V tomto textu se podíváme na trochu pokročilejší gramatiku, která už hodně přesahuje do úrovně B2. Přesto jsou však přací věty běžnou součástí mluvené angličtiny a způsob jejich tvoření je součástí řady vazeb, s nimiž se často setkáte v různých testech.

Obsah:

1. Wish clauses – Přací věty

a) tvoření

b) použití

2. Další podobně tvořené vazby

a) posuny časů v nepřímé řeči

b) podmínková souvětí

c) it’s (high/about) time

d) I’d rather you… / I’d sooner you…

Závěr 4

1. Wish clauses – Přací věty

Na úvod je potřeba si ujasnit, co přesně pro nás budou přací věty znamenat. V češtině jde o věty začínající částicemi ať, kéž, nebo dokonce nechť (viz studijní text Particles and Interjections). Ty můžeme do angličtiny převést buď formálními zvolacími větami s may (May you have a long and fruitful marriage!), nebo tzv. wish clauses. My se teď zaměříme na ty druhé.

a) tvoření

Přací věty s wish se tvoří podle zvláštních pravidel:

1. přání do současnosti – I wish + minulý čas
2. přání do minulosti – I wish + předminulý čas
3. přání na změnu něčího chování – I wish you/he/she… would(n’t) + infinitiv

Přesněji řečeno jsou přací věty s wish vždy souvětím, které začíná I wish. Spojka v tomto souvětí je vždy that a stejně jako u předmětných vět se často vynechává (viz studijní text Conjunctions):

• I wish (that) I’d never started smoking. – Že já jsem s tím kouřením vůbec začínal!

Zmiňované časy ve třech typech přacích vět se tedy vždy týkají vedlejší věty začínající (that), ne věty s wish.

Úplně stejný význam jako I wish má i slovní spojení If only:

• I wish / If only he didn’t smoke. – Neměl by kouřit. / Přála bych si, aby nekouřil.

 Vidíme, že v přehledu typů přacích vět chybí přání do budoucnosti. Pokud si přejeme, aby se v budoucnu něco nějak stalo, nepoužíváme totiž věty s wish, ale s hope. V těch můžeme pro tuto budoucnost použít přítomný čas prostý nebo budoucnost s will:

• I hope you (will) win the match. – Přeju ti, abys ten zápas vyhrál. / Doufám, že ten zápas vyhraješ. (NE I wish you won the match)

Podmět přací věty může být i jiný než I:

• My mum wishes she hadn’t married my dad. – Máma by byla nejradši, kdyby si tátu nikdy nevzala.

b) použití

Pojďme se teď na tři zmiňované typy wish clauses podívat podrobněji.

1. Přání do současnosti – minulý čas

Větou s wish a minulým časem vyjádříme, jaká bychom chtěli, aby byla současnost, která taková není. Jde tedy o jakýsi povzdech, vyjádření lítosti nad současným stavem, ne úplně o reálné, splnitelné přání.

• I wish I had a car. – Kdybych tak měl auto!
• I wish I could sing. – Jak já bych chtěl umět zpívat!
• I wish it weren’t raining. – Chtěl bych, aby nepršelo.

 Jak vidíme z poslední příkladové věty, pokud je přísudkem nebo jeho součástí sloveso be, používáme ve všech osobách tvar were (tvar was pro 1. a 3. osobu j. č. je možný jen v britské angličtině):

• I wish you were here. – Chtěl bych tě teď mít tady u sebe.
• I wish I weren’t so bad at singing. – Kdyby mi to zpívání aspoň trochu šlo!

2. Přání do minulosti – předminulý čas

Funkcí tohoto typu vět s wish je vyjádření lítosti nad něčím, co se v minulosti stalo jinak, než se podle našeho současného přesvědčení stát mělo:

• I wish I hadn’t failed the driving test. – Štve mě, že jsem ten řidičák neudělal.
• I wish I’d told her when it was time. – Měl jsem jí do říct, dokud na to byl čas.
• I bet they wish they hadn’t invited us. – Určitě si teď říkají, že nás neměli zvát.

3. Přání na změnu něčího chování – would + infinitiv

Pokud nás něco na někom štve a chceme si ulevit, použijeme větu s wish doplněnou o tvar would + infinitiv:

• I wish she’d shut up for a moment. – Mohla by už konečně na chvilku zmlknout.
• I wish you wouldn’t tell me what to do all the time. – Nemusíš mi pořád říkat, co mám dělat.

