Podmínková souvětí opět známe (viz studijní text Conjunctions), takže jen upozorníme na podobnost s přacími větami. Minulý čas se objevuje ve 2. podmínce, kterou popisujeme nějakou hypotetickou situaci v přítomnosti („v alternativním vesmíru“). Předminulý čas se ve 3. podmínce stejně jako u vět s wish vrací k něčemu, co se stalo v minulosti (nemusí to jen kritizovat, může o tom jakkoli hloubat):
- If I had a car, I wouldn’t have to travel by bus all the time. – Kdybych měla auto, nemusela bych pořád jezdit autobusem. (2. podmínka)
- We wouldn’t have made it if they hadn’t helped us. – Kdyby nám nepomohli, nezvládli bychom to. (3. podmínka)
Podobně jako 2. podmínku můžeme vytvořit i věty začínající Imagine (Představ si, že), Suppose (Řekněme, že) a What if (Co když, co kdyby). Můžeme mít tedy např. větu:
- I know it’s not very likely but imagine you became a professional gamer! – Vím, že se to asi nestane, ale jen si představ, kdyby ses hraním živil!
Stejně tak ale takto začínající věty můžeme tvořit podle 1. podmínky:
- What if the train’s late? – A co když to bude mít zpoždění?
c) it’s (high/about) time
Tuto vazbu máme i v češtině – je načase (nebo nejvyšší čas), aby se něco udělalo. V podstatě jde tedy o jakési doporučení nebo kritiku, ekvivalent věty s should. I zde použijeme pro přítomnost minulý čas.
- It’s high time we started actually doing something. – Je nejvyšší čas, abychom začali něco doopravdy dělat. (= I think we should start actually doing something.)
Kromě tohoto doporučujícího významu mohou věty s it’s time prostě jen konstatovat, že nastal čas něco udělat. V tom případě pro vyjádření této činnosti použijeme infinitiv s to:
- It’s time to go to bed. – Je čas jít spát. (= děti mají pevně daný čas, kdy je rodiče ukládají)
d) I’d rather you… / I’d sooner you…
Poslední vazba, kterou si s v souvislosti s přacími větami zmíníme, je vazba I’d rather you… / I’d sooner you… Obě vazby můžeme použít zcela jednoduše, s infinitivem, jestliže budeme chtít vyjádřit, kterou z nabízených možností bychom si raději vybrali:
- I’d rather stay in tonight. – Dneska bych spíš nikam nechodil.
Abychom s nimi použili minulý čas, musí být ve větě zmíněný jiný podmět, o němž říkáme, že by měl raději něco udělat:
- I’d sooner you didn’t tell them anything. – Nejlepší bude, když jim o tom nebudeš nic říkat.
- I’d rather we bought a Mini. – Budu radši, když si koupíme Mini.
Závěr
Přací věty sice spadají spíš už do gramatiky na úrovni B2, ale pro doplnění a utřídění znalostí mají své místo i v našem výkladu základní anglické gramatiky. Kromě samotného tvoření s nimi bývá problém v tom, že nás u české věty nenapadne, že by jí v angličtině mohla odpovídat věta přací, a výsledný anglický projev je pak chudší.
Popis a porovnání obrázků jsou důležitými ústními dovednostmi, testovanými u různých zkoušek (maturita, cambridgeské zkoušky apod.). Tento učební text přináší praktický návod, jak při popisu a porovnávání obrázků postupovat.
Pro přehlednost jsou dovednosti k popisu obrázků rozdělené do jednotlivých lekcí. Při učení postupujte podle osnovy od první lekce a nic nevynechávejte, lekce na sebe navazují. Po jejich zvládnutí sice budete umět každý jednotlivý detail obrázku, ale nezapomínejte, že popis obrázku např. u maturity trvá jen 1,5 minuty, takže určitě není žádoucí skutečně o všech detailech mluvit. Očekává se od vás naopak takový popis, ze kterého bude jasné, že ovládáte všechny dovednosti spojené s popisováním obrázků.
Obsah
b) vazba there is / there are 2
7. Rozšiřující dovednosti a časté chyby 5
b) vztažné věty (člověk, který…) 5
0. Co se hodnotí?
Uvedeme si principy hodnocení u maturity, u mezinárodních zkoušek je to pochopitelně obdobné.
Obecně u ústní zkoušky se hodnotí zvládnutí úkolu, gramatika a slovní zásoba. Ke zvládnutí úkolu patří i to, jestli mluvíte logicky, souvisle – právě k tomu by měl sloužit tento návod.
Co potřebujete z gramatiky a slovní zásoby? Základem je pochopitelně umět pojmenovat to, co na obrázku vidíte. U maturity máte navíc k dispozici slovník, takže si promyslete, o čem budete mluvit, a pokud některé slovíčko neznáte, vyhledejte si ho. Maturitní obrázky jsou ale pojaté tak, že byste věci na nich vyobrazené znát měli, takže slovník by měl fungovat jen k připomenutí – určitě nepoužívejte vyhledané slovíčko, které vám vůbec nezní povědomě!
Co dál se obecně sleduje? Ke všem uvedeným bodům se postupně dostaneme, takže teď jen rychlý heslovitý přehled:
- předložky a předložková spojení (k popisu toho, kde se co nachází)
- vazba there is / there are a členy (a/an, the, –) – k popisu toho, kde co je
- slovesné časy, hlavně přítomný čas průběhový (k popisu toho, co kdo dělá)
Teď už můžeme přejít k návodu, podle kterého se popis obrázku může naučit i člověk, který nikdy nic takového nezkoušel.
1. Úvod
Úplně první, co by mělo při popisu obrázku zaznít, je obecná věta vystihující hlavní motiv obrázku. Chybou by bylo začínat od podrobností, tedy např. začít od toho, že v levém dolním rohu je židle. Ideální úvod může vypadat např. takto:
In the picture, there are 5 people in a restaurant. They look like a family. They are sitting at a table and talking to each other. I can see some food and drink on the table, so they are probably having dinner – they might be celebrating someone’s birthday.
V tomto úvodu už zazněly prakticky všechny sledované prvky z gramatiky a slovní zásoby, takže jste hodnotitelům ukázali, že je asi ovládáte, a teď už bude čas přejít k detailům a ukázat ještě víc.
2. Kde co je
Můžete se například rozhovořit podrobněji o tom, kde se co přesně na obrázku nachází. K tomu budeme potřebovat dvě součástky, pojmenování pozic na obrázku a vazbu there is / there are.
a) pozice na obrázku
Pozice na obrázku popíšete pomocí předložkových spojení, jejichž přehled vidíte na tomto schématu:
Kromě těchto základních pozic můžete použít ještě další podobné výrazy:
- at the front – vepředu / in the foreground – v popředí
- at the back – vzadu / in the background – v pozadí
- in the distance – v dálce
A pro celý obrázek: in the picture – na obrázku
V jiných materiálech najdete pozice na obrázku popsané trochu složitěji (např. v pravém horním rohu jako in the upper right-hand corner). Tato slovní spojení jsou samozřejmě také možná, ale působí trochu formálně a jsou asi příliš složitá. Určitě si vystačíte s těmi názvy pozic, které jsou uvedeny tady.
b) vazba there is / there are
Vazbu there is / there are podrobně vysvětlujeme ve studijním textu Word Order, zde se tedy omezíme jen na připomenutí toho hlavního.
Zatímco v češtině při popisu toho, kde se co nachází, používáme slovosled „Někde je něco“ (např. „V pozadí jsou další hosté“), v angličtině musí stát podmět před přísudkem, a doslovný překlad In the background are other guests by proto byl špatně – místo něj použijeme vazbu there is / there are: There are other guests in the background.
Pokud byste chtěli mluvit o více věcech nebo lidech na různých pozicích a nechtěli jste přitom opakovat vazbu there is / there are, můžete samozřejmě použít i frází I can see: On the left, in front of the women, I can see a bottle of red wine – Před ženami vlevo vidím láhev červeného vína.
c) předložky
Při popisu toho, kde se co na obrázku nachází, si často nevystačíme jen s uvedenými předložkovými spojeními, ale budeme muset použít další předložky místa, jimiž vyjádříme, že se něco vyjádří před/za něčím, vedle něčeho atd. Jejich přehled najdete ve studijním textu Prepositions. V samotném popisu to může vypadat například takto:
There is a glass of beer next to the person on the right. – Člověk napravo má u sebe pivo.
d) členy
Se vším doposud uvedeným souvisí také používání členů. Základní pravidla najdete ve studijním textu Nouns, tady si zase jen ukážeme, jak se tato pravidla uplatní v praxi. Vezměme si to, co jsme si zatím napsali k našemu příkladovému popisu obrázku:
In the picture, there are 5 people in a restaurant. They look like colleagues from an office. They are sitting at a table and talking to each other. I can see some food and drink on the table, so they are probably having dinner – they might be celebrating someone’s birthday. On the left, in front of the women, I can see a bottle of red wine, and there is a glass of beer next to the person on the right.
Vidíme, že gramatikou související se členy je celý popis prakticky prošpikovaný. Jak si tedy jednotlivé situace odůvodníme?
- in the picture – podstatné jméno počitatelné (C) v jednotném čísle (sg.) = musí mít člen; my i zkoušející víme, o jaký obrázek se jedná (= ten, který popisujeme) = the
- 5 people – C v množném čísle (pl.) s číslovkou (= jiným determinátorem) před sebou = bez členu
- in a restaurant – C, sg. = musí mít člen; o restauraci mluvíme poprvé, ani my, ani zkoušející nevíme, která restaurace to je = a
- like colleagues – C, pl. = o kolezích mluvíme poprvé, ani my, ani zkoušející nevíme, jací kolegové z jaké kanceláře to jsou = bez členu
- from an office – C, sg. = musí mít člen; o kanceláři mluvíme poprvé, ani my, ani zkoušející nevíme, která kancelář to je; následující slovo ve výslovnosti začíná samohláskou = an
- at a table – totéž: C, sg. = musí mít člen; o stole mluvíme poprvé, v té restauraci je stolů víc = a
- some food and drink = podstatná jména nepočitatelná (U) = nemají člen nebo před sebou mají kvantifikátory some/any/no
- on the table – C, sg. = musí mít člen; o stole už jsme mluvili, víme, o který se jedná = the
- having dinner – C, sg. = mělo by mít člen, ale jde o jednu z výjimek = bez členu
- someone’s birthday – C, sg. = musí mít člen nebo jiný determinátor (v tomto případě přivlastňovací ’s) = bez členu
- on the left – C, sg. = musí mít člen; obrázek má jen jednu levou stranu = the
- in front of the women – C, pl. – dáváme najevo, že jde o ženy z už jmenované skupiny, konkrétně ženy sedící vlevo, takže víme, o koho se jedná = the
- a bottle – C, sg. = musí mít člen; o láhvi mluvíme poprvé, láhví existuje spousta = a
- of red wine – U = bez členu
- a glass – C, sg. = musí mít člen; o půllitru mluvíme poprvé, existuje jich spousta = a
- beer – U = bez členu
- the person – C, sg. = musí mít člen; o tom, že na obrázku jsou lidé, jsme už mluvili, zde jde konkrétně o člověka vpravo (vyplývá z toho, že vpravo sedí jen jeden) = the
- on the right – C, sg. = musí mít člen; obrázek má jen jednu pravou stranu = the
3. Co se na obrázku děje
Při popisu obrázku činnost na něm zobrazená jakoby znovu probíhá před našima očima. Pro popis právě probíhajících činností se v angličtině používá přítomný průběhový čas (viz studijní text Present Tenses). V našem úvodu jde o věty They are sitting at a table and (= they are) talking to each other, resp. They are probably having dinner.
