V této kapitole najdete přehled anglických modálních sloves. Začneme těmi nejběžnějšími (must, can a jejich tvary) a postupně si přidáme další. Dozvíte se i o tom, že modální slovesa mají dvě základní funkce (jistotní a dispoziční), a uvidíte, jak se tyto funkci projevují praxi. Ukážeme si také, jaké jiné výrazy v češtině mohou anglickým modálním slovesům odpovídat. Protože se modální slovesa používají jak v základní angličtině, tak i v té pokročilé, zmíníme i některé pokročilejší jevy. Tyto pokročilejší jevy (pro úroveň B2 a vyšší) jsou v textu odlišeny modrým písmem.

Obsah kapitoly

• 1. Tvary a vlastnosti modálních sloves
  • a) tvary
  • b) vlastnosti
• 2. Sloveso can
  • a) významy
  • b) tvary
    • infinitiv
    • přítomnost
    • budoucnos
    • minulost
    • podmiňovací způsob
  • c) použití
    • rozdíl mezi tvary I could, I was allowed to a I was able to
    • can + minulý infinitiv = nevyužitá možnost v minulosti
• 3. Sloveso must
  • a) významy
  • b) tvary
    • infinitiv
    • přítomnost
    • budoucnost
    • minulost
    • podmiňovací způsob
  • c) použití
    • zápor od must
    • různé výrazy pro „nemuset“
    • „Musíš?“, „Musel jsi?“, „Budeš muset?“
• 4. Sloveso may
• 5. Slovesa will a would
• 6. Slovesa shall a should
• 7. Jistotní modalita
  • a) použití
  • b) tvary
  • c) „nemuset“ v minulosti
• Závěr

1. Tvary a vlastnosti modálních sloves

a) tvary

Mezi modální slovesa patří slovesa can, must, may, shall, a částečně will a need a jejich tvary a odvozeniny (can’t, could, couldn’t, mustn’t, might, might not, should, shouldn’t, won’t, would, wouldn’t, needn‘t). Všechny tyto tvary si detailně prozkoumáme a přeložíme v oddílech o jednotlivých slovesech.

b) vlastnosti

Modální slovesa:

• se ve větě objevují vždy společně s plnovýznamovým slovesem a upravují jeho význam. (V češtině může modální sloveso někdy stát samostatně, např. „Neumím anglicky“ – v angličtině musí být použité spolu s plnovýznamovým slovesem, takže se neříká I can’t English, ale I can’t speak English.) Toto sloveso je vždy ve tvaru infinitivu bez to (Could you stay? NE Could you to stay? nebo Could you staying?)
• mají ve všech osobách stejné tvary (např. I should / you should / he should / we should / they should)
• netvoří průběhové tvary („Musím“ právě teď je stále jen I must, NE I’m musting.)
• se většinou tvoří prohozením podmětu a přísudku: Can I help you? – Co si přejete?
• se tvoří přidáním not k tvaru slovesa (pozor na nepravidelnosti u jednotlivých sloves!)
• nelze je ve větě použít v infinitivu a nemají tvary ani pro některé další časy (např. „Budu moct“ se nedá říct I will can, je potřeba použít jiný, tzv. opisný tvar – viz níže)

2. Sloveso can

a) významy

Can znamená „umět, moci“. Vyjadřuje dva základní vztahy:

1. člověk něco umí / může = je toho schopen, má potřebné znalosti, schopnosti a dovednosti
2. člověk něco může / smí = nikdo mu to nezakazuje, má to dovoleno (lze místo něj použít may)

Ke každému z těchto vztahů existuje samostatný opisný tvar:

a) be able to (doslova být schopen) – používáme tehdy, když can vyjadřuje schopnost nebo znalost:

• He can / is able to run 100 metres in less than 10 seconds. – Uběhne stovku pod deset vteřin.

