Angličtina se od češtiny liší v řadě věcí, a jednou z nich je i slovosled. Docílit správného anglického slovosledu přitom není nijak zvlášť složité, ale chce to něco, co zvlášť začátečníkům často dělá problémy, a to přestat přemýšlet v češtině a přestat z češtiny překládat.

Abychom mohli výrazy ve větě dát do správného pořadí, musíme si nejdřív určit její druh. Pro účely slovosledu si vystačíme se čtyřmi základními případy, i když i v jejich rámci ještě budeme muset rozlišovat:

1. Věta oznamovací (kromě věty typu „někde je něco“)
2. Věta oznamovací se slovesem be, která říká, že „někde je něco“
3. Otázka
4. Rozkaz

Všechny možnosti si tedy nyní podrobně rozebereme a v průběhu výkladu přidáme i příklady nejčastějších slovosledných chyb, kterých se čeští studenti běžně dopouštějí.

Osnova kapitoly

• 1. Věta oznamovací (kromě věty typu „Někde je něco“)
• 2. Věta oznamovací typu „Někde je něco“
  • a) Základní pravidlo
  • b) Časté chyby
  • c) Další případy
• 3. Otázka
  • a) Otázky tvořené inverzí
    • Se slovesem be
    • Se slovesem have got nebo have jako pomocným slovesem
    • Se slovesy can, may, shall, should
    • Se slovesy will, would
  • b) Otázky s pomocnými slovesy
    • Pomocné sloveso do pro přítomný čas prostý
    • Pomocné sloveso did pro minulý čas prostý
    • Pomocné sloveso do, did pro slovesa have, must
• 4. Rozkaz
• 5. Složitější případy
  • a) V češtině je jiná vazba
  • b) Otázka na podmět
  • c) Ve větě jsou dva předměty
  • d) Ve větě je frázové sloveso se zájmenem
  • e) Otázka nebo vztažná věta s předložkou
  • f) Nepřímá otázka
• Závěr

1. Věta oznamovací (kromě věty typu „Někde je něco“)

V češtině si můžeme slova do věty poskládat skoro libovolně, aniž bychom přitom nějak výrazně měnili její význam (možná jen přitom některou informaci zdůrazníme). V angličtině se musíme držet přesně daného postupu, který zní:

Pro koho je to moc abstraktní, může si místo slovních druhů dosadit otázky na ně:

Ať bude česká věta znít jakkoli, anglická musí mít přesně toto pořadí!

Někdy je to při překladu snadné:

• Školní rok končí 30. června. – The school year ends on 30th June.

Vidíme, že pořadí bylo dodrženo v češtině i v angličtině:

Pochopitelně není potřeba mít ve větě obsažené všechny větné členy z výše uvedeného pravidla – pozice těch, které ve větě nejsou (předmět a příslovečná určení způsobu a místa), prostě zůstanou prázdné.

Jindy nám však čeština způsobí problémy. Vezměme si například tuto větu:

• O půl páté mám s Karlem sraz před kinem.

Kdybychom překládali doslova a o angličtině toho moc nevěděli, možná by vzniklo něco takového:

• At half past five have a meeting with Karlem outside cinema.

Kdo o angličtině něco ví, může ve větě v této podobě najít až šest chyb (nejde jen o slovosled). Zvládnete to? Zkuste se nad ní chvíli zamyslet a označit si je, než budete číst dál.

Pojďme se tedy nyní podívat na to, kde všude zmíněné chyby jsou. Tu slovoslednou si uvedeme až nakonec a ještě si k ní něco dodáme:

