Často se nám v cizím jazyce stane, že bychom potřebovali o něčem mluvit (chceme se třeba pochlubit novou žehličkou na vlasy, kterou jsme dostali k Vánocům), ale zjistíme, že nevíme, jak se to anglicky řekne. Pokud na to zároveň nemůžeme ukázat a výraz ani nemůžeme snadno vyhledat ve slovníku, nastupuje na scénu dovednost vysvětlování slovíček.
Obsah
Jak se můžeme na neznámé slovíčko zeptat? K dispozici jsou dvě základní otázky:
Dejte pozor na doslovné překlady – kdybychom chtěli českou otázku přeložit doslova, dostali bychom něco jako How is say…? Žádná taková otázka ale v angličtině neexistuje!
Stejně si při srovnání obou jazyků neodpovídají i další podobné otázky, které s vysvětlováním slovíček nesouvisejí:
Pokud máme štěstí a člověk, se kterým se bavíme, náhodou umí i česky (nebo ovládá jiný jazyk, který ovládáme i my), do otázky prostě vložíme českou (německou, ruskou, španělskou…) podobu hledaného slovíčka:
V opačném případě musíme přikročit k jeho vysvětlení.
Hned na úvod můžeme (zvlášť pokud předpokládáme, že popis bude složitější) určit, do jaké kategorie dané slovíčko patří. Pro každou z těchto kategorií pak budeme pro vysvětlování používat trochu jinou skupinu slovíček a frází.
Pochopitelně se může stát, že nebudeme znát anglické slovíčko nejen pro podstatné jméno, ale i pro jiné slovní druhy. My se pro jednoduchost omezíme na tři základní:
Podstatná jména pak můžeme rozdělit ještě do dalších podskupin:
V návodu budeme pokračovat podle toho, co nás asi potká nejčastěji, tedy od podstatných jmen označujících věci.
Věc můžeme popsat tak, jak vypadá, z čeho je vyrobená nebo taky podle toho, co se s ní dělá.
Základní tvary můžeme popsat takto:
Kromě toho se nám jistě budou hodit další dvojice přídavných jmen:

Kromě těchto dvojic se mohou hodit ještě další jednotlivá přídavná jména:
Pokud budeme chtít říct, že je popisovaná věc ve tvaru něčeho, můžeme k tomu využít složená přídavná jména:
A při popisu tvaru věci určitě využijeme i některá podstatná jména označující části věcí:
Nebo můžeme tvar věci k něčemu přirovnat:
Samozřejmě můžeme uvést typickou barvu dané věci:
A můžeme přitom použít i doplňující výrazy pro typ dané barvy:
Věc může být vyrobená z různých materiálů, což opět může být užitečné zmínit.
Větu o materiálu začneme It’s made of…
Jak vidíte, výraz pro beton nápadně připomíná české slovíčko „konkrétní“. Patří ale do skupiny tzv. false friends, tedy slovíček, která mají stejný jazykový původ (běžně třeba latinu), ale v každém jazyce znamenají něco jiného. Ačkoli tedy anglický výraz concrete někdy ve významu „konkrétní“ použít můžeme (rozdíl abstract – concrete), mnohem častěji bude znamenat právě „beton“ a české „konkrétní“ vyjádříme výrazy particular (rozdíl general – particular), specific (specific needs – konkrétní potřeby) či definite (a definite answer – konkrétní odpověď).
K některým skupinám materiálů je dobré znát ještě jejich podskupiny:
Pozor na předložku po made:
x
Při popisu věci tedy budeme používat výhradně spojení made of.
K některým materiálům můžeme vytvořit samostatná přídavná jména, jejichž pomocí lze daný předmět popsat:
U dalších materiálů můžeme podstatné jméno použít jako přídavné bez změny tvaru:
Poslední možností, jak hledanou věc posluchači přiblížit, je její použití. Zde se používají věty s obecným podmětem you (odpovídajícímu často českému zvratnému trpnému rodu):
Jak vidíme, pro předmět používání můžeme zvolit buď předložku for, po které následuje sloveso (jako po jakékoli jiné předložce) v ingovém tvaru, nebo infinitiv s to. Význam je zcela stejný. Často si ale jednodušeji poradíme úplně bez slovesa use:
Pro popis věcí jsme si tedy uvedli řadu způsobů a slovíček, která při něm můžeme využít. Je jasné, že funkční popis je nemusí využít všechny. Ať už se bude jednat o soutěž v popisování a hádání slovíček ve škole, nebo o reálnou komunikační situaci, vždy je žádoucí sdělit význam co nejstručněji a nejjasněji. Jestliže tedy budeme potřebovat vysvětlit slovíčko „lžíce“, nebudeme se samozřejmě zdržovat úplným popisem, který by podle uvedených pravidel zněl třeba takto:
Místo toho bohatě stačí říct:
A ještě jedna poznámka. Uváděli jsme si otázky, jak se na hledané slovíčko zeptat. Popis do nich můžeme zakomponovat buď tak, že otázku ukončíme a začneme popis:
Nebo popis zahrneme přímo do otázky:
V tom případě (který bude zároveň představovat nejefektivnější způsob vysvětlení slovíčka) jsme do otázky zabudovali vztažnou větu (you eat soup with), u které jsme vypustili spojku which/that (což¨si, jak víme, můžeme dovolit, pokud má vztažná věta svůj podmět – zde you) a předložku with jsme dali až nakonec, protože si to vyžadují jak pravidla tvoření vztažných vět, tak koneckonců i otázek. Kdo by se u tohoto vysvětlení úplně nechytal, může si všechno připomenout ve studijním textu Conjunctions.