b) be allowed to (doslova mít dovoleno – pozor: výslovnost je /əˈlaʊd/, ne /əˈlaft/) – používáme tehdy, když can vyjadřuje povolení, oprávnění; je možné ho nahradit slovesem may:

• Passengers can’t / aren’t allowed to / may not talk to the driver. – Cestujícím není dovoleno za jízdy mluvit s řidičem.

b) tvary

český význam                  can                          be able to                       be allowed to

·         infinitiv

·         přítomnost

·         budoucnost

·         minulost

·         podmiňovací způsob

Jak vidíte z tabulky, někdy si můžeme vybrat ze všech tří možností, jindy (v infinitivu nebo v budoucnosti) samotné sloveso can nemá tvar, a tak musíme použít opis – ten, který se do věty významově hodí.

c) použití

·         rozdíl mezi tvary I could, I was allowed to a I was able to

Opisy (I was able to / I was allowed to) většinou používáme tehdy, když mluvíme o jednorázové události v minulosti, např.:

I was allowed to use a dictionary during the exam. – U zkoušky jsem mohl používat slovník.

She was able to give him an answer in the end. – Nakonec mu dokázala odpovědět.

Když budeme mluvit o trvalejší schopnosti v minulosti, použijeme could, např.:

She could read before she started going to school. – Uměla číst dřív, než začala chodit do školy.

V nepřímé řeči (viz studijní text Reported Speech) se nicméně i pro jednorázové situace použije could:

Suprisingly, Dad told me I could go to the party.

·         can + minulý infinitiv = nevyužitá možnost v minulosti

Sloveso can (konkrétně jeho tvar could) se může pojit i s minulým infinitivem (could have + příčestí minulé). To v případě, kdy jsme v minulosti měli nějakou možnost, kterou jsme ale nevyužili, např.:

I could have become an astronaut but I decided to go into teaching, it’s far more exciting!

– Měl jsem možnost stát se kosmonautem, ale rozhodl jsem se pro učitelství, je to mnohem víc vzrušující!

3. Sloveso must

a) významy

Must znamená „muset“. Sloveso must může vyjadřovat tyto významy:

1. vnitřně pociťovaná nutnost (= musím, protože chci)
2. zvnějšku vynucená nutnost (= musím, protože mě k tomu někdo nebo něco nutí)

Na rozdíl od slovesa can ale existuje jen jeden hlavní opis, který můžeme použít v obou situacích, a tím je have to. Často se také používá opis need to (viz níže) a někdy je dále možné použít be obliged to („být nucen“) a v záporu, jak uvidíme, i be allowed to – tedy opis, který známe už od slovesa can.

b) tvary

český význam                  must                       have to                            jiný opis

·         infinitiv

·         přítomnost

·         budoucnost

·         minulost

·         podmiňovací způsob

K jednotlivým tvarům si ještě uvedeme několik upřesnění.

c) použití

·         zápor od must

Co je vlastně zápor od must? Trochu nás zde plete čeština, protože u nás má sloveso „muset“ (což je nejsilnější příkaz) zápor „nemuset“ (což není nejsilnější zákaz). Naopak v angličtině je vše logické – must je nejsilnější příkaz (You must do it – Musíš to udělat) a zápor od něj (mustn’t) je nejsilnější zákaz (You mustn’t do it – Nesmíš to dělat). Vždycky si tedy musíme uvědomit, jestli chceme vyjádřit význam „nemusím“ nebo „nesmím“. V tabulce jsou tedy pro jistotu uvedené obě možnosti.

·         různé výrazy pro „nemuset“

Chceme-li vyjádřit význam „nemuset“, máme více možností. „Nemusím pracovat“ můžeme přeložit jako:

1. I don’t have to work
2. I don’t need to work
3. I needn’t work

V těchto výrazech se objevuje sloveso need, které je v základním významu běžným slovesem („potřebovat“). Jako takové je také použité v možnosti b) – „nemuset“ jako „nepotřebovat“. Může ale také fungovat jako modální sloveso, jak je uvedeno v možnosti c) – protože je zde need modálním slovesem, nenásleduje po něm další sloveso ve tvaru infinitivu s to (I needn’t work, NE I needn’t to work). Možnosti a) a b) můžeme také použít v minulosti a budoucnosti, zatímco možnost c) platí jen pro přítomnost.

