Trpný rod (odborně Passive Voice, my zde ale budeme používat zjednodušené označení The Passive) je něco, co dělá řadě studentů problémy, ačkoli z hlediska tvoření o nic zas až tak problematického nejde. Je to ale slovesný tvar, jehož užití vyžaduje uvažování, což pro řadu z nás problém je. Jednak je totiž potřeba poznat, kdy je vlastně věta v trpném rodě (v češtině nebo v angličtině), a pak si také uvědomit, že ne vždy si v tomto ohledu angličtina a čeština odpovídají – a dá se říct, že v angličtině bude trpný rod o něco častější.
Abychom poznali trpný rod, musíme si uvědomit, že v jazyce může existovat jak podmět, tak tzv. konatel děje. Ve větě
je podmět Jennifer (stojí na prvním místě ve větě, ptáme se „kdo, co“ šel na procházku). Zároveň je Jennifer také konatel, protože procházku za ni nikdo neudělal, šla na ni právě ona sama. Věta je tedy v činném rodě.
Existují ale věty, kde tento konatel podmětem není, často ani není vyjádřený, protože prostě není podstatný. Ve větě
jsou podmětem „tisíce aut“ („kdo, co“ se prodává každý den). Konatelem by ale byli jednotliví prodejci těchto aut, kteří zákazníky přesvědčili o výhodnosti takového nákupu a všichni dohromady tak zařídili platnost této věty. Tito prodejci pro nás ale při tomto sdělení nejsou podstatní, bavíme se o celosvětovém prodeji aut a zajímá nás právě výsledek, že se auta prodají, ne kdo je prodá. Taková věta je v trpném rodě, protože se podmět a konatel děje neshodují.
Trpný rod se v češtině dá vyjádřit dvěma způsoby:
Tento způsob je asi ten první, na který byste si vzpomněli, pokud byste měli uvést příklad trpného rodu v češtině. Zároveň je také výhodný pro studium angličtiny, protože se tvoří prakticky stejně jako anglický trpný rod:
Ne každou anglickou větu v trpném rodě ale můžeme do češtiny převést takhle. Tzv. příčestí trpné, tedy ono „postaven“, totiž zní v češtině poměrně formálně, takže v běžném hovoru bychom asi sdělení z příkladové věty vyjádřili jinak, například „Hrad je ze 13. století“. To už je ale věta v činném rodě.
Tento druhý případ bývá pro studenty náročnější, protože si často neuvědomí, že jde také o trpný rod. Vyjádření trpného rodu zvratným slovesem („prodávají se, posílaly se“) je ale na rozdíl od první možnosti naprosto běžné i v normálním hovoru. Pro překlad do angličtiny bychom konkrétně u této věty měli dvě možnosti, buď také větu v trpném rodě, nebo převod do činného rodu s podmětem people:
Do tohoto tvoření spadá i ona věta o celosvětových prodejích aut, tu bychom už do angličtiny přeložili výhradně trpným rodem.
Pozor ale na jednu zrádnost češtiny – rozhodně ne každá věta se zvratným slovesem je totiž v trpném rodě. Máme řadu zvratných sloves, která popisují každodenní činnosti, a věty s nimi jsou v činném rodě (sprchovat se, čistit si zuby, učit se atd.). V angličtině pro ně existují normální nezvratné protějšky a věty s nimi jsou také v činném rodě:
Pokud tedy máme českou větu se zvratným slovesem, musíme si pro překlad do angličtiny opět uvědomit, jestli jsou podmět a konatel děje jedna a tatáž osoba, a pak překládat činným rodem, nebo jestli se podmět a konatel děje liší, a v tom případě použít rod trpný.