1. Asi nejviditelnější (doufám) je chyba with Karlem. Angličtina neskloňuje, tvary jmen proto nesmíme měnit. Karel zůstane Karel. (Není ani příliš vhodné jména „překládat“, tedy zde volit anglickou podobu Charles. Když se narodíte jako Karel, jste prostě Karel a nestáváte se Charlesem tím, že přijedete do Velké Británie nebo USA. Výjimkou jsou jména panovníků, která se stále ještě překládají, takže Elizabeth II je u nás Alžběta II.)
2. outside cinema – chybí člen. Každé počitatelné podstatné jméno v jednotném čísle, což kino je, musí mít člen (až na několik výjimek, které se musíme naučit nazpaměť). U veřejných míst obyčejně používáme člen the (podrobněji k problematice členů viz studijní text Nouns), takže správně bude outside the cinema. (Mohlo by být i in front of the cinema a je pravda, že začátečník by možná napsal spíš before cinema, ale to už by to hledání chyb bylo příliš komplikované.)
3. have a meeting with – mít s někým sraz nepřekládáme jako have a meeting with sb, ale prostě slovesem meet, které (v britské angličtině) za sebou nemá předložku with, takže správný tvar přísudku bude pouze am meeting (je to domluvená budoucnost, proto použijeme tvar přítomného průběhového času – viz studijní text The Future).
4. O půl páté není at half past five, ale at half past four (viz studijní text Basic Time Expressions).
5. Ve větě chybí podmět! Z české věty (slovesa „mám“) sice vyplývá, že podmět jsem „já“, ale v angličtině se na žádné vyplývání nehraje, takže někam do věty musíme dát zájmeno I.
6. A konečně slovosled. Když zkombinujeme opravy všech předchozích chyb s výše uvedeným pevným pořádkem pro slovosled v oznamovací větě, dostaneme výslednou správnou podobu věty:

• I’m meeting Karel outside the cinema at half past four.

Vidíme, že věta dodržuje předepsaný pořádek slov

Studenti se často snaží s tímto pořadím slov zacházet kreativně s poukazem na to, že „ono to ale přece jde i jinak“. Ano, (někdy) to jde, ale to není to, o co bychom měli při učení se cizího jazyka usilovat. Měli bychom se zpočátku učit pouze ten nejběžnější způsob vyjádření a počkat, až budeme jazyk ovládat natolik, že ty různé výjimky „přijdou samy“ podle toho, že je třeba někde uslyšíme použité v hovoru nebo při sledování filmu či seriálu, a sami je použijeme přirozeně, bez přemýšlení. Do té doby ale platí, že každá oznamovací věta musí mít podmět, za ním musí následovat přísudek, pak případně předmět a příslovečná určení v pořadí způsob – místo – čas.

Výjimkou, kterou si můžeme zmínit už teď, může být použití hodnoticích příslovcí, tedy takových, která vyjadřují názor toho, kdo právě mluví, nebo příslovcí fungujících v podstatě jako spojky (however, moreover, suddenly atd.). Ta budou stát vždy na začátku věty a podmět bude následovat až po nich (a po čárce) – nejde o porušení výše uvedeného pravidla, pouze o doplnění dalšího možného větného členu na samý začátek věty. Podmět tedy nemusí být ve větě na prvním místě, ale vždy musí stát před přísudkem.

• Unfortunately, we can’t give you any more information now. – Bohužel vám teď nemůžeme poskytnout více informací.
• We can’t do anything at the moment. However, there is still hope. – Momentálně nic nezmůžeme. Pořád ale ještě existuje naděje.

Protože je postavení příslovcí ve větě celkově komplikovanější (existují ještě např. frekvenční příslovce, která stojí uprostřed věty mezi podmětem a přísudkem), doporučuju si o něm přečíst víc ve studijním textu Adverbs.

2. Věta oznamovací typu „Někde je něco“

a) Základní pravidlo

Pravidlo o tom, že každá věta musí mít podmět a tento podmět musí ve větě stát před přísudkem, platí i ve větách typu „Někde je něco“, které v češtině mají podmět až za přísudkem. Kdybychom překládali doslova, udělali bychom tudíž chybu:

• Na stěně je pavouk. – On the wall is a spider.

Proč je to chyba? I když bychom teoreticky mohli začít příslovečným určením on the wall (viz opět studijní text Adverbs), rozhodně nemůže stát přísudek is před podmětem spider. Co s tím?

V angličtině si poradíme tak, že na místo podmětu dáme výraz there, který zde nebude znamenat „tam“, vlastně nebude znamenat vůbec nic, jen nám pomůže, abychom dodrželi pravidla slovosledu. Zároveň se nám prohodí postavení příslovečného určení místa („na stěně“ – on the wall), které je v češtině na začátku věty, v angličtině až na konci. Porovnejte:

               

Vidíme tedy, že pozici podmětu zaujme samotný výraz there, zatímco vlastní český podmět („pavouk“) stojí až za přísudkem, což je ale v pořádku, protože platí, že podmět (there) stojí ve větě před přísudkem (is). Podobné je to i v množném čísle, tj. u vět „Někde jsou něco“:

b) Časté chyby

V čem tedy můžeme u vět typu „Někde je/jsou něco“ udělat nejčastěji chybu? Je toho poměrně dost:

1. Zapomeneme na vazbu there is/are a větu přeložíme jako On the wall is a spider.
2. Nezapomeneme na vazbu there is/are, ale zapomeneme přesunout příslovečné určení místa až na konec, takže nám vznikne There is on the wall a spider.
3. Neuděláme chybu ve slovosledu, ale zapomeneme k podstatnému jménu přidat tzv. determinátor, tj. v jednotném čísle a, v množném some (viz studijní text Nouns): There is spider on the wall. / There are bananas in the bag.