·         „Musíš?“, „Musel jsi?“, „Budeš muset?“

Pokud se potřebujete zeptat „Musíš?“, v 95 % případů použijete otázku Do you have to? Jako jediné modální sloveso tedy must netvoří otázku prohozením slovosledu.

Otázka must you? sice také existuje, ale jen s omezeným významem – tímto způsobem totiž vyjadřujete nespokojenost s něčím (mohli bychom ji tak přeložit jako „Opravdu musíš?“ nebo „Musíš pořád?“).

V jiných časech než v přítomnosti tento rozdíl neexistuje a vždy je nutné použít opis.

4. Sloveso may

May znamená „smět“. Jeho je may not (tento tvar nejde nijak zkrátit!), se tvoří prohozením (May I…?). Tvary od may existují jen v přítomnosti. V ostatních časech musíme použít opis be allowed to.

Sloveso may se používá:

• ve zdvořilých otázkách, kdy prosíme o dovolení (funkce Asking for permission – viz studijní text Functions; pořád velice zdvořilé, i když méně než may, je could, a nejběžněji použijeme can)
  • May I open the window? – Smím otevřít okno? = Can / Could I open the window?
• v záporu v oficiálních sděleních a nápisech
  • The door may not be left open unattended. – Dveře nesmí zůstat otevřené bez dozoru.
• ve formálních přacích větách
  • May you have a long and fruitful marriage! – Kéž je vaše manželství dlouhé a plodné.

Podmínkovým tvarem slovesa may je might – viz níže.

5. Slovesa will a would

Sloveso will známe jako prostředek vyjádření budoucnosti. Jeho je will not, zkráceně won’t, se tvoří prohozením (Will you…?).  Sloves would je vlastně podmínkový tvar od will a tvoříme jím podmínku – odpovídá tedy českému „by“. Jeho je would not = wouldn’t, se tvoří prohozením (Would you…?).

Použití:

• will slouží k tvoření budoucnosti (viz studijní text The Future), would k tvoření podmiňovacího způsobu (viz studijní text Conjunctions)
• will i would můžeme často použít místo can / could k uvození prosby nebo žádosti (would je zdvořilejší a často se používá ve spojení Would you like…? – Přejete si…?, Nechceš…? nebo Would you prefer…? – Přál byste si spíše?, případně Would you mind…? – Mohl byste…?, Nevadilo by vám…?):
  • Will you pass me the pepper, please? – Podáš mi prosím pepř? (= Can you pass…?)
  • Would you like anything else, sir? – Přejete si ještě něco?
  • Would you like me to help you? – Chceš, abych ti s tím pomohl?
  • Would you mind helping me a little? – Mohl bys mi trochu pomoct?
• will popisuje, co někdo obvykle dělá, would co někdo kdysi dělával (jde o nostalgičtější verzi vazby used to + infinitiv – viz studijní text Past and Perfect Tenses)
  • She’s 85 now, but she will insist on doing all her own housework. – Je jí už 85, ale vždycky trvá na tom, že si doma všechno udělá sama. (= …she always insists…)
  • He would always turn and wave at the end of the street. – Vždycky se na konci ulice otočil a zamával. (= He used to turn…)
• význam chtění nebo vůle má sloveso would ve větách typu:
  • We did our best but the car wouldn’t start. – Dělali jsme, co jsme mohli, ale auto ne a ne (= pořád nechtělo nastartovat)
• would ve spojení would rather / would sooner vyjadřuje, čemu mluvčí dává přednost:
  • I’d rather have a coke. – Dám si spíš colu.

