Jan Kalandra 
Particles and Interjections / Částice a citoslovce
Na devátém a desátém místě mezi slovními druhy se nacházejí částice a citoslovce. A je to asi v pořádku, že jsou tak vzadu, protože v žádném případě netvoří základ jazyka, ten se vaří z jiných surovin, ale rozhodně ho můžou okořenit, a proto ani na tyto slovní druhy nesmíme v naší kuchařce gramatiky zapomenout.
Obsah
1. Částice (particles)
Česká a anglická definice částic se trochu liší. V obou případech jsou to vlastně pomocné výrazy, ale v češtině sem spadají především výrazy pozměňující význam věty, které stojí na jejím začátku (ať, kéž, no, to, klidně apod.), zatímco anglická gramatika jako particle označuje jakékoli slovo, které má ve větě pouze gramatický význam a samo o sobě vlastně nic neznamená. V angličtině sem tedy mohou patřit:
- adverbial particles (out, up, off…) – v naší gramatice vlastně příslovce, která se spojují se slovesem a společně tvoří tzv. frázové sloveso (viz studijní text Phrasal Verbs)
- infinitival particle to – stojící před plným infinitivem (viz studijní text Verb Patterns)
- negative particle not – k tvoření záporu
a řada dalších. V zásadě bychom k nim podle této logiky mohli zařadit i členy, pomocná slovesa atd. Nás ale budou zajímat částice odpovídající těm českým, které se v angličtině označují jako tzv. pragmatic particles.
Pojďme se tedy podívat na jednotlivé české částice a jejich možné anglické protějšky:
a) ať, kéž, nechť
Tyto částice češtině slouží k uvození přacích vět. V angličtině mohou přání vyjadřovat:
- wish clauses (I wish I could live forever – Kéž bych mohl žít věčně / Kdybych tak mohl žít věčně; viz studijní text Wish Clauses)
- velmi formální přací věty začínající slůvkem may (May you have a long and fruitful marriage – Nechť je vaše manželství dlouhé a plodné)
Částice „ať“ může mít i význam žádací, když po někom vzkazujeme, co má někdo další udělat. V tom případě ji přeložíme jako jakoukoli jinou žádost (viz studijní text Functions):
- Ať mi zavolá – Can you tell him to call me?
b) no
Částice „no“ může mít několik významů, ale asi nejčastější je „hra o čas“, když si potřebujeme rozmyslet, co vlastně chceme říct, nebo snaha posunout rozhovor dál. V angličtině se v takové situaci používá slovíčko well (které tedy v tomto užití rozhodně není příslovce a rozhodně neznamená „dobře“):
- Where did you buy this skirt? – Well, I can’t remember. – Kde sis koupila tuhle sukni? – No, tak to si nepamatuju.
- Well, what shall we do now? – No a co teď teda budeme dělat?
c) tak, to
Částice „tak“ a „to“ použijeme, když chceme ukázat, že chápeme, co druhý řekl, a přidáváme k tomu něco, co na to logicky navazuje. V angličtině se takto používá výraz then, často až na konci věty:
- You’ll be selling your house, then? – Tak vy budete prodávat barák?
- I guess you’re not very happy about it, then? – To asi nemáš moc velkou radost, co?
d) klidně, prostě
Tyto částice patří k tzv. modifikačním, které upravují vyznění celé věty:
- Feel free to ask. – Klidně se ptejte.
- Just do it. – Prostě to udělej.
e) bohužel, naštěstí
Tyto tzv. názorové částice vyjadřují názor mluvčího, zda mu popisovaná událost připadá pozitivní nebo negativní:
- I’m afraid / Unfortunately there are no vacancies right now. – Bohužel teď žádná volná místa nemáme.
- Luckily, I had some money with me. – Naštěstí jsem sebou měl trochu peněz.
f) snad, možná
Tyto jistotní částice můžeme přeložit dvěma způsoby, příslovcem nebo modálním slovesem:
- Hopefully it won’t rain. – Snad nebude pršet.
- I may see him later today. – Možná se s ním dnes ještě uvidím.
Částice z posledních tří skupin v angličtině spadají pod příslovce, a dočtete se o nich tedy víc ve studijním textu Adverbs. O použití modálních sloves v jistotním významu více ve studijním textu Modal Verbs.
2. Citoslovce (interjections)
Citoslovce jsou svébytnou skupinou jazykových prostředků a patří k nim nejrůznější zvuky, jimiž vyjadřujeme svoje pocity z nastalé situace. Z logiky věci tedy spadají převážně do mluvené, hovorové angličtiny. Podstatné je vědět, že česká a anglická citoslovce si nejčastěji neodpovídají a že psaná podoba anglických citoslovcí bývá někdy překvapivá. Některá anglická citoslovce jsou ale díky filmům, seriálům a internetu známá už i v češtině. Pojďme se nyní podívat na několik nejtypičtějších:
a) nadšení
- Wow /wau/ – Týjo / no teda / pane jo
b) bolest
- Ow /au/ – Au / Jau
- Ouch /auč/ – Jauvajs
c) odpor, hnus
- Yuck /jak/ – fuj (hlavně když něco špatně chutná)
Opakem yuck je yum, odpovídající českému „mňam“.
d) omyl
- Oops /ups/ – jejej / jejda
e) pochopení
- Ah /a:/ – aha
Pro české „aha“ (které se v angličtině dá použít taky, s výslovností /a:’ha:/) můžeme navíc použít výrok I see – který neznamená, že něco vidím, ale že něco chápu.
f) radost
- yay /jej/ – hurá
V angličtině opět existuje i podobné slovíčko s podobným významem jako české hurá, a to hooray /hə’rei/.
g) ztišení
- Shh /šš/ – pst
- Hush /haš/ – pst, tiše
h) povzbuzení
- Come on! – Pojď / Makej!
Citoslovce come on můžeme použít také pro uklidnění:
- Come on, it’s not that bad. – No tak, vždyť to není tak zlý.
Závěr
Ukázali jsme si, že částice stojí nejčastěji na začátku věty a nějak upravují její význam, zatímco citoslovce se většinou používají jako samostatné promluvy a vyjadřují naše dojmy a pocity. Místo citoslovcí je možné často použít nejrůznější nadávky, o nichž se dočtete víc ve studijním textu Informal English.
Tím, že jsme si prošli poslední dva drobné slovní druhy, máme hotový celý přehled anglické gramatiky. Pokud se neřídíte radou z článku Úvod a procházíte si vše postupně, je načase se zaradovat, že máte anglickou gramatiku zvládnutou, a po patřičném odpočinku pokračovat ke slovní zásobě a dovednostem.
Jan Kalandra 