Kdy věty typu „Někde je něco“ používáme? Zejména při popisech všeho druhu, např.:

• popis domu
• popis města
• popis obrázku (viz studijní text Describing Pictures)

Zvlášť při popisu obrázku budeme často cítit potřebu, opakuje-li se za sebou víc vět typu „Někde je něco“, slovosled trochu obměnit. Můžeme to udělat, a můžeme tedy větu začít příslovečným určením, ale je to zrádné, protože pak nikdy nesmíme zapomenout před přísudek is vložit podmět there, např.

• Na obrázku je asi pět lidí v restauraci. Před nimi je stůl s jídlem a oni jedí a povídají si – There are about five people at a restaurant. In front of them, there is a table with food, and they are eating and chatting.

Pokud bychom na there zapomněli, jsme zpátky u chyby č. 1:

• There are about five people at a restaurant. In front of them, is a table with food, and they are eating and chatting.

Proto vždy studentům doporučuju k obměně popisu použít spíš vazbu I can see… a u vět „Někde je něco“ se držet ustáleného slovosledu s There na začátku.

c) Další případy

Vazba there is/are se pochopitelně vyskytuje i v otázce a záporu:

Are there any questions? – Jsou (Máte) nějaké otázky?

There isn’t a pub in this village. – V téhle vesnici není hospoda.

A její použití není omezené jen na přítomnost, může se vyskytnout i ve všech ostatních slovesných časech:

• There were five of us. – Bylo nás pět.
• There has been some confusion about the proposal. – Ohledně toho návrhu jsou (v poslední době) trochu zmatky.
• Are there going to be any girls at the party? – Budou na té party nějaké holky?

3. Otázka

O otázkách pojednává mnohem podrobněji celý samostatný studijní text Questions, proto si zde jen připomeneme základní pravidla pro jejich tvoření. Z hlediska slovosledu existují v zásadě dva typy tvoření – tzv. inverzí neboli přehozením slovosledu, nebo přidáním pomocného slovesa. U obou však pokaždé jinou cestou dojdeme ke stejnému závěru: ve větě bude nejdřív přísudek a až za ním podmět, tedy přesně opačně, než jak to bylo u oznamovací věty.

a) Otázky tvořené inverzí:

Přehození slovosledu v praxi znamená, že se prostě jen změní pořadí slov, která už ve větě jsou, ale žádná další se nepřidávají.

Se slovesem be

Přehozením slovosledu se tvoří všechny otázky se slovesem be, ať je v jakémkoli čase nebo je samo součástí jiného času. Uvedeme si zde jen několik příkladů:

• Are you married? – Jste ženatý/vdaná? (oznamovací věta zní You are married – v otázce není žádné slovo navíc)
• Were they there with you yesterday? – Byli jste tam včera s nimi?
• Is there anything else I can do for you? – Je ještě něco, co bych pro vás mohla udělat?
• Are there going to be any girls at the party? – Budou na té party nějaké holky?
• Are you allowed to drink in class? – Můžete při vyučování pít?
• Is he listening? – Poslouchá nás?
• Was this shirt really made here, not in China? – Vyrobili tu košili opravdu tady, a ne v Číně?

Se slovesem have got nebo have jako pomocným slovesem

Kromě toho se inverze používá u slovesa have got nebo u have jako součásti předpřítomného, předminulého nebo předbudoucího času:

• Excuse me, have you got a light? – Pardon, nemáte oheň?
• Has your sister ever ridden a horse? – Jela tvoje sestra někdy na koni?
• Have you been working out? – Tys začal posilovat?

Sloveso have použité bez got však tvoří otázku stejně jako všechna ostatní slovesa, tedy pomocným slovesem:

• Excuse me, do you have a light? – Pardon, nemáte oheň? (NE Have you a light? Více o rozdílu mezi have a have got viz studijní text Present tenses)
• Did you have a shower yesterday? – Sprchoval ses včera? (NE Had you got a shower…?)