6. Slovesa shall a should

Sloveso shall se dříve rovněž používalo k tvoření budoucnosti, dnes mu ale zůstaly jen tyto dva základní významy:

• uvození nabídky v 1. osobě jednotného čísla („mám (za úkol)…?“):
  • Shall I keep an eye on your luggage? – Mám ti pohlídat kufry? (= Do you want me to keep…?)
• uvození návrhu v 1. osobě množného čísla („co třeba…?“, „ne…?“)
  • Shall we go skating tonight? – Nepůjdeme dneska bruslit?

Jak je vidět, oba významy jsou otázky, jinak se sloveso shall nepoužívá, proto od něj neuvádíme tvar .

Opisem slovesa shall je be supposed to. Toto slovní spojení znamená, že se od vás něco očekává, že máte něco udělat, lze ho tedy v tomto významu použít místo slovesa shall, a to i v jiných tvarech a časech než jen v 1. osobě v přítomnosti:

• Are we supposed to wait till he comes back? – Máme čekat, až se vrátí? (= Shall we wait…?)
• I don’t know where he is – he was supposed to arrive at 5. – Nevím, kde je, měl přijet v 5.

Tvar be supposed to vznikl vlastně z trpného rodu – viz studijní text The Passive.

Důležitější než sloveso shall je jeho podmínkový tvar (you) should – měl bys ( should not = shouldn’t, prohozením – should you…?). Sloveso should:

• vyjadřuje radu, doporučení:
  • You should be more patient – Měl bys být trpělivější.
  • You shouldn’t spend so much time on Facebook. – Neměla byl na Facebooku trávit tolik času.
• má synonyma should = had better (you’d better) = ought to (někdy i you’d rather):
  • You should stop smoking. = You’d better stop smoking. = You ought to stop smoking. – Měl bys přestat kouřit.
  • She shouldn’t drink so much. = She’d better not drink so much. = She oughtn’t to drink so much. – Neměla by tolik pít.

Sloveso should (nebo ought to) se může použít i s minulým infinitivem (have + příčestí minulé). V takovém případě vyjadřuje kritiku něčeho, co někdo (nebo i člověk sám) udělal nebo neudělal, a do češtiny se překládá slovesem „mít“ v minulosti:

• He ought to / should have asked her for advice before she left. – Měl ji požádat o radu, než odjela.
• I shouldn’t have eaten so much last night. – Neměl jsem toho včera večer tolik sníst.

7. Jistotní modalita

a) použití

Modální slovesa mohou vyjadřovat dvě základní funkce. V prvních pěti kapitolách jsme se věnovali té hlavní, tzv. dispoziční modalitě. Ta popisuje dispozici neboli vztah subjektu k ději. Lidsky řečeno, modální sloveso tady říká, jestli zmíněný člověk zmíněnou činnost může / umí / musí / nesmí apod. dělat (např. He can swim – Umí plavat, You mustn’t go there – Nesmíš tam chodit).

Druhou funkcí modálních sloves je jistotní modalita. Jistotní modalita vyjadřuje, jak moc si je člověk jistý platností situace, kterou popisuje. Říká tedy například, že se něco může / musí / nemůže apod. stát, čili že se to podle něj možná stane / určitě stane / určitě nestane apod.

Rozdíl si můžeme ukázat na dvou příkladových větách:

1) The train must wait until the green light turns on.

2) The train must come in a minute, I think I’ve heard the horn.

V prvním případě jde o modalitu dispoziční – věta totiž říká, že vlak musí čekat na zelenou na semaforu (je to obecně platná skutečnost, nezávislá na názoru toho, kdo to říká). Ve druhém případě jde o jistotní modalitu – věta totiž vyjadřuje přesvědčení mluvčího, že vlak už musí přijet (určitě přijede), protože ho slyšel houkat.

b) tvary

U jistotní modality (The phone is ringing. It must be B. J.) se do češtiny často překládá příslovcem, ne modálním slovesem. Můžeme tedy říct „Někdo volá. To bude určitě B. J.“, případně „Někdo volá. To musí být B. J.“

Na totéž je potřeba myslet při překladu do angličtiny. Máte-li přeložit větu Godot dneska nepřišel, možná přijde zítra, je potřeba si vzpomenout, že příslovce možná lze sice přeložit jako maybe, ale častější bude v angličtině říct Godot hasn’t come today. He may come tomorrow (i když samozřejmě můžeme říct i Maybe he will come tomorrow).