· časté chyby
Pozor na tzv. stavová slovesa = ta, která netvoří průběhový tvar. Jak víme ze studijního textu Present Tenses, pokud se ve větě objeví stavové sloveso, musíme použít tvar přítomného času prostého, i když činnost probíhá právě teď. V našem úvodu jde o větu They look like colleagues from an office: sloveso look ve významu vypadat je stavové, takže musíme použít tvar přítomného času prostého. Pokud bychom však měli look ve významu dívat se, bylo by normálně v přítomném čase průběhovém: She’s looking at her watch. – Dívá se na hodinky.
Podobně, jen v našem případě naopak funguje sloveso have. Pokud má význam něco vlastnit, průběh netvoří. Pokud je použité ve vazbě, která dohromady říká, že něco nevlastníme, ale děláme, průběh tvoří – proto tvar They are probably having dinner (have dinner znamená večeřet, tedy něco dělat).
· co má kdo na sobě
Když něco máme na sobě, opět zde nejde o význam, že bychom něco vlastnili, ale že něco děláme (= momentálně to nosíme). Proto nepoužijeme např. She has blue jeans, ale She’s wearing blue jeans. Stejně tak i třeba u brýlí: He’s wearing glasses (NE He has glasses).
Popisovat oblečení lidí na obrázku je dobrá strategie, pokud slovíčka k oblečení ovládáte a jinak třeba moc nevíte, co říkat – slovíčka z tématu oblečení budou hodnocena kladně, pokud samozřejmě nepůjde o ta základní, ale o výrazu typu tie, belt, baseball cap, hoodie atd., ideálně ještě s barvami nebo vzory (plain, striped, checked atd.).
4. Popis osob
Oblečení je součástí popisu osob. Pokud na obrázku nic moc jiného než lidi není, popisu osob se asi nevyhneme. I na tuto dovednost už zde máme článek, proto si popis osob můžete připomenout ve studijním textu Describing People.
5. Vlastní názor
Hodnoticí přídavná jména jsou také jednou z možností, jak při popisování obrázku vyjádřit vlastní názor. To je velice žádoucí, protože popis obrázku by neměl být jen objektivním popisem, ale obrázek by měl sloužit jako východisko k diskusi na nějaké téma. U maturity se sice na základě obrázku nediskutuje, přesto je ale dobré věnovat pozornost tématu, jemuž se obrázky ve 2. části ústní zkoušky věnují. V našem případě obrázku z restaurace by na druhém obrázku mohla být třeba domácí oslava s dortem a téma by mohlo znít Food and drink nebo Holidays and celebrations. Jestliže si tedy toto téma přečteme, můžeme lépe pochopit, jakou situaci nebo téma má obrázek znázorňovat.
Své domněnky a názory můžeme vyjádřit následujícími způsoby:
a) slovesem
Můžeme použít např. slovesa I think (Myslím si, že; Podle mě), I guess (Řekl bych; Asi) nebo It looks like (Vypadá to, že; Zdá se, že). V našem úvodu k popisu obrázku se to týká věty They look like colleagues from an office – Vypadají jako kolegové z práce.
b) příslovcem
Názor můžeme vyjádřit např. příslovci maybe (Možná že), probably (Pravděpodobně; Nejspíš) nebo definitely (určitě): I can see some food and drink on the table, so they are probably having dinner. – Na stole vidím jídlo a pití, takže jsou nejspíš na večeři.
c) modálním slovesem
Vyjádření domněnky modálním slovesem je vlastně kombinací předchozích dvou způsobů. Ve významu českých příslovcí můžeme použít anglická jistotní modální slovesa may/might/could (možná, asi), must (určitě) nebo can’t (určitě ne) – viz studijní text Modal Verbs. V našem úvodu jsme zkombinovali modální sloveso might s přítomným časem průběhovým, takže vznik tvar they might be celebrating someone’s birthday – Asi slaví něčí narozeniny.
d) přídavným jménem
Sem by patřila hodnoticí přídavná jména typu lovely, old-fashioned, cool atd.
7. Rozšiřující dovednosti a časté chyby
a) přídavná jména
Přídavná jména při popisu obrázku samozřejmě neslouží jen k vyjádření vlastního názoru, ale chcete-li získat co nejvíce bodů, snažte se vhodná přídavná jména přidávat k co největšímu počtu podstatných jmen. Je-li tedy například nalevo auto, bude to červené auto nebo moderní auto apod.:
There is a red car on the left.
There is a modern car on the left.
There is a modern red car on the left.
Tato část popisu samozřejmě závisí na tom, jak bohatou máte slovní zásobu. Přídavná jména známe ze studijního textu Adjectives, kde najdete jejich seznamy pro úrovně A1-B1, které si můžete také na Quizletu procvičovat (A1, A2, B1), takže by této znalosti bylo škoda při popisu obrázku nevyužít. V úvahu přitom přicházejí barvy, výrazy pro popis člověka (tall/short, slim/overweight atd.), tvary a velikosti (round, square, thick, high atd.) nebo hodnoticí přídavná jména (lovely, old-fashioned, cool atd.).
Chcete-li před podstatným jménem uvést více přídavných jmen, seřaďte je vždy od nejvíce subjektivních k nejvíce objektivním. Bude-li například na obrázku uprostřed bláznivá stará učitelka, řeknete There is a crazy old female teacher in the middle. To, že je bláznivá (crazy), totiž záleží na Vašem posouzení více než to, že je stará (old), a objektivní skutečností pak je, že je ženského pohlaví (female).
Snažte se to ale s množstvím přídavných jmen nepřehánět, bohatě stačí před každým podstatným jménem jedno.
b) vztažné věty (člověk, který…)
Než opakovat jednoduché věty se stejným podmětem, je lepší spojit je do souvětí pomocí vztažného zájmena „který“. Jak víme ze studijního textu Conjunctions, pro české „který“ můžeme v angličtině použít výraz who (případně that) pro osoby, that (případně which) pro věci, a někdy také české „který“ v angličtině žádným výrazem přeložené nebude.
Příklady:
In the picture, there are two men who are sitting on chairs on a beach and playing chess.
In the picture, there is a jockey who is sitting on a horse that is jumping over a fence.
Některé části těchto vět lze pak dále vynechat, ale to už přesahuje rámec tohoto dokumentu.
c) časté chyby
Zde si ještě jednou uvedeme nejčastější případy chyb při popisu obrázku
- na obrázku – in the picture (NE:
on the picture) - Na obrázku je ulice (slovosled) – There is a street in the picture (NE:
In the picture is a street) - členy:
a) před podstatným jménem počitatelným v jednotném čísle musí být člen (house, man, street…)
- po vazbě there is neurčitý (a/an) – There is a house on the right.
- při každé další zmínce o věci už určitý – The house has 4 windows.
b) před podstatným jménem počitatelným v množném čísle (houses, men…)
- po vazbě there are žádný nebo some – There are (some) houses on the right.
- při každé další zmínce už určitý – The houses have 4 windows each.
c) před podstatným jménem nepočitatelným (water, luggage…)
- po vazbě there is žádný nebo some – There is (some) luggage in front of the train
- při každé další zmínce už určitý – The luggage may belong to the men.
- nějaký muž – a man (NE:
some man– viz předchozí bod) - čas pro popisování děje (přítomný průběhový): They are standing in front of a shop (NE:
They stand in front of a shop.) - dvě ženy– jedna (si čte noviny) a druhá (kouří): two women – one is reading a newspaper and the other is smoking a cigarette (NE:
the first… the second) – viz též níže - neznámá slovíčka: vyhledat si je předem ve slovníku; pokud se to nepovede, vyhnout se jim nebo, je-li to nutné, popsat je jinými slovy!
8. Porovnávání obrázků
Druhá část maturitní ústní zkoušky (Part Two) se skládá ze tří úkolů (TASKS). Prvním je popis obrázku, který už umíme. Nyní přejdeme k Task Two – porovnávání obrázků. Jak se tedy dají porovnat dva obrázky a jaké jazykové prostředky k tomu budete potřebovat?
Asi každého napadne, že budeme potřebovat druhý stupeň přídavných jmen – menší, větší, útulnější, pohodlnější atd. Možná vás ale překvapí, že je to jen jedna polovina pravdy. Porovnávat se dá totiž gramaticky (to je ono zmiňované stupňování), ale i lexikálně.
a) gramatické porovnávání
Připomeneme si stupňování přídavných jmen:
| pravidelné se zdvojením se změkčením pomocným výrazem koncové souhlásky koncového –y (u delších příd. jm.) |
| 1. stupeň small big cosy comfortable |
| 2. stupeň smaller bigger cosier more comfortable |
| 3. stupeň the smallest the biggest the cosiest the most comfortable |
Zajímat nás bude především druhý stupeň, protože porovnáváme dva obrázky. Ke druhému stupni samozřejmě patří výraz than – než.
Dalším užitečným výrazem je zástupné one. To použijeme, pokud bychom opakovali tentýž výraz, např. the top picture – the bottom one (horní obrázek – spodní obrázek).
Často chceme říct, že něco nějak vypadá – použijeme výrazy look nebo seem.
POZOR: Doporučuji obrázky označovat buď předepsaným označením (Picture 2a – Picture 2b), nebo jejich pozicí (the top picture – the bottom picture), nebo pomocí výrazu the other (Picture 2a – the other picture), ale ne the first picture a the second picture. Nejde totiž o žádnou řadu, a tak tu řadové číslovky nejsou přirozené.