Jak už jsme naznačili, trpný rod v angličtině se tvoří stejně jako v případě 2a) v češtině. Vezmeme tedy sloveso be, to dáme do správného tvaru, a k němu přidáme příčestí trpné významového slovesa, což je u pravidelných sloves tvar s -ed na konci, u nepravidelných pak tzv. 3. tvar z tabulky Irregular Verbs. Přehledně:

Příklady:
Sloveso be, a tím i celá věta v trpném rodě, se přitom může dát do tvaru jakéhokoli času, který zrovna potřebujeme vyjádřit – nejen tedy minulého prostého a přítomného prostého, jako máme v příkladových větách, ale i do předpřítomného, předminulého, jakéhokoli způsobu tvoření budoucnosti, podmínky atd. Stačí k tomu jen vědět, jak se příslušný čas tvoří, do tvaru tohoto času dát sloveso be, a k němu pak připojit příčestí významového slovesa:

Totéž pravidlo se použije i u průběhových časů, které zde ale vypisujeme zvlášť, protože tak vznikne slovesný tvar, na který asi nejste moc zvyklí. Jestliže totiž chceme v trpném rodě vytvořit například tvar přítomného průběhového času, musíme do přítomného průběhového času dát sloveso be, tj. vzít pomocné sloveso be (tentokrát pro tvoření přítomného prostého času) a k němu přidat ingový tvar slovesa be (které je pro přítomný průběhový čas jakoby významovým slovesem, ale zároveň pomocným pro tvoření trpného rodu). Tímto způsobem vznikne věta:

Vypadá to možná nezvykle, ale taková věta je poměrně běžná – říká, že se něco právě teď dělá. Podobně lze vytvořit tvar trpného rodu i od dalších průběhových časů:

Protože jsou tyto věty už napohled složité, je jasné, že se s nimi nesetkáte každý den, ale vytvořit se dají a někde v psaném textu byste na ně narazit mohli, proto je potřeba si je umět rozšifrovat a správně přeložit, spíš než abyste je sami tvořili.
Složité naopak není tvoření otázky a záporu v trpném rodě. Stejně jako u vět, kde je sloveso be významovým slovesem, se zápor tvoří přidáním not a otázka prohozením slovosledu:
The castle wasn’t built in 16th century. – Hrad nebyl postaven v 16. století.
When was the castle built? – Kdy byl ten hrad postaven?
Jak vidíme na uvedeném příkladu, prohození slovosledu v otázce znamená, že ve větě musí být nejdřív pomocné sloveso, potom podmět a až pak zbytek přísudku, tedy významové sloveso. Nelze tedy říct When was built this castle?
Přestože jsme si už říkali, že pro větu v trpném rodě často konatel není podstatný, protože nás zajímá třeba až výsledek děje, někdy se nám hodí ho do věty dostat. Jestliže tedy chceme vyjádřit, kdo činnost popsanou větou v trpném rodě způsobil, použijeme předložku by:
Mohli bychom samozřejmě sestavit i větu v činném rodě, Otto Wichterle invented contact lenses. Obsah obou vět je úplně stejný, obě mluví o vynálezu a vynálezci kontaktních čoček, ale stejné přesto nejsou. Každá se totiž na vynález dívá z jiného pohledu. Zatímco větě v trpném rodě by mohla předcházet otázka Who invented contact lenses?, větě v činném běžně ne. Správná otázka pro větu v činném rodě by byla What is Otto Wichterle famous for? Věta v trpném rodě tedy jako novou informaci zdůrazňuje osobu vynálezce, zatímco věta v činném rodě uvádí jako novou informaci kontaktní čočky.
Někdy se nám naopak může hodit zmínit nástroj, s nímž byla činnost v trpném rodě vykonána. V takovém případě použijeme předložku with:
Předložka by se tedy bude často vztahovat k člověku, ale událost v trpném rodě může způsobit i něco neživotného:
Předložka with bude naopak vždy označovat jen věc, kterou byla daná věc způsobena.