Princip je samozřejmě podobný jako u popisování věcí. Můžeme použít vedlejší větu vztažnou (It’s a person who works…) a můžeme pokračovat v otázce, nebo popis vydělit do samostatné věty:
Mluvíme o jedné osobě, takže nesmíme zapomenout přidávat -s na konec slovesa, protože popisujeme běžnou práci jednoho člověka, tedy jasně používáme přítomný čas prostý ve 3. osobě čísla jednotného:
Při vysvětlování označení člověka nebo jeho zaměstnání nejspíš narazíme i na zajímavý problém spojený s rodem podstatného jména. Příklad výše (He usually wears…) bychom totiž mohli použít jen tehdy, když by se dané povolání nebo označení člověka týkalo jen mužů. V případě, že ho můžou provozovat i ženy (což už je dnes téměř vždy), musíme použít jiné zájmeno, a to buď:
nebo
Jakkoli může být druhá možnost matoucí (they je přece množné číslo!), takhle se běžně postupuje, jestliže neznáme pohlaví dotyčného – množné číslo zde jen prostě zastupuje všechny rody podstatného jména „člověk“. V češtině bychom tedy zůstali v jednotném čísle a řekli bychom „(Obvykle) Nosí…“
I u popisu zvířat budeme postupovat obdobně jako u věcí. Často zde přitom využijeme několik zajímavých slovíček pro části zvířecího těla:
Při vysvětlování přídavných jmen nebo sloves přijde vhod srovnání s jinými výrazy:
Vysvětlivky slovíček můžou být užitečnou dovedností, když se potřebujeme domluvit, ale můžou taky představovat zábavný způsob rozšiřování slovní zásoby. Kdykoli se totiž pokusíme nějakou věc popsat, můžeme snadno narazit na slovíčko, které bychom k popisu potřebovali, ale neznáme ho. Můžeme ho tedy vyhledat a přidat si ho do osobního slovníčku.
V případě žehličky na vlasy, na kterou jsme se ptali v úvodu, by tedy celá otázka s vysvětlením slovíčka podle návodu (jde o věc, takže budeme postupovat podle kapitoly 1) mohla vypadat třeba takhle:
Pokud bychom přitom neznali slovíčka „zvenku, na vnější straně – on the outside“, „vevnitř, na vnitřní straně – on the inside“ nebo „plochý – flat“, vyhledali a zapsali bychom si je. Stejně tak potom samotnou žehličku na vlasy – hair straightener.
V neposlední řadě je dobré vysvětlivkám slovíček rozumět proto, že na jejich principu jsou založené tzv, výkladové slovníky. Ty najdete i na internetu a slouží jako užitečná pomůcka, jak si ověřit, že slovíčko, které jsme si vyhledali v česko-anglickém slovníku, je opravdu to správné, které chceme použít. Z vysvětlivky se toho o daném výrazu logicky dozvíme víc než z pouhého překladu, navíc bývají hesla ve výkladovém slovníku doplněné příkladovými větami, z nichž přesně vyčteme, kam se daný výraz hodí a kam ne. Pro účely psaných slovníkových hesel se vysvětlivky trochu zhušťují – ukažme si to na příkladu hesla spoon, o které jsme se vlastně pokoušeli v kapitole o popisování věcí:
Vidíme, že místo vztažné věty (that consists of) je použité jen přítomné příčestí slovesa (consisting) a podobně místo it is used for jen příčestí trpné used for. Jinak ale v podstatě jde o vysvětlivku, jakou jsme výše zvládli i my a jakou teď už umíme vytvořit prakticky pro jakékoli anglické slovíčko.