The room in the top picture looks bigger and cosier than the bottom one.
b) lexikální porovnávání
Lexikálně porovnáváme tak, že prostě popíšeme co na jednom obrázku je a na druhém není. Přitom se nám hodí spojky but (ale) a while (zatímco).
Opakování výrazů se vyhneme užíváním zájmen v předmětném tvaru (především him, her, it, them – ta při popisování a porovnávání použijeme nejčastěji)
Pokročilejším studentům doporučuji používat i obtížnější výrazy both (oba), neither (ani jeden ze dvou), either (každý ze dvou), none (žádný z více nebo ze dvou).
There are 4 chairs in the top picture but there are only 3 chairs in the bottom one.
Both beds look quite comfortable but I would like to sleep in neither of them.
Samozřejmě můžeme (a je to asi i nejpřirozenější) oba způsoby kombinovat.
Tím máme popis a porovnávání obrázků hotové. Jak jsme si řekli, tahle dovednost se může hodit v běžném životě, u zkoušek je ale prakticky nepostradatelná, takže se vyplatí věnovat jí pozornost.
Často se nám v cizím jazyce stane, že bychom potřebovali o něčem mluvit (chceme se třeba pochlubit novou žehličkou na vlasy, kterou jsme dostali k Vánocům), ale zjistíme, že nevíme, jak se to anglicky řekne. Pokud na to zároveň nemůžeme ukázat a výraz ani nemůžeme snadno vyhledat ve slovníku, nastupuje na scénu dovednost vysvětlování slovíček.
Obsah
- 0. Otázky
- 1. Categorization (Zařazení do skupiny)
- 2. Things (věci)
- 3. People/jobs
- 4. Animals
- 5. Adjectives/verbs
- Závěr
0. Otázky
Jak se můžeme na neznámé slovíčko zeptat? K dispozici jsou dvě základní otázky:
- What do you call… – Jak se řekne…?
- What’s the English for…? – Jak se anglicky řekne…?
Dejte pozor na doslovné překlady – kdybychom chtěli českou otázku přeložit doslova, dostali bychom něco jako How is say…? Žádná taková otázka ale v angličtině neexistuje!
Stejně si při srovnání obou jazyků neodpovídají i další podobné otázky, které s vysvětlováním slovíček nesouvisejí:
- Co se tam píše / Co je tam napsané? – What does it say?
- Jak se to píše? – How do you spell it?
- Jak se dělá… (třeba nějaké jídlo?) – How do you make…?
Pokud máme štěstí a člověk, se kterým se bavíme, náhodou umí i česky (nebo ovládá jiný jazyk, který ovládáme i my), do otázky prostě vložíme českou (německou, ruskou, španělskou…) podobu hledaného slovíčka:
- What do you call žehlička na vlasy?
- What’s the English for žehlička na vlasy?
V opačném případě musíme přikročit k jeho vysvětlení.
1. Categorization (Zařazení do skupiny)
Hned na úvod můžeme (zvlášť pokud předpokládáme, že popis bude složitější) určit, do jaké kategorie dané slovíčko patří. Pro každou z těchto kategorií pak budeme pro vysvětlování používat trochu jinou skupinu slovíček a frází.
Pochopitelně se může stát, že nebudeme znát anglické slovíčko nejen pro podstatné jméno, ale i pro jiné slovní druhy. My se pro jednoduchost omezíme na tři základní:
- It’s a noun. – Je to podstatné jméno.
- It’s a verb. – Je to sloveso.
- It’s an adjective. – Je to přídavné jméno
Podstatná jména pak můžeme rozdělit ještě do dalších podskupin:
- It’s a thing. – Je to věc.
- It’s an animal. – Je to zvíře.
- It’s a person/job. – Je to člověk/povolání.
- It’s a notion. – Je to abstraktní výraz/pojem.
V návodu budeme pokračovat podle toho, co nás asi potká nejčastěji, tedy od podstatných jmen označujících věci.
2. Things (věci)
Věc můžeme popsat tak, jak vypadá, z čeho je vyrobená nebo taky podle toho, co se s ní dělá.
a) physical description – obecný popis (What does it look like?)
1) shape – tvar
Základní tvary můžeme popsat takto:
- kulatý – round
- hranatý – square/rectangular/triangular (doslova čtvercový/obdélníkový/trojúhelníkový)
- oválný – oval
- špičatý – pointed
Kromě toho se nám jistě budou hodit další dvojice přídavných jmen:
Kromě těchto dvojic se mohou hodit ještě další jednotlivá přídavná jména:
- hollow – dutý
- flat – plochý
- firm – pevný
- elongate – podlouhlý
Pokud budeme chtít říct, že je popisovaná věc ve tvaru něčeho, můžeme k tomu využít složená přídavná jména:
- star-shaped – ve tvaru hvězdy, hvězdicovitý
- heart-shaped – ve tvaru srdce, srdcovitý
- diamond-shaped – ve tvaru kosočtverce, kosočtvercový
A při popisu tvaru věci určitě využijeme i některá podstatná jména označující části věcí:
- part – část
- side – strana
- tip – špička
- edge – hrana
- handle – rukojeť, držadlo
- lid – víko, poklice
Nebo můžeme tvar věci k něčemu přirovnat:
- It looks like a bottle. – Vypadá to jako láhev.
2) colour – barva
Samozřejmě můžeme uvést typickou barvu dané věci:
- It’s usually/typically pink. – Bývá to růžové.
A můžeme přitom použít i doplňující výrazy pro typ dané barvy:
- dark brown – tmavě hnědá
- light/pale blue – světle modrá
3) material – materiál
Věc může být vyrobená z různých materiálů, což opět může být užitečné zmínit.
Větu o materiálu začneme It’s made of…
- paper – papír
- wood – dřevo
- metal – kov
- glass – sklo
- fabric/textile – látka
- plastic – umělá hmota, plast
- rubber – guma
- leather – kůže
- fur – kožešina
- porcelain/china – porcelán
- stone – kámen
- wax – vosk
- cardboard – lepenka
- concrete – beton
Jak vidíte, výraz pro beton nápadně připomíná české slovíčko „konkrétní“. Patří ale do skupiny tzv. false friends, tedy slovíček, která mají stejný jazykový původ (běžně třeba latinu), ale v každém jazyce znamenají něco jiného. Ačkoli tedy anglický výraz concrete někdy ve významu „konkrétní“ použít můžeme (rozdíl abstract – concrete), mnohem častěji bude znamenat právě „beton“ a české „konkrétní“ vyjádříme výrazy particular (rozdíl general – particular), specific (specific needs – konkrétní potřeby) či definite (a definite answer – konkrétní odpověď).
K některým skupinám materiálů je dobré znát ještě jejich podskupiny:
- metal – kov
- steel – ocel
- iron – železo
- gold – zlato
- silver – stříbro
- bronze – bronz
- brass – mosaz
- copper – měď
- tin – plech
- aluminium – hliník
- textile/fabric – látka
- wool – vlna
- cotton – bavlna
- silk – hedvábí
Pozor na předložku po made:
- This bridge is made of concrete (= It’s a concrete bridge.) – Tento most je betonový. (Popisujeme, z jakého materiálu je věc vyrobena = materiál zůstává stejný, jen se z něj věc vytvaruje.)
x
- Concrete is made from cement, sand, small stones, and water. – Beton se vyrábí z cementu, písku, kamínků a vody. (Popisujeme výrobní postup, jakým z určitých surovin získáme nový materiál.)
Při popisu věci tedy budeme používat výhradně spojení made of.
K některým materiálům můžeme vytvořit samostatná přídavná jména, jejichž pomocí lze daný předmět popsat:
- a desk made of wood = a wooden desk
- a ring made of gold = a golden ring
- a scarf made of wool = a woolen scarf
U dalších materiálů můžeme podstatné jméno použít jako přídavné bez změny tvaru:
- a necklace made of silver = a silver necklace
- a jacket made of leather = a leather jacket
b) usage – použití
Poslední možností, jak hledanou věc posluchači přiblížit, je její použití. Zde se používají věty s obecným podmětem you (odpovídajícímu často českému zvratnému trpnému rodu):
- You use it for cooking. – Používá se to k/při vaření.
- You use it to open the door. – Používá se to k otevření dveří.
Jak vidíme, pro předmět používání můžeme zvolit buď předložku for, po které následuje sloveso (jako po jakékoli jiné předložce) v ingovém tvaru, nebo infinitiv s to. Význam je zcela stejný. Často si ale jednodušeji poradíme úplně bez slovesa use:
- You (can) chop wood with it. – Seká se s tím dřevo.
- You clean your teeth with it. – Čistí se s tím zuby.
Pro popis věcí jsme si tedy uvedli řadu způsobů a slovíček, která při něm můžeme využít. Je jasné, že funkční popis je nemusí využít všechny. Ať už se bude jednat o soutěž v popisování a hádání slovíček ve škole, nebo o reálnou komunikační situaci, vždy je žádoucí sdělit význam co nejstručněji a nejjasněji. Jestliže tedy budeme potřebovat vysvětlit slovíčko „lžíce“, nebudeme se samozřejmě zdržovat úplným popisem, který by podle uvedených pravidel zněl třeba takto:
- It’s an elongate thing which has 2 parts, a handle and a bottom part. It’s of metal, and you use it for eating soup.
Místo toho bohatě stačí říct:
- You eat soup with it.
A ještě jedna poznámka. Uváděli jsme si otázky, jak se na hledané slovíčko zeptat. Popis do nich můžeme zakomponovat buď tak, že otázku ukončíme a začneme popis:
- What do you call this thing? It’s made of metal, and you eat soup with it.
Nebo popis zahrneme přímo do otázky:
- What do you call the thing you eat soup with?
V tom případě (který bude zároveň představovat nejefektivnější způsob vysvětlení slovíčka) jsme do otázky zabudovali vztažnou větu (you eat soup with), u které jsme vypustili spojku which/that (což¨si, jak víme, můžeme dovolit, pokud má vztažná věta svůj podmět – zde you) a předložku with jsme dali až nakonec, protože si to vyžadují jak pravidla tvoření vztažných vět, tak koneckonců i otázek. Kdo by se u tohoto vysvětlení úplně nechytal, může si všechno připomenout ve studijním textu Conjunctions.
3. People/jobs
Princip je samozřejmě podobný jako u popisování věcí. Můžeme použít vedlejší větu vztažnou (It’s a person who works…) a můžeme pokračovat v otázce, nebo popis vydělit do samostatné věty:
- What’s the English for the person who repairs water in your flat?