Se slovesy can, may, shall, should

Inverzí se tvoří i otázky od modálních sloves, s výjimkou slovesa must a jiných časů než přítomnosti (viz studijní text Modal verbs). Tyto otázky mívají často speciální funkce

• Can you pass the salt, please? – Podáš mi prosím sůl? (= prosba)
• Shall we eat out tonight? – Nezajdeme si dnes večer někam na jídlo? (= návrh)

Se slovesy will, would

I otázky se slovesy will a would někdy mohou mít kromě čistého vyjádření budoucnosti, resp. podmínky i speciální funkci:

• Will you marry me? – Vezmeš si mě? (= nabídka/prosba)
• Would you like some wine? – Nedáš si trochu vína? (= nabídka)
• Would you help me with my homework? – Pomůžeš mi prosím s úkoly? (= prosba)

Ke speciálním funkcím nejen otázek viz studijní text Functions.

Všechny dosud uvedené otázky se obešly bez tázacího zájmena. Pokud otázka tázací zájmeno obsahuje, nic se nemění, i tak ji tvoříme inverzí, tj. první ve větě je sice ono tázací zájmeno, ale podstatné je, že přísudek stojí ve větě před podmětem:

• Why is he crying? – Proč brečí?
• Whose book is this? / Whose is this book? – Čí je tahle knížka?

b) Otázky s pomocnými slovesy:

Jak jsme už naznačili, otázky s pomocnými slovesy mají také obrácený slovosled, tj. přísudek stojí ve větě před podmětem, ale oproti oznamovací větě nestojí na pozici přísudku sloveso, které se vyskytovalo už v oznamovací větě, ale jiné, tzv. pomocné sloveso. Týká se to v podstatě jen dvou časů:

Pomocné sloveso do pro přítomný čas prostý

Chceme-li v přítomném prostém čase vytvořit otázku, použijeme právě pomocné sloveso do, pro podmět ve 3. osobě jednotného čísla (vyjádřitelný zájmeny he, she, it) potom does:

• Do they speak Italian? – Umějí italsky?
• Does your niece play darts? – Hraje/Umí tvoje neteř hrát šipky?

Pomocné sloveso did pro minulý čas prostý

V minulém čase prostém používáme pro tvoření otázky minulý tvar slovesa do, tedy did. Žádný speciální tvar pro 3. osobu jednotného čísla není:

• Did you win the match yesterday? – Vyhráli jste včera ten zápas?
• Did Meg get married last year, or the year before? – Vdávala se Meg loni, nebo předloni?

Pomocné sloveso do, did pro slovesa have, must

Zvláštním případem tvoření otázky v přítomném, resp. minulém prostém čase je tvoření otázky se slovesem do pro sloveso have:

• Does she have any brothers or sisters? – Má nějaké sourozence? (možné je i Have you got – viz výše)
• Did you have fun at the concert? – Bavil ses na tom koncertě? (Had you got nejde)

Otázka s pomocným slovesem do, did a slovesem have se používá i pro tvoření otázky od modálního slovesa must (pomocí opisu have to – viz studijní text Modal Verbs):

• Do you have to do any homework at your school? – Musejí se na vaší škole dělat domácí úkoly?
• Did the lawyer have to study hard for his degree? – Musel se ten právník na svůj titul nadřít?

Stejně jako u otázek tvořených inverzí se nic nemění ani tehdy, když otázka obsahuje tázací zájmeno. Otázku i tak tvoříme pomocným slovesem, které tedy stojí ve větě až za tázacím zájmenem (a případně dalšími výrazy, které jsou na něj navázané), ale pořád před podmětem:

• Where does Mr Bings work? – Kde pracuje pan Bings?
• What kind of tea do you prefer? – Jaký čaj máš nejradši?
• How the hell did they solve the problem? – Jak ten problém sakra vyřešili?

4. Rozkaz

V rozkazech máme situaci usnadněnou, protože v nich není podmět, proto máme na prvním místě přísudek a pak zbytek věty:

• Watch out! – Dávej pozor!
• Get on through the front door. – Nastupujte předními dveřmi.
• Don’t be silly! – Neblbni!

Rozkaz můžeme utvořit i pro první osobu množného čísla, pomocí výrazu Let’s:

• Let’s go. – Pojďme.