Anglická modální slovesa a česká jistotní příslovce si odpovídají takto:

Příklady:

• She’s been cooking all morning – she must be tired. – Celé dopoledne vaří, určitě je unavená.
• That can’t be true. – To nemůže být pravda / To určitě není pravda.
• You should find this book helpful. – Tato kniha vám nejspíš bude užitečná.
• That shouldn’t be a problem. – To nejspíš nebude problém / To by neměl být problém.
• Babies might swallow little parts of this toy. – Drobné součástky této hračky by děti mohly vdechnout / Je možné, že dítě vdechne drobné součástky této hračky.
• Are you aware that she might not like your jokes? – Jsi si vědom toho, že se jí tvoje vtipy nemusí líbit?

Jak vidíte, v jistotní modalitě se sloveso can používá jen v záporu, v kladném tvaru ne.

Jistotní modalita má svoje tvary i pro minulost. Když řekneme, že něco podle nás muselo / mohlo / nemohlo apod. být tak a tak, vyjadřujeme přesvědčení o minulé události. Provedeme to tak, že použijeme jedno z výše uvedených sloves ve spojení s minulým infinitivem (have + příčestí minulé).

Příklady:

• She must have been in a lot of pain. – Muselo ji to hodně bolet.
• The person at the door at night can’t / couldn’t have been He went to London yesterday. – Ten člověk za dveřmi v noci určitě nebyl Michael. Ten včera odjel do Londýna.
• You may / might / could have left your bag on the bus. – Možná sis tu tašku nechal v autobuse.

c) „nemuset“ v minulosti

Pokud chceme přeložit větu se slovesem nemuset v minulosti (nemusel jsem apod.), musíme si uvědomit, jestli jde o modalitu jistotní nebo dispoziční. Každá totiž bude mít jiný překlad.

V dispoziční modalitě říkáme, že jsme v minulosti, o které mluvíme, nebyli nikým a ničím nuceni danou činnost dělat. Většinou to také znamená, že jsme tuto věc nakonec nedělali.

• I didn’t have to wash the dishes yesterday because we ate out. – Včera jsem nemusela mýt nádobí, protože jsme šli na večeři.

V jistotní modalitě říkáme, že z dnešního pohledu bylo zbytečné dělat něco, co jsme udělali. Tento jistotní význam překládáme pomocí needn’t + minulý infinitiv, např.:

• We needn’t have watered the plants – it’s going to rain soon anyway. – Nemuseli jsme zalévat, stejně každou chvíli začne pršet.

Některé české věty můžou mít oba významy, a tak je potřeba si uvědomit, o jakou modalitu jde. Ukážeme si to na následující větě: „Minulý týden jsme vůbec nemuseli chodit do školy.“

První význam této věty je ten, že nebyla škola (např. byly prázdniny), a tak jsme tam nemuseli chodit. Jde o modalitu dispoziční, takže překládáme:

• We didn’t have to go to school at all last week.

Druhá možnost ale je ta, že do školy jsme sice chodili, ale z dnešního pohledu to bylo zbytečné, protože se neprobíralo nic zajímavého. To je jistotní modalita a překládáme tak:

• We needn’t have gone to school at all last week.

 Závěr

Jak jste se přesvědčili, používání modálních sloves je trochu nepřehledné, ale pro porozumění angličtině maximálně užitečné. Je důležité nejdřív znát co nejvíc uvedených tvarů a významů modálních sloves, rozumět tomu, co vyjadřují, a pak se je snažit co nejvíc ve vlastním mluveném i psaném projevu používat.