Mluvíme o jedné osobě, takže nesmíme zapomenout přidávat -s na konec slovesa, protože popisujeme běžnou práci jednoho člověka, tedy jasně používáme přítomný čas prostý ve 3. osobě čísla jednotného:
- He usually wears…
Při vysvětlování označení člověka nebo jeho zaměstnání nejspíš narazíme i na zajímavý problém spojený s rodem podstatného jména. Příklad výše (He usually wears…) bychom totiž mohli použít jen tehdy, když by se dané povolání nebo označení člověka týkalo jen mužů. V případě, že ho můžou provozovat i ženy (což už je dnes téměř vždy), musíme použít jiné zájmeno, a to buď:
- He or she wears…
nebo
- They wear…
Jakkoli může být druhá možnost matoucí (they je přece množné číslo!), takhle se běžně postupuje, jestliže neznáme pohlaví dotyčného – množné číslo zde jen prostě zastupuje všechny rody podstatného jména „člověk“. V češtině bychom tedy zůstali v jednotném čísle a řekli bychom „(Obvykle) Nosí…“
4. Animals
I u popisu zvířat budeme postupovat obdobně jako u věcí. Často zde přitom využijeme několik zajímavých slovíček pro části zvířecího těla:
- wing – křídlo
- tail – ocas
- beak – zobák
- pouch – kapsa (u klokana)
- trunk – chobot
- claw – dráp
- fin – ploutev
- scales – šupiny
- fur – srst
- sting – žihadlo
- mane – hříva
- shell – ulita, krunýř
- antennae – tykadla
5. Adjectives/verbs
Při vysvětlování přídavných jmen nebo sloves přijde vhod srovnání s jinými výrazy:
- It’s the opposite of deep. – Je to opak „hlubokého“.
- It’s the same as impolite. – Je to totéž co „nezdvořilý“.
- It’s similar to believe. – Je to podobné jako „věřit“.
6. Závěr
Vysvětlivky slovíček můžou být užitečnou dovedností, když se potřebujeme domluvit, ale můžou taky představovat zábavný způsob rozšiřování slovní zásoby. Kdykoli se totiž pokusíme nějakou věc popsat, můžeme snadno narazit na slovíčko, které bychom k popisu potřebovali, ale neznáme ho. Můžeme ho tedy vyhledat a přidat si ho do osobního slovníčku.
V případě žehličky na vlasy, na kterou jsme se ptali v úvodu, by tedy celá otázka s vysvětlením slovíčka podle návodu (jde o věc, takže budeme postupovat podle kapitoly 1) mohla vypadat třeba takhle:
- What do you call the thing which you use to make your hair straight? It’s round on the outside, flat on the inside, it’s made of iron and plastic and it gets very hot when you’re using it.
Pokud bychom přitom neznali slovíčka „zvenku, na vnější straně – on the outside“, „vevnitř, na vnitřní straně – on the inside“ nebo „plochý – flat“, vyhledali a zapsali bychom si je. Stejně tak potom samotnou žehličku na vlasy – hair straightener.
V neposlední řadě je dobré vysvětlivkám slovíček rozumět proto, že na jejich principu jsou založené tzv, výkladové slovníky. Ty najdete i na internetu a slouží jako užitečná pomůcka, jak si ověřit, že slovíčko, které jsme si vyhledali v česko-anglickém slovníku, je opravdu to správné, které chceme použít. Z vysvětlivky se toho o daném výrazu logicky dozvíme víc než z pouhého překladu, navíc bývají hesla ve výkladovém slovníku doplněné příkladovými větami, z nichž přesně vyčteme, kam se daný výraz hodí a kam ne. Pro účely psaných slovníkových hesel se vysvětlivky trochu zhušťují – ukažme si to na příkladu hesla spoon, o které jsme se vlastně pokoušeli v kapitole o popisování věcí:
- an object consisting of a round, hollow part and a handle, used for mixing, serving, and eating food (zdroj)
Vidíme, že místo vztažné věty (that consists of) je použité jen přítomné příčestí slovesa (consisting) a podobně místo it is used for jen příčestí trpné used for. Jinak ale v podstatě jde o vysvětlivku, jakou jsme výše zvládli i my a jakou teď už umíme vytvořit prakticky pro jakékoli anglické slovíčko.
Na devátém a desátém místě mezi slovními druhy se nacházejí částice a citoslovce. A je to asi v pořádku, že jsou tak vzadu, protože v žádném případě netvoří základ jazyka, ten se vaří z jiných surovin, ale rozhodně ho můžou okořenit, a proto ani na tyto slovní druhy nesmíme v naší kuchařce gramatiky zapomenout.
Obsah
1. Částice (particles)
Česká a anglická definice částic se trochu liší. V obou případech jsou to vlastně pomocné výrazy, ale v češtině sem spadají především výrazy pozměňující význam věty, které stojí na jejím začátku (ať, kéž, no, to, klidně apod.), zatímco anglická gramatika jako particle označuje jakékoli slovo, které má ve větě pouze gramatický význam a samo o sobě vlastně nic neznamená. V angličtině sem tedy mohou patřit:
- adverbial particles (out, up, off…) – v naší gramatice vlastně příslovce, která se spojují se slovesem a společně tvoří tzv. frázové sloveso (viz studijní text Phrasal Verbs)
- infinitival particle to – stojící před plným infinitivem (viz studijní text Verb Patterns)
- negative particle not – k tvoření záporu
a řada dalších. V zásadě bychom k nim podle této logiky mohli zařadit i členy, pomocná slovesa atd. Nás ale budou zajímat částice odpovídající těm českým, které se v angličtině označují jako tzv. pragmatic particles.
Pojďme se tedy podívat na jednotlivé české částice a jejich možné anglické protějšky:
a) ať, kéž, nechť
Tyto částice češtině slouží k uvození přacích vět. V angličtině mohou přání vyjadřovat:
- wish clauses (I wish I could live forever – Kéž bych mohl žít věčně / Kdybych tak mohl žít věčně; viz studijní text Wish Clauses)
- velmi formální přací věty začínající slůvkem may (May you have a long and fruitful marriage – Nechť je vaše manželství dlouhé a plodné)
Částice „ať“ může mít i význam žádací, když po někom vzkazujeme, co má někdo další udělat. V tom případě ji přeložíme jako jakoukoli jinou žádost (viz studijní text Functions):
- Ať mi zavolá – Can you tell him to call me?
b) no
Částice „no“ může mít několik významů, ale asi nejčastější je „hra o čas“, když si potřebujeme rozmyslet, co vlastně chceme říct, nebo snaha posunout rozhovor dál. V angličtině se v takové situaci používá slovíčko well (které tedy v tomto užití rozhodně není příslovce a rozhodně neznamená „dobře“):
- Where did you buy this skirt? – Well, I can’t remember. – Kde sis koupila tuhle sukni? – No, tak to si nepamatuju.
- Well, what shall we do now? – No a co teď teda budeme dělat?
c) tak, to
Částice „tak“ a „to“ použijeme, když chceme ukázat, že chápeme, co druhý řekl, a přidáváme k tomu něco, co na to logicky navazuje. V angličtině se takto používá výraz then, často až na konci věty:
- You’ll be selling your house, then? – Tak vy budete prodávat barák?
- I guess you’re not very happy about it, then? – To asi nemáš moc velkou radost, co?
d) klidně, prostě
Tyto částice patří k tzv. modifikačním, které upravují vyznění celé věty:
- Feel free to ask. – Klidně se ptejte.
- Just do it. – Prostě to udělej.
e) bohužel, naštěstí
Tyto tzv. názorové částice vyjadřují názor mluvčího, zda mu popisovaná událost připadá pozitivní nebo negativní:
- I’m afraid / Unfortunately there are no vacancies right now. – Bohužel teď žádná volná místa nemáme.
- Luckily, I had some money with me. – Naštěstí jsem sebou měl trochu peněz.
f) snad, možná
Tyto jistotní částice můžeme přeložit dvěma způsoby, příslovcem nebo modálním slovesem:
- Hopefully it won’t rain. – Snad nebude pršet.
- I may see him later today. – Možná se s ním dnes ještě uvidím.
Částice z posledních tří skupin v angličtině spadají pod příslovce, a dočtete se o nich tedy víc ve studijním textu Adverbs. O použití modálních sloves v jistotním významu více ve studijním textu Modal Verbs.
2. Citoslovce (interjections)
Citoslovce jsou svébytnou skupinou jazykových prostředků a patří k nim nejrůznější zvuky, jimiž vyjadřujeme svoje pocity z nastalé situace. Z logiky věci tedy spadají převážně do mluvené, hovorové angličtiny. Podstatné je vědět, že česká a anglická citoslovce si nejčastěji neodpovídají a že psaná podoba anglických citoslovcí bývá někdy překvapivá. Některá anglická citoslovce jsou ale díky filmům, seriálům a internetu známá už i v češtině. Pojďme se nyní podívat na několik nejtypičtějších:
a) nadšení
- Wow /wau/ – Týjo / no teda / pane jo
b) bolest
- Ow /au/ – Au / Jau
- Ouch /auč/ – Jauvajs
c) odpor, hnus
- Yuck /jak/ – fuj (hlavně když něco špatně chutná)
Opakem yuck je yum, odpovídající českému „mňam“.
d) omyl
- Oops /ups/ – jejej / jejda
e) pochopení
- Ah /a:/ – aha
Pro české „aha“ (které se v angličtině dá použít taky, s výslovností /a:’ha:/) můžeme navíc použít výrok I see – který neznamená, že něco vidím, ale že něco chápu.
f) radost
- yay /jej/ – hurá
V angličtině opět existuje i podobné slovíčko s podobným významem jako české hurá, a to hooray /hə’rei/.
g) ztišení
- Shh /šš/ – pst
- Hush /haš/ – pst, tiše
h) povzbuzení
- Come on! – Pojď / Makej!
Citoslovce come on můžeme použít také pro uklidnění:
- Come on, it’s not that bad. – No tak, vždyť to není tak zlý.
Závěr
Ukázali jsme si, že částice stojí nejčastěji na začátku věty a nějak upravují její význam, zatímco citoslovce se většinou používají jako samostatné promluvy a vyjadřují naše dojmy a pocity. Místo citoslovcí je možné často použít nejrůznější nadávky, o nichž se dočtete víc ve studijním textu Informal English.
Tím, že jsme si prošli poslední dva drobné slovní druhy, máme hotový celý přehled anglické gramatiky. Pokud se neřídíte radou z článku Úvod a procházíte si vše postupně, je načase se zaradovat, že máte anglickou gramatiku zvládnutou, a po patřičném odpočinku pokračovat ke slovní zásobě a dovednostem.