Rozkaz pomocí let’s má v podstatě vždy i funkci návrhu, protože jeden člověk nemůže úplně rozhodovat sám za víc lidí (viz studijní text Functions):

• Let’s get drunk. – Pojďme se opít/Nechceš se opít?

Více se k rozkazům dočtete ve studijním textu Imperatives.

5. Složitější případy

Na závěr si uvedeme několik dalších případů, kde se ve slovosledu často chybuje:

a) V češtině je jiná vazba

Takových případů je poměrně dost, často jde o to, že se v češtině podmět přesouvá do pozice předmětu a podmětem je zájmeno „to“. Tady je řešením prostě učit se správné překlady těchto vazeb:

• Nelíbí se nám to. – We don’t like it.
• Baví ho to. – He enjoys it.

Často vznikne chyba při překladu věty, kde v češtině ani jiná vazba není, jen je česká věta jinak postavená. Tady stačí si uvědomit, že nemůžeme automaticky překládat slovo od slova, ale stanovit si, co je podmět, a při překladu se prostě držet se pravidel anglického slovosledu:

• Billovi jsem už volal – I have already called Bill. (NE Bill I have already called: podmětem věty není Bill – je v češtině ve 3. pádě, a proto podmětem být nemůže, podmět je vždy v prvním pádě –, ale já, proto musí být v angličtině podmětem I, ne Bill)
• Vlakem nepojedu – I’m not going by train. (NE By train I don’t go: Za prvé, podmětem jsem opět já, ne vlak, proto musí být v angličtině na prvním místě podmět I, zatímco „vlakem“ je příslovečné určení způsobu, na které se ptáme jak?, a musí tak stát až za přísudkem; a za druhé, je to budoucnost, a to budoucnost jistá, pro niž používáme přítomný čas průběhový, ne prostý)

b) Otázka na podmět

Pravidla, která jsme si uvedli pro slovosled v otázkách, přestávají platit tehdy, když se ptáme na podmět (kdo, co?). V takovém případě stojí na začátku věty tázací zájmeno, které má funkci podmětu, a zbytek věty má normální slovosled oznamovací věty, tj. následuje přísudek a další větné členy (viz studijní text Questions).

• Who discovered penicillin? – Kdo objevil penicilin?
• What happened? – Co se stalo?

Někdy jde vytvořit jak otázka na podmět, tak jí podobná s pomocným slovesem:

• Who likes Raymond?
• Who does Raymond like?

Význam je ale pokaždé jiný. Jak vidíme i podle barvy písma, v prvním případě jde o otázku na podmět, proto zní český překlad „Kdo má rád Raymonda?“, zatímco ve druhém se ptáme na předmět, protože podmětem věty je Raymond, a překlad tedy zní „Koho má rád Raymond?“

c) Ve větě jsou dva předměty

Jestliže má věta dva předměty, musí být jeden tzv. přímý a druhý nepřímý. Přímý bude ten, který je v češtině ve 4. pádě, zatímco každý další předmět tak logicky musí být nepřímý (a často před sebou bude mít nějakou předložku). Pokud bude přímý předmět tvořen podstatným jménem, máme dvě možnosti slovosledu:

• Can you send them an-email about the change? / Can you send an e-mail about the change to them? – Pošleš jim o té změně prosím mail?

Jestliže ale bude přímým předmětem zájmeno, existuje jen jedna možnost, a to mít nepřímý předmět před přímým:

• Can you send it to them? – Pošleš jim ho prosím? (NE Can you send them it?; ve 4. pádě je „ho“, proto následuje hned po slovese, zatímco „jim“ je 3. pád, a proto musí stát až za přímým předmětem a mít před sebou předložku to.)

d) Ve větě je frázové sloveso se zájmenem

Podobný případem je situace, kdy máme ve větě frázové sloveso, jehož předmětem není podstatné jméno, ale zájmeno. Zatímco u podstatného jména si můžeme vybrat, jestli přijde doprostřed frázového slovesa nebo až za něj, zájmenu musí vždy stát uprostřed frázového slovesa:

• You should give up smoking / You should give smoking up. – Měl bys skoncovat s kouřením.
• You should give it up (NE You should give up it). – Měl bys s tím skoncovat.

Více se o frázových slovesech dočtete ve studijním textu Phrasal Verbs.

e) Otázka nebo vztažná věta s předložkou

Pro někoho možná nečekaný slovosled mají otázky, u nichž má tázací