Jak jsme se mohli přesvědčit na všech uvedených příkladech přacích vět, je často celkem problém najít jejich přesný překlad do češtiny. Jen v minimu případů to totiž bude věta „Přeju si, aby…“ nebo „Přál bych si, aby…“ Při hledání vhodného překladu je potřeba vycházet z jejich funkce v angličtině, a podle ní najít jejich vhodný český protějšek. Možností je celá řada, takže se určitě nebojte zapojit vynalézavost – a zejména na věty s wish myslete, když budete hledat anglický protějšek takových českých vět.

2. Další podobně tvořené vazby

Podobnou gramatiku jako u přacích vět (minulý čas pro přítomnost, předminulý pro minulost, označovanou také jako unreal time neboli „nereálný čas“) najdeme v angličtině i v dalších případech:

a) posuny časů v nepřímé řeči

Jak víme ze studijního textu Reported Speech, použijeme v nepřímé řeči minulý čas pro výrok, který byl v přímé řeči v přítomném čase (tentokrát jde o klasický minulý čas, tj. s tvary was pro 1. a 3. osobu j. č.), a předminulý pro výrok v minulém. Používá se zde i would, ne ale jako něčí kritika, pouze pro informování o výroku, který v přímé řeči obsahoval budoucnost s will:

• She said she loved Tommy. – Řekla, že miluje Tommyho.
• They asked what time we’d arrived. – Zeptali se, v kolik jsme dorazili.
• He promised he wouldn’t be late this time. – Slíbil, že tentokrát přijde včas.

b) podmínková souvětí

Podmínková souvětí opět známe (viz studijní text Conjunctions), takže jen upozorníme na podobnost s přacími větami. Minulý čas se objevuje ve 2. podmínce, kterou popisujeme nějakou hypotetickou situaci v přítomnosti („v alternativním vesmíru“). Předminulý čas se ve 3. podmínce stejně jako u vět s wish vrací k něčemu, co se stalo v minulosti (nemusí to jen kritizovat, může o tom jakkoli hloubat):

• If I had a car, I wouldn’t have to travel by bus all the time. – Kdybych měla auto, nemusela bych pořád jezdit autobusem. (2. podmínka)
• We wouldn’t have made it if they hadn’t helped us. – Kdyby nám nepomohli, nezvládli bychom to. (3. podmínka)

Podobně jako 2. podmínku můžeme vytvořit i věty začínající Imagine (Představ si, že), Suppose (Řekněme, že) a What if (Co když, co kdyby). Můžeme mít tedy např. větu:

• I know it’s not very likely but imagine you became a professional gamer! – Vím, že se to asi nestane, ale jen si představ, kdyby ses hraním živil!

Stejně tak ale takto začínající věty můžeme tvořit podle 1. podmínky:

• What if the train’s late? – A co když to bude mít zpoždění?

c) it’s (high/about) time

Tuto vazbu máme i v češtině – je načase (nebo nejvyšší čas), aby se něco udělalo. V podstatě jde tedy o jakési doporučení nebo kritiku, ekvivalent věty s should. I zde použijeme pro přítomnost minulý čas.

• It’s high time we started actually doing something. – Je nejvyšší čas, abychom začali něco doopravdy dělat. (= I think we should start actually doing something.)

Kromě tohoto doporučujícího významu mohou věty s it’s time prostě jen konstatovat, že nastal čas něco udělat. V tom případě pro vyjádření této činnosti použijeme infinitiv s to:

• It’s time to go to bed. – Je čas jít spát. (= děti mají pevně daný čas, kdy je rodiče ukládají)

d) I’d rather you… / I’d sooner you…

Poslední vazba, kterou si s v souvislosti s přacími větami zmíníme, je vazba I’d rather you… / I’d sooner you… Obě vazby můžeme použít zcela jednoduše, s infinitivem, jestliže budeme chtít vyjádřit, kterou z nabízených možností bychom si raději vybrali:

• I’d rather stay in tonight. – Dneska bych spíš nikam nechodil.

Abychom s nimi použili minulý čas, musí být ve větě zmíněný jiný podmět, o němž říkáme, že by měl raději něco udělat:

• I’d sooner you didn’t tell them anything. – Nejlepší bude, když jim o tom nebudeš nic říkat.
• I’d rather we bought a Mini. – Budu radši, když si koupíme Mini.

Závěr

Přací věty sice spadají spíš už do gramatiky na úrovni B2, ale pro doplnění a utřídění znalostí mají své místo i v našem výkladu základní anglické gramatiky. Kromě samotného tvoření s nimi bývá problém v tom, že nás u české věty nenapadne, že by jí v angličtině mohla odpovídat věta přací, a výsledný anglický projev je pak chudší.