Mezi základní slovíčka, která se při studiu cizího jazyka učíme hned od začátku, patří i základní časové údaje, tedy označení hodin, dnů, měsíců, ročních období. Tak jako u jiných seznamů je zde základem neučit se výrazy jako jeden seznam, ale jednotlivě – vypsat si je na kartičky, nebo použít některý z elektronických programů. V přiloženém souboru na Quizletu tak najdete tuto slovní zásobu k procvičení.
Trpný rod (odborně Passive Voice, my zde ale budeme používat zjednodušené označení The Passive) je něco, co dělá řadě studentů problémy, ačkoli z hlediska tvoření o nic zas až tak problematického nejde. Je to ale slovesný tvar, jehož užití vyžaduje uvažování, což pro řadu z nás problém je. Jednak je totiž potřeba poznat, kdy je vlastně věta v trpném rodě (v češtině nebo v angličtině), a pak si také uvědomit, že ne vždy si v tomto ohledu angličtina a čeština odpovídají – a dá se říct, že v angličtině bude trpný rod o něco častější.
Osnova kapitoly
- 1. Co je trpný rod?
- 2. Trpný rod v češtině
- 3. Tvoření trpného rodu v angličtině
- 4. Vyjádření konatele nebo nástroje v trpném rodě
- 5. Složitější případy
- Závěr
1. Co je trpný rod?
Abychom poznali trpný rod, musíme si uvědomit, že v jazyce může existovat jak podmět, tak tzv. konatel děje. Ve větě
- Jennifer went for a walk yesterday. – Jennifer šla včera na procházku.
je podmět Jennifer (stojí na prvním místě ve větě, ptáme se „kdo, co“ šel na procházku). Zároveň je Jennifer také konatel, protože procházku za ni nikdo neudělal, šla na ni právě ona sama. Věta je tedy v činném rodě.
Existují ale věty, kde tento konatel podmětem není, často ani není vyjádřený, protože prostě není podstatný. Ve větě
- Thousands of cars are sold worldwide every day. – Na celém světě se denně prodají tisíce aut.
jsou podmětem „tisíce aut“ („kdo, co“ se prodává každý den). Konatelem by ale byli jednotliví prodejci těchto aut, kteří zákazníky přesvědčili o výhodnosti takového nákupu a všichni dohromady tak zařídili platnost této věty. Tito prodejci pro nás ale při tomto sdělení nejsou podstatní, bavíme se o celosvětovém prodeji aut a zajímá nás právě výsledek, že se auta prodají, ne kdo je prodá. Taková věta je v trpném rodě, protože se podmět a konatel děje neshodují.
2. Trpný rod v češtině
Trpný rod se v češtině dá vyjádřit dvěma způsoby:
a) Hrad byl postaven ve 13. století
Tento způsob je asi ten první, na který byste si vzpomněli, pokud byste měli uvést příklad trpného rodu v češtině. Zároveň je také výhodný pro studium angličtiny, protože se tvoří prakticky stejně jako anglický trpný rod:
- The castle was built in 13th century.
Ne každou anglickou větu v trpném rodě ale můžeme do češtiny převést takhle. Tzv. příčestí trpné, tedy ono „postaven“, totiž zní v češtině poměrně formálně, takže v běžném hovoru bychom asi sdělení z příkladové věty vyjádřili jinak, například „Hrad je ze 13. století“. To už je ale věta v činném rodě.
b) Ještě před 30 lety se místo e-mailů běžně posílaly dopisy
Tento druhý případ bývá pro studenty náročnější, protože si často neuvědomí, že jde také o trpný rod. Vyjádření trpného rodu zvratným slovesem („prodávají se, posílaly se“) je ale na rozdíl od první možnosti naprosto běžné i v normálním hovoru. Pro překlad do angličtiny bychom konkrétně u této věty měli dvě možnosti, buď také větu v trpném rodě, nebo převod do činného rodu s podmětem people:
- Letters, not e-mails were typically sent only 30 years ago.
- People typically sent letters rather than e-mails only 30 years ago.
Do tohoto tvoření spadá i ona věta o celosvětových prodejích aut, tu bychom už do angličtiny přeložili výhradně trpným rodem.
Pozor ale na jednu zrádnost češtiny – rozhodně ne každá věta se zvratným slovesem je totiž v trpném rodě. Máme řadu zvratných sloves, která popisují každodenní činnosti, a věty s nimi jsou v činném rodě (sprchovat se, čistit si zuby, učit se atd.). V angličtině pro ně existují normální nezvratné protějšky a věty s nimi jsou také v činném rodě:
- Tim had a quick shower, brushed his teeth, and went to work. – Tim se rychle osprchoval, vyčistil si zuby a šel do práce.
- Bob always studies hard before exams. – Bob se vždycky na písemky pilně učí.
Pokud tedy máme českou větu se zvratným slovesem, musíme si pro překlad do angličtiny opět uvědomit, jestli jsou podmět a konatel děje jedna a tatáž osoba, a pak překládat činným rodem, nebo jestli se podmět a konatel děje liší, a v tom případě použít rod trpný.
3. Tvoření trpného rodu v angličtině
a) Základní pravidlo
Jak už jsme naznačili, trpný rod v angličtině se tvoří stejně jako v případě 2a) v češtině. Vezmeme tedy sloveso be, to dáme do správného tvaru, a k němu přidáme příčestí trpné významového slovesa, což je u pravidelných sloves tvar s -ed na konci, u nepravidelných pak tzv. 3. tvar z tabulky Irregular Verbs. Přehledně:
Příklady:
- The bridge was repaired last year. – Most se loni opravoval.
- A lot of ugly words are written on the walls. – Na zdech je napsána spousta ošklivých slov.
b) Další časy
Sloveso be, a tím i celá věta v trpném rodě, se přitom může dát do tvaru jakéhokoli času, který zrovna potřebujeme vyjádřit – nejen tedy minulého prostého a přítomného prostého, jako máme v příkladových větách, ale i do předpřítomného, předminulého, jakéhokoli způsobu tvoření budoucnosti, podmínky atd. Stačí k tomu jen vědět, jak se příslušný čas tvoří, do tvaru tohoto času dát sloveso be, a k němu pak připojit příčestí významového slovesa:
c) Průběhové časy
Totéž pravidlo se použije i u průběhových časů, které zde ale vypisujeme zvlášť, protože tak vznikne slovesný tvar, na který asi nejste moc zvyklí. Jestliže totiž chceme v trpném rodě vytvořit například tvar přítomného průběhového času, musíme do přítomného průběhového času dát sloveso be, tj. vzít pomocné sloveso be (tentokrát pro tvoření přítomného prostého času) a k němu přidat ingový tvar slovesa be (které je pro přítomný průběhový čas jakoby významovým slovesem, ale zároveň pomocným pro tvoření trpného rodu). Tímto způsobem vznikne věta:
Vypadá to možná nezvykle, ale taková věta je poměrně běžná – říká, že se něco právě teď dělá. Podobně lze vytvořit tvar trpného rodu i od dalších průběhových časů:
Protože jsou tyto věty už napohled složité, je jasné, že se s nimi nesetkáte každý den, ale vytvořit se dají a někde v psaném textu byste na ně narazit mohli, proto je potřeba si je umět rozšifrovat a správně přeložit, spíš než abyste je sami tvořili.
d) Otázka a zápor
Složité naopak není tvoření otázky a záporu v trpném rodě. Stejně jako u vět, kde je sloveso be významovým slovesem, se zápor tvoří přidáním not a otázka prohozením slovosledu:
The castle wasn’t built in 16th century. – Hrad nebyl postaven v 16. století.
When was the castle built? – Kdy byl ten hrad postaven?
Jak vidíme na uvedeném příkladu, prohození slovosledu v otázce znamená, že ve větě musí být nejdřív pomocné sloveso, potom podmět a až pak zbytek přísudku, tedy významové sloveso. Nelze tedy říct When was built this castle?
4. Vyjádření konatele nebo nástroje v trpném rodě
Přestože jsme si už říkali, že pro větu v trpném rodě často konatel není podstatný, protože nás zajímá třeba až výsledek děje, někdy se nám hodí ho do věty dostat. Jestliže tedy chceme vyjádřit, kdo činnost popsanou větou v trpném rodě způsobil, použijeme předložku by:
- Contact lenses were invented by Otto Wichterle. – Kontaktní čočky vynalezl Otto Wichterle.
Mohli bychom samozřejmě sestavit i větu v činném rodě, Otto Wichterle invented contact lenses. Obsah obou vět je úplně stejný, obě mluví o vynálezu a vynálezci kontaktních čoček, ale stejné přesto nejsou. Každá se totiž na vynález dívá z jiného pohledu. Zatímco větě v trpném rodě by mohla předcházet otázka Who invented contact lenses?, větě v činném běžně ne. Správná otázka pro větu v činném rodě by byla What is Otto Wichterle famous for? Věta v trpném rodě tedy jako novou informaci zdůrazňuje osobu vynálezce, zatímco věta v činném rodě uvádí jako novou informaci kontaktní čočky.
Někdy se nám naopak může hodit zmínit nástroj, s nímž byla činnost v trpném rodě vykonána. V takovém případě použijeme předložku with:
- It is obvious that she was murdered with a knife. – Je zřejmé, že byla zavražděna nožem (zmiňujeme vražedný nástroj, zatímco o vrahovi, který celý ohavný čin způsobil, vůbec nemluvíme)
Předložka by se tedy bude často vztahovat k člověku, ale událost v trpném rodě může způsobit i něco neživotného:
- The bridge was destroyed by a flood. – Most zničila povodeň (doslova „Most byl zničen povodní“).
Předložka with bude naopak vždy označovat jen věc, kterou byla daná věc způsobena.
5. Složitější případy
Přestože se trpný rod v češtině a angličtině tvoří podobně, už jsme si ukázali, že někdy se oba jazyky mezi sebou liší. Teď se podíváme na další příklad, kdy anglická vazba v trpném rodě nemá v češtině obdobu:
- He was awarded first prize in the competition. – Získal v té soutěži první cenu.
Jak vidíme, nejpřirozenější překlad do češtiny je větou v činném rodě. Takovou větu bychom samozřejmě mohli napsat i v angličtině:
- They awarded him first prize in the competition.
Jak víme například ze studijního textu Word Order, tato anglická věta má dva předměty, přímý a nepřímý. Přímý je ten, na který se česky ptáme 4. pádem, na předmět nepřímý se ptáme jinou pádovou otázkou. V tomto případě je tedy přímým předmětem první cena (udělili mu koho, co?), zatímco nepřímý předmět je právě on (udělili cenu komu, čemu? – 3. pád). No a v angličtině je na rozdíl od češtiny možné udělat kterýkoli z nich podmětem odpovídající věty v trpném rodě, zatímco v češtině lze takto použít jen přímý podmět. Věta v trpném rodě, kde je podmětem přímý podmět výše uvedené věty, zní:
- First prize in the competition was awarded to him.