Přestože se trpný rod v češtině a angličtině tvoří podobně, už jsme si ukázali, že někdy se oba jazyky mezi sebou liší. Teď se podíváme na další příklad, kdy anglická vazba v trpném rodě nemá v češtině obdobu:
Jak vidíme, nejpřirozenější překlad do češtiny je větou v činném rodě. Takovou větu bychom samozřejmě mohli napsat i v angličtině:
Jak víme například ze studijního textu Word Order, tato anglická věta má dva předměty, přímý a nepřímý. Přímý je ten, na který se česky ptáme 4. pádem, na předmět nepřímý se ptáme jinou pádovou otázkou. V tomto případě je tedy přímým předmětem první cena (udělili mu koho, co?), zatímco nepřímý předmět je právě on (udělili cenu komu, čemu? – 3. pád). No a v angličtině je na rozdíl od češtiny možné udělat kterýkoli z nich podmětem odpovídající věty v trpném rodě, zatímco v češtině lze takto použít jen přímý podmět. Věta v trpném rodě, kde je podmětem přímý podmět výše uvedené věty, zní:
A věta s nepřímým předmětem ve funkci podmětu pak naše původní:
Pokud bychom chtěli český překlad v trpném rodě, můžeme použít jedině „Byla mu v té soutěži udělena první cena“, který odpovídá vlastně větě s přímým předmětem ve funkci podmětu, zatímco pro druhou možnost v češtině prostě nic nemáme.
V angličtině jde ale o poměrně běžnou vazbu a je dobré jí rozumět a snažit se ji také případně aktivně používat. Tady je pár dalších příkladů:
Vlastně zvláštním případem tohoto tvoření je pak následující vazba trpného rodu s infinitivem:
I v tomto případě vlastně podmět věty v trpném rodě vznikl z nepřímého předmětu původní věty (říká se o kom, čem – 6. pád), zatímco přímý předmět je vyjádřený vedlejší větou. Další slovesa, u nichž je taková vazba možná, jsou například know, believe, think, suppose nebo expect.
Když se na tuto větu podíváte, zjistíte, že jde vlastně o vazbu, kterou jste se učili nazpaměť a která má význam „mít něco za úkol“, takže si můžeme ještě doplnit vhodnější překlad uvedené věty:
Teď tedy navíc víme, že tato vazba vznikla vlastně z trpného rodu od slovesa suppose.
Vazbou trpného rodu s infinitivem můžeme dokonce oznámit i něco, co dotyčný dělal v minulosti. V tom případě ale musíme místo normálního infinitivu (to be) použít infinitiv minulý (to have been – viz např. studijní text Modal Verbs):
Máme za sebou přehled tvoření vět v trpném rodě. Ukázali jsme si, že je potřeba jednak vědět, co je trpný rod v češtině, jednak poznat trpný rod od činného obecně, a pak samozřejmě umět vytvořit ten anglický. Není to tak složité, protože se tvoří podobně jako jeden z českých způsobů jeho vyjádření, jen nás můžou překvapit průběhové tvary, kde se možná poprvé setkáme se slovesným tvarem being. Podstatné je vědět, jak se tvoří tvary slovesných časů, od nichž chceme vytvořit trpný rod, pak už je to hračka. Stejně tak by nás neměl překvapit úkol předělat větu v činném rodě do trpného a naopak – stačí si jen uvědomit, co je podmět a co konatel děje. Dále víme, že pro vyjádření konatele v trpném rodě používáme předložku by. A konečně jsme se seznámili i se složitějšími případy, kdy se nepřímý předmět věty v činném rodě stává podmětem věty v trpném rodě a které nemají v češtině přesnou obdobu. I zde jsme ale narazili na jednu vazbu, kterou jsme už znali, jen jsme možná nevěděli, že vznikla právě tímto způsobem.
Pingback: Verbs / Slovesa – Jan Kalandra
Pingback: Pronouns / Zájmena – Jan Kalandra
Pingback: Modal Verbs / Modální slovesa – Jan Kalandra