A věta s nepřímým předmětem ve funkci podmětu pak naše původní:
- He was awarded first prize in the competition.
Pokud bychom chtěli český překlad v trpném rodě, můžeme použít jedině „Byla mu v té soutěži udělena první cena“, který odpovídá vlastně větě s přímým předmětem ve funkci podmětu, zatímco pro druhou možnost v češtině prostě nic nemáme.
V angličtině jde ale o poměrně běžnou vazbu a je dobré jí rozumět a snažit se ji také případně aktivně používat. Tady je pár dalších příkladů:
- Was Harry given the promotion? – Byl Harry opravdu povýšen/Dočkal se Harry toho povýšení?
- We were told to turn off our phones. – Řekli nám, abychom si vypnuli telefony.
- When I was offered the job, I couldn’t believe my ears. – Když mi tu práci nabídli, nevěřil jsem vlastním uším.
Vlastně zvláštním případem tohoto tvoření je pak následující vazba trpného rodu s infinitivem:
- He is said to be very powerful. – Říká se o něm, že je hodně mocný.
I v tomto případě vlastně podmět věty v trpném rodě vznikl z nepřímého předmětu původní věty (říká se o kom, čem – 6. pád), zatímco přímý předmět je vyjádřený vedlejší větou. Další slovesa, u nichž je taková vazba možná, jsou například know, believe, think, suppose nebo expect.
- What am I supposed to do now? – Co se ode mě očekává, že teď udělám?
Když se na tuto větu podíváte, zjistíte, že jde vlastně o vazbu, kterou jste se učili nazpaměť a která má význam „mít něco za úkol“, takže si můžeme ještě doplnit vhodnější překlad uvedené věty:
- What am I supposed to do now? = What shall I do now? – Co mám teď dělat?
Teď tedy navíc víme, že tato vazba vznikla vlastně z trpného rodu od slovesa suppose.
Vazbou trpného rodu s infinitivem můžeme dokonce oznámit i něco, co dotyčný dělal v minulosti. V tom případě ale musíme místo normálního infinitivu (to be) použít infinitiv minulý (to have been – viz např. studijní text Modal Verbs):
- She’s thought to have murdered her husband. – Lidi si myslí, že zabila svého muže.
Závěr
Máme za sebou přehled tvoření vět v trpném rodě. Ukázali jsme si, že je potřeba jednak vědět, co je trpný rod v češtině, jednak poznat trpný rod od činného obecně, a pak samozřejmě umět vytvořit ten anglický. Není to tak složité, protože se tvoří podobně jako jeden z českých způsobů jeho vyjádření, jen nás můžou překvapit průběhové tvary, kde se možná poprvé setkáme se slovesným tvarem being. Podstatné je vědět, jak se tvoří tvary slovesných časů, od nichž chceme vytvořit trpný rod, pak už je to hračka. Stejně tak by nás neměl překvapit úkol předělat větu v činném rodě do trpného a naopak – stačí si jen uvědomit, co je podmět a co konatel děje. Dále víme, že pro vyjádření konatele v trpném rodě používáme předložku by. A konečně jsme se seznámili i se složitějšími případy, kdy se nepřímý předmět věty v činném rodě stává podmětem věty v trpném rodě a které nemají v češtině přesnou obdobu. I zde jsme ale narazili na jednu vazbu, kterou jsme už znali, jen jsme možná nevěděli, že vznikla právě tímto způsobem.
V tomto studijním textu se budeme zabývat nepřímou řečí (reported speech) a s ní spojenou tzv. časovou sousledností. Jde asi o gramaticky nejsložitější jev, který se používá v běžné anglické mluvě, ale i v psaném projevu. Číst celé
V této kapitole najdete přehled anglických modálních sloves. Začneme těmi nejběžnějšími (must, can a jejich tvary) a postupně si přidáme další. Dozvíte se i o tom, že modální slovesa mají dvě základní funkce (jistotní a dispoziční), a uvidíte, jak se tyto funkci projevují praxi. Ukážeme si také, jaké jiné výrazy v češtině mohou anglickým modálním slovesům odpovídat. Protože se modální slovesa používají jak v základní angličtině, tak i v té pokročilé, zmíníme i některé pokročilejší jevy. Tyto pokročilejší jevy (pro úroveň B2 a vyšší) jsou v textu odlišeny modrým písmem.
Obsah kapitoly
- 1. Tvary a vlastnosti modálních sloves
- 2. Sloveso can
- 3. Sloveso must
- 4. Sloveso may
- 5. Slovesa will a would
- 6. Slovesa shall a should
- 7. Jistotní modalita
- Závěr
1. Tvary a vlastnosti modálních sloves
a) tvary
Mezi modální slovesa patří slovesa can, must, may, shall, a částečně will a need a jejich tvary a odvozeniny (can’t, could, couldn’t, mustn’t, might, might not, should, shouldn’t, won’t, would, wouldn’t, needn‘t). Všechny tyto tvary si detailně prozkoumáme a přeložíme v oddílech o jednotlivých slovesech.
b) vlastnosti
Modální slovesa:
- se ve větě objevují vždy společně s plnovýznamovým slovesem a upravují jeho význam. (V češtině může modální sloveso někdy stát samostatně, např. „Neumím anglicky“ – v angličtině musí být použité spolu s plnovýznamovým slovesem, takže se neříká I can’t English, ale I can’t speak English.) Toto sloveso je vždy ve tvaru infinitivu bez to (Could you stay? NE Could you to stay? nebo Could you staying?)
- mají ve všech osobách stejné tvary (např. I should / you should / he should / we should / they should)
- netvoří průběhové tvary („Musím“ právě teď je stále jen I must, NE I’m musting.)
- se většinou tvoří prohozením podmětu a přísudku: Can I help you? – Co si přejete?
- se tvoří přidáním not k tvaru slovesa (pozor na nepravidelnosti u jednotlivých sloves!)
- nelze je ve větě použít v infinitivu a nemají tvary ani pro některé další časy (např. „Budu moct“ se nedá říct I will can, je potřeba použít jiný, tzv. opisný tvar – viz níže)
2. Sloveso can
a) významy
Can znamená „umět, moci“. Vyjadřuje dva základní vztahy:
- člověk něco umí / může = je toho schopen, má potřebné znalosti, schopnosti a dovednosti
- člověk něco může / smí = nikdo mu to nezakazuje, má to dovoleno (lze místo něj použít may)
Ke každému z těchto vztahů existuje samostatný opisný tvar:
a) be able to (doslova být schopen) – používáme tehdy, když can vyjadřuje schopnost nebo znalost:
- He can / is able to run 100 metres in less than 10 seconds. – Uběhne stovku pod deset vteřin.
b) be allowed to (doslova mít dovoleno – pozor: výslovnost je /əˈlaʊd/, ne /əˈlaft/) – používáme tehdy, když can vyjadřuje povolení, oprávnění; je možné ho nahradit slovesem may:
- Passengers can’t / aren’t allowed to / may not talk to the driver. – Cestujícím není dovoleno za jízdy mluvit s řidičem.
b) tvary
český význam can be able to be allowed to
· infinitiv
· přítomnost
· budoucnost
· minulost
· podmiňovací způsob
Jak vidíte z tabulky, někdy si můžeme vybrat ze všech tří možností, jindy (v infinitivu nebo v budoucnosti) samotné sloveso can nemá tvar, a tak musíme použít opis – ten, který se do věty významově hodí.
c) použití
· rozdíl mezi tvary I could, I was allowed to a I was able to
Opisy (I was able to / I was allowed to) většinou používáme tehdy, když mluvíme o jednorázové události v minulosti, např.:
I was allowed to use a dictionary during the exam. – U zkoušky jsem mohl používat slovník.
She was able to give him an answer in the end. – Nakonec mu dokázala odpovědět.
Když budeme mluvit o trvalejší schopnosti v minulosti, použijeme could, např.:
She could read before she started going to school. – Uměla číst dřív, než začala chodit do školy.
V nepřímé řeči (viz studijní text Reported Speech) se nicméně i pro jednorázové situace použije could:
Suprisingly, Dad told me I could go to the party.
· can + minulý infinitiv = nevyužitá možnost v minulosti
Sloveso can (konkrétně jeho tvar could) se může pojit i s minulým infinitivem (could have + příčestí minulé). To v případě, kdy jsme v minulosti měli nějakou možnost, kterou jsme ale nevyužili, např.:
I could have become an astronaut but I decided to go into teaching, it’s far more exciting!
– Měl jsem možnost stát se kosmonautem, ale rozhodl jsem se pro učitelství, je to mnohem víc vzrušující!
3. Sloveso must
a) významy
Must znamená „muset“. Sloveso must může vyjadřovat tyto významy:
- vnitřně pociťovaná nutnost (= musím, protože chci)
- zvnějšku vynucená nutnost (= musím, protože mě k tomu někdo nebo něco nutí)
Na rozdíl od slovesa can ale existuje jen jeden hlavní opis, který můžeme použít v obou situacích, a tím je have to. Často se také používá opis need to (viz níže) a někdy je dále možné použít be obliged to („být nucen“) a v záporu, jak uvidíme, i be allowed to – tedy opis, který známe už od slovesa can.
b) tvary
český význam must have to jiný opis
· infinitiv
· přítomnost
· budoucnost
· minulost
· podmiňovací způsob
K jednotlivým tvarům si ještě uvedeme několik upřesnění.
c) použití
· zápor od must
Co je vlastně zápor od must? Trochu nás zde plete čeština, protože u nás má sloveso „muset“ (což je nejsilnější příkaz) zápor „nemuset“ (což není nejsilnější zákaz). Naopak v angličtině je vše logické – must je nejsilnější příkaz (You must do it – Musíš to udělat) a zápor od něj (mustn’t) je nejsilnější zákaz (You mustn’t do it – Nesmíš to dělat). Vždycky si tedy musíme uvědomit, jestli chceme vyjádřit význam „nemusím“ nebo „nesmím“. V tabulce jsou tedy pro jistotu uvedené obě možnosti.
· různé výrazy pro „nemuset“
Chceme-li vyjádřit význam „nemuset“, máme více možností. „Nemusím pracovat“ můžeme přeložit jako:
- I don’t have to work
- I don’t need to work
- I needn’t work
V těchto výrazech se objevuje sloveso need, které je v základním významu běžným slovesem („potřebovat“). Jako takové je také použité v možnosti b) – „nemuset“ jako „nepotřebovat“. Může ale také fungovat jako modální sloveso, jak je uvedeno v možnosti c) – protože je zde need modálním slovesem, nenásleduje po něm další sloveso ve tvaru infinitivu s to (I needn’t work, NE I needn’t to work). Možnosti a) a b) můžeme také použít v minulosti a budoucnosti, zatímco možnost c) platí jen pro přítomnost.
· „Musíš?“, „Musel jsi?“, „Budeš muset?“
Pokud se potřebujete zeptat „Musíš?“, v 95 % případů použijete otázku Do you have to? Jako jediné modální sloveso tedy must netvoří otázku prohozením slovosledu.
Otázka must you? sice také existuje, ale jen s omezeným významem – tímto způsobem totiž vyjadřujete nespokojenost s něčím (mohli bychom ji tak přeložit jako „Opravdu musíš?“ nebo „Musíš pořád?“).
V jiných časech než v přítomnosti tento rozdíl neexistuje a vždy je nutné použít opis.
4. Sloveso may
May znamená „smět“. Jeho je may not (tento tvar nejde nijak zkrátit!), se tvoří prohozením (May I…?). Tvary od may existují jen v přítomnosti. V ostatních časech musíme použít opis be allowed to.
Sloveso may se používá:
- ve zdvořilých otázkách, kdy prosíme o dovolení (funkce Asking for permission – viz studijní text Functions; pořád velice zdvořilé, i když méně než may, je could, a nejběžněji použijeme can)
- May I open the window? – Smím otevřít okno? = Can / Could I open the window?
- v záporu v oficiálních sděleních a nápisech
- The door may not be left open unattended. – Dveře nesmí zůstat otevřené bez dozoru.
- ve formálních přacích větách
- May you have a long and fruitful marriage! – Kéž je vaše manželství dlouhé a plodné.
Podmínkovým tvarem slovesa may je might – viz níže.
5. Slovesa will a would
Sloveso will známe jako prostředek vyjádření budoucnosti. Jeho je will not, zkráceně won’t, se tvoří prohozením (Will you…?). Sloves would je vlastně podmínkový tvar od will a tvoříme jím podmínku – odpovídá tedy českému „by“. Jeho je would not = wouldn’t, se tvoří prohozením (Would you…?).
Použití:
- will slouží k tvoření budoucnosti (viz studijní text The Future), would k tvoření podmiňovacího způsobu (viz studijní text Conjunctions)
- will i would můžeme často použít místo can / could k uvození prosby nebo žádosti (would je zdvořilejší a často se používá ve spojení Would you like…? – Přejete si…?, Nechceš…? nebo Would you prefer…? – Přál byste si spíše?, případně Would you mind…? – Mohl byste…?, Nevadilo by vám…?):
- Will you pass me the pepper, please? – Podáš mi prosím pepř? (= Can you pass…?)
- Would you like anything else, sir? – Přejete si ještě něco?
- Would you like me to help you? – Chceš, abych ti s tím pomohl?
- Would you mind helping me a little? – Mohl bys mi trochu pomoct?
- will popisuje, co někdo obvykle dělá, would co někdo kdysi dělával (jde o nostalgičtější verzi vazby used to + infinitiv – viz studijní text Past and Perfect Tenses)
- She’s 85 now, but she will insist on doing all her own housework. – Je jí už 85, ale vždycky trvá na tom, že si doma všechno udělá sama. (= …she always insists…)
- He would always turn and wave at the end of the street. – Vždycky se na konci ulice otočil a zamával. (= He used to turn…)
- význam chtění nebo vůle má sloveso would ve větách typu:
- We did our best but the car wouldn’t start. – Dělali jsme, co jsme mohli, ale auto ne a ne (= pořád nechtělo nastartovat)
- would ve spojení would rather / would sooner vyjadřuje, čemu mluvčí dává přednost:
- I’d rather have a coke. – Dám si spíš colu.
6. Slovesa shall a should
Sloveso shall se dříve rovněž používalo k tvoření budoucnosti, dnes mu ale zůstaly jen tyto dva základní významy:
- uvození nabídky v 1. osobě jednotného čísla („mám (za úkol)…?“):
- Shall I keep an eye on your luggage? – Mám ti pohlídat kufry? (= Do you want me to keep…?)
- uvození návrhu v 1. osobě množného čísla („co třeba…?“, „ne…?“)
- Shall we go skating tonight? – Nepůjdeme dneska bruslit?
Jak je vidět, oba významy jsou otázky, jinak se sloveso shall nepoužívá, proto od něj neuvádíme tvar .
Opisem slovesa shall je be supposed to. Toto slovní spojení znamená, že se od vás něco očekává, že máte něco udělat, lze ho tedy v tomto významu použít místo slovesa shall, a to i v jiných tvarech a časech než jen v 1. osobě v přítomnosti:
- Are we supposed to wait till he comes back? – Máme čekat, až se vrátí? (= Shall we wait…?)
- I don’t know where he is – he was supposed to arrive at 5. – Nevím, kde je, měl přijet v 5.
Tvar be supposed to vznikl vlastně z trpného rodu – viz studijní text The Passive.
Důležitější než sloveso shall je jeho podmínkový tvar (you) should – měl bys ( should not = shouldn’t, prohozením – should you…?). Sloveso should:
- vyjadřuje radu, doporučení:
- You should be more patient – Měl bys být trpělivější.
- You shouldn’t spend so much time on Facebook. – Neměla byl na Facebooku trávit tolik času.
- má synonyma should = had better (you’d better) = ought to (někdy i you’d rather):
- You should stop smoking. = You’d better stop smoking. = You ought to stop smoking. – Měl bys přestat kouřit.
- She shouldn’t drink so much. = She’d better not drink so much. = She oughtn’t to drink so much. – Neměla by tolik pít.
Sloveso should (nebo ought to) se může použít i s minulým infinitivem (have + příčestí minulé). V takovém případě vyjadřuje kritiku něčeho, co někdo (nebo i člověk sám) udělal nebo neudělal, a do češtiny se překládá slovesem „mít“ v minulosti:
- He ought to / should have asked her for advice before she left. – Měl ji požádat o radu, než odjela.
- I shouldn’t have eaten so much last night. – Neměl jsem toho včera večer tolik sníst.
7. Jistotní modalita
a) použití
Modální slovesa mohou vyjadřovat dvě základní funkce. V prvních pěti kapitolách jsme se věnovali té hlavní, tzv. dispoziční modalitě. Ta popisuje dispozici neboli vztah subjektu k ději. Lidsky řečeno, modální sloveso tady říká, jestli zmíněný člověk zmíněnou činnost může / umí / musí / nesmí apod. dělat (např. He can swim – Umí plavat, You mustn’t go there – Nesmíš tam chodit).
Druhou funkcí modálních sloves je jistotní modalita. Jistotní modalita vyjadřuje, jak moc si je člověk jistý platností situace, kterou popisuje. Říká tedy například, že se něco může / musí / nemůže apod. stát, čili že se to podle něj možná stane / určitě stane / určitě nestane apod.
Rozdíl si můžeme ukázat na dvou příkladových větách:
1) The train must wait until the green light turns on.
2) The train must come in a minute, I think I’ve heard the horn.
V prvním případě jde o modalitu dispoziční – věta totiž říká, že vlak musí čekat na zelenou na semaforu (je to obecně platná skutečnost, nezávislá na názoru toho, kdo to říká). Ve druhém případě jde o jistotní modalitu – věta totiž vyjadřuje přesvědčení mluvčího, že vlak už musí přijet (určitě přijede), protože ho slyšel houkat.
b) tvary
U jistotní modality (The phone is ringing. It must be B. J.) se do češtiny často překládá příslovcem, ne modálním slovesem. Můžeme tedy říct „Někdo volá. To bude určitě B. J.“, případně „Někdo volá. To musí být B. J.“
Na totéž je potřeba myslet při překladu do angličtiny. Máte-li přeložit větu Godot dneska nepřišel, možná přijde zítra, je potřeba si vzpomenout, že příslovce možná lze sice přeložit jako maybe, ale častější bude v angličtině říct Godot hasn’t come today. He may come tomorrow (i když samozřejmě můžeme říct i Maybe he will come tomorrow).
Anglická modální slovesa a česká jistotní příslovce si odpovídají takto:
Příklady:
- She’s been cooking all morning – she must be tired. – Celé dopoledne vaří, určitě je unavená.
- That can’t be true. – To nemůže být pravda / To určitě není pravda.
- You should find this book helpful. – Tato kniha vám nejspíš bude užitečná.
- That shouldn’t be a problem. – To nejspíš nebude problém / To by neměl být problém.
- Babies might swallow little parts of this toy. – Drobné součástky této hračky by děti mohly vdechnout / Je možné, že dítě vdechne drobné součástky této hračky.
- Are you aware that she might not like your jokes? – Jsi si vědom toho, že se jí tvoje vtipy nemusí líbit?
Jak vidíte, v jistotní modalitě se sloveso can používá jen v záporu, v kladném tvaru ne.
Jistotní modalita má svoje tvary i pro minulost. Když řekneme, že něco podle nás muselo / mohlo / nemohlo apod. být tak a tak, vyjadřujeme přesvědčení o minulé události. Provedeme to tak, že použijeme jedno z výše uvedených sloves ve spojení s minulým infinitivem (have + příčestí minulé).
Příklady:
- She must have been in a lot of pain. – Muselo ji to hodně bolet.
- The person at the door at night can’t / couldn’t have been He went to London yesterday. – Ten člověk za dveřmi v noci určitě nebyl Michael. Ten včera odjel do Londýna.
- You may / might / could have left your bag on the bus. – Možná sis tu tašku nechal v autobuse.
c) „nemuset“ v minulosti
Pokud chceme přeložit větu se slovesem nemuset v minulosti (nemusel jsem apod.), musíme si uvědomit, jestli jde o modalitu jistotní nebo dispoziční. Každá totiž bude mít jiný překlad.
V dispoziční modalitě říkáme, že jsme v minulosti, o které mluvíme, nebyli nikým a ničím nuceni danou činnost dělat. Většinou to také znamená, že jsme tuto věc nakonec nedělali.
- I didn’t have to wash the dishes yesterday because we ate out. – Včera jsem nemusela mýt nádobí, protože jsme šli na večeři.
V jistotní modalitě říkáme, že z dnešního pohledu bylo zbytečné dělat něco, co jsme udělali. Tento jistotní význam překládáme pomocí needn’t + minulý infinitiv, např.:
- We needn’t have watered the plants – it’s going to rain soon anyway. – Nemuseli jsme zalévat, stejně každou chvíli začne pršet.
Některé české věty můžou mít oba významy, a tak je potřeba si uvědomit, o jakou modalitu jde. Ukážeme si to na následující větě: „Minulý týden jsme vůbec nemuseli chodit do školy.“
První význam této věty je ten, že nebyla škola (např. byly prázdniny), a tak jsme tam nemuseli chodit. Jde o modalitu dispoziční, takže překládáme:
- We didn’t have to go to school at all last week.
Druhá možnost ale je ta, že do školy jsme sice chodili, ale z dnešního pohledu to bylo zbytečné, protože se neprobíralo nic zajímavého. To je jistotní modalita a překládáme tak:
- We needn’t have gone to school at all last week.
Závěr
Jak jste se přesvědčili, používání modálních sloves je trochu nepřehledné, ale pro porozumění angličtině maximálně užitečné. Je důležité nejdřív znát co nejvíc uvedených tvarů a významů modálních sloves, rozumět tomu, co vyjadřují, a pak se je snažit co nejvíc ve vlastním mluveném i psaném projevu používat.
Tento studijní text obsahuje seznamy více než 500 nejběžnějších anglických sloves a vazeb odpovídajících českým slovesům. Slovesa jsou rozdělena do úrovní A1, A2 a B1 tak, jak je k nim řadí cambridgeský slovník a seznam slovní zásoby ke zkouškám KET a PET od Oxfordu. U mnoha sloves patří do dané úrovně jen určitý význam, zatímco v jiném významu spadá sloveso až do vyšší úrovně – i to je v českých překladech zohledněno.
Pro úrovně B2 a vyšší už ani žádný seznam sloves neexistuje, tam je potřeba znát prakticky vše, s tím rozdílem, že úrovně C1 a C2 už zahrnují i různě stylisticky příznakovou slovní zásobu a větší množství idiomů a různých přirozených vazeb.
Pokud by vás zajímalo rozdělení na pravidelná a nepravidelná slovesa, pak nepravidelná jsou všechna, která se budete učit v tabulce Irregular Verbs, zbytek je pravidelných. Pokud teprve začínáte, rozdělení na pravidelná a nepravidelná slovesa vás zajímat nemusí, to až od úrovně A2, až začnete mluvit o minulosti.
Pro představu o tom, co která úroveň obnáší – A1 jsou naprosté základy, nutné pro každodenní život a mluvení o sobě (i tak je to v naší tabulce přes 100 sloves). A2 už zahrnuje o něco složitější, abstraktnější významy a sloves je přes 300. A na úrovni B1 (která je vyžadována u státní maturity) už byste měli být schopni plynule mluvit o všech běžných tématech, o nichž se lidé v normálním hovoru baví – nejde tedy o odbornou slovní zásobu, ale měli byste umět říct vše, co vás pro běžný hovor napadne. Sloves v tabulce B1 je opět víc než dvojnásobek předchozí úrovně, víc než 700.
Seznamy sloves najdete na Quizletu, kde si je můžete rovnou i procvičit. Podle své úrovně můžete začít od seznamu A1, nebo od seznamu A2 (obsahuje všechny výrazy z A1 + výrazy pouze pro A2), případně rovnou od maturitního seznamu B1 (ten opět obsahuje vše z předchozích úrovní + vlastní výrazy). Pokud se připravujete na maturitu, měli byste seznamy A1 a A2 zvládat aktivně (tj. překládat z češtiny do angličtiny, na Quizletu cvičení Write nebo hra Gravity, nastavit si směr čeština-angličtina), B1 stačí pasivně (rozumět anglickému výrazu, na Quizletu např. hra Match).
Pokud byste měli pocit, že v seznamech něco chybí, dejte mi o tom prosím vědět!
a) basics (levels A1 + A2)
| Czech meaning | Infinitive | Past tense form | Past participle |
| být | be | was /wəz/, were /wə/ | been /bi:n/ |
| mít | have | had | had |
| jít, jet | go | went | gone /gon/ |
| přijít, přijet | come /kam/ | came /keim/ | come /kam/ |
| říct (něco) | say | said /sed/ | said /sed/ |
| vzít | take | took /tuk/ | taken /teikn/ |
| dát (něco někomu) | give | gave /geiv/ | given /givn/ |
| dostat | get | got | got |
| dělat | do | did | done /dan/ |
| dělat, vyrábět | make | made | made |
| vědět, znát | know /nəu/ | knew /nju:/ | known /nəun/ |
| běžet, provozovat | run /ran/ | ran /rᴂn/ | run /ran/ |
| spát | sleep | slept | slept |
| psát | write /rait/ | wrote /rəut/ | written /ritn/ |
| číst | read /ri:d/ | read /red/ | read /red/ |
| myslet, přemýšlet | think | thought /θo:t/ | thought |
| odejít, opustit | leave /li:v/ | left | left |
| najít | find | found /faund/ | found |
| ztratit, prohrát | lose /lu:z/ | lost | lost |
| přinést, přivést | bring | brought /bro:t/ | brought |
| vidět | see | saw /so:/ | seen |
| slyšet | hear /hiə/ | heard /hɜ:d/ | heard |
| cítit (se) | feel | felt | felt |
| učit se | learn | learnt | learnt |
| rozumět | understand | understood | understood |
| mluvit | speak | spoke | spoken |
| říct (něco někomu) | tell | told | told |
| ukázat | show | showed | shown /šəun/ |
| pokračovat (dál), nechat si | keep | kept | kept |
| položit, dát (něco někam) | put | put | put |
| stát | stand | stood /stud/ | stood |
| sedět | sit | sat /sæt/ | sat /sæt/ |
| ležet | lie /lai/ | lay /lei/ | lain /lein/ |
| položit, lehnout si | lay /lei/ | laid /leid/ | laid |
| koupit | buy | bought /bo:t/ | bought |
| prodat | sell | sold /səuld/ | sold |
| platit | pay | paid /peid/ | paid |
| stát (o ceně) | cost | cost | cost |
| jíst | eat | ate /eit, et/ | eaten /i:tn/ |
| pít | drink | drank /dræŋk/ | drunk /draŋk/ |
| řídit (auto) | drive | drove /drəuv/ | driven /drivn/ |
| jet (na kole, na koni) | ride | rode /rəud/ | ridden /ridn/ |
| rozbít, zlomit | break | broke /brəuk/ | broken |
| potkat, poznat, seznámit se | meet /mi:t/ | met /met/ | met |
| chytit | catch | caught /ko:t/ | caught |
| letět | fly | flew /flu:/ | flown /fləun/ |
| trávit (čas), utrácet (peníze) | spend | spent | spent |
| zapomenout | forget | forgot | forgotten |
| zasáhnout, praštit, trefit | hit | hit | hit |
| držet, pořádat | hold /həuld/ | held /held/ | held |
| bojovat, prát se, hádat se | fight | fought /f:ot/ | fought |
| plavat | swim | swam /swæm/ | swum /swam/ |
| vyhrát, získat (ocenění) | win | won /wan/ | won |
b) levels B1 + B2
| Czech meaning | Infinitive | Past tense form | Past participle |
| umět, moci | can | could /kud/ | been able to |
| muset | must | had to | had to |
| stavět, budovat | build /bild/ | built /bilt/ | built |
| hláskovat | spell | spelt | spelt |
| poslat | send | sent | sent |
| půjčit | lend | lent | lent |
| hodit | throw /θrəu/ | threw /θru:/ | thrown |
| nosit, mít na sobě | wear /weə/ | wore /wo:/ | worn |
| nechat, dovolit | let | let | let |
| krájet, stříhat, řezat | cut | cut | cut |
| padat | fall /fo:l/ | fell | fallen |
| znamenat, myslet | mean /mi:n/ | meant /ment/ | meant |
| začít | begin /bi’gin/ | began /bi’gæn/ | begun /bi’gan/ |
| zpívat | sing | sang /sæŋ/ | sung /saŋ/ |
| zvonit | ring | rang /ræŋ/ | rung /raŋ/ |
| vybrat, zvolit | choose /ču:z/ | chose /čəuz/ | chosen /čəuzn/ |
| střílet | shoot /šu:t/ | shot /šot/ | shot |
| růst, pěstovat | grow /grəu/ | grew /gru:/ | grown |
| probudit | wake /weik/ | woke /wəuk/ | woken |
| vést | lead /li:d/ | led /led/ | led |
| schovat (se) | hide /haid/ | hid | hidden |
| učit (někoho) | teach | taught /to:t/ | taught |
| krást | steal /sti:l/ | stole /stəul/ | stolen |
| ublížit, ranit, bolet | hurt /hɜ:t/ | hurt | hurt |
| foukat, pískat | blow /bləu/ | blew /blu:/ | blown |
| nastavit, zapadat (slunce) | set | set | set |
| kousat | bite /bait/ | bit /bit/ | bitten /bitn/ |
| pálit, hořet | burn /bɜ:n/ | burnt | burnt |
| kreslit | draw /dro:/ | drew /dru:/ | drawn /dro:n/ |
| viset | hang /hæŋ/ | hung /haŋ/ | hung /haŋ/ |
| stoupat, vycházet (slunce) | rise /raiz/ | rose /rəuz/ | risen /rizn/ |
| udeřit, zasáhnout | strike /straik/ | struck /strak/ | struck |
| třást (se), třepat | shake /šeik/ | shook /šuk/ | shaken |
| namazat | spread /spred/ | spread | spread |
| porazit | beat /bi:t/ | beat /bi:t/ | beaten |
| krmit | feed | fed | fed |
| zavřít | shut | shut | shut |
| mrznout, mrazit | freeze /fri:z/ | froze /frəuz/ | frozen |
| potopit (se) | sink | sank /sæŋk/ | sunk /saŋk/ |
| ohnout | bend | bent | bent |
c) EXTRA – levels C1 + C2
| Czech meaning | Infinitive | Past tense form | Past participle |
| houpat (se) | swing | swung | swung |
| vrhnout, najmout | cast | cast | cast |
| zametat | sweep | swept | swept |
| hledat | seek | sought | sought |
| čouhat, strkat | stick | stuck | stuck |
| svítit | shine | shone /šon/ | shone |
| zabývat se | deal /di:l/ | dealt /delt/ | dealt (with) |
| šít | sew /səu/ | sewed /səud/ | sewn /səun/ |
| vázat, spojovat | bind | bound | bound |
| trhat | tear /teə/ | tore /to:/ | torn |
| zakázat | forbid | forbade | forbidden |
| stáhnout, vybrat (peníze) | withdraw | withdrew | withdrawn |
| překonat | overcome | overcame | overcome |
Jan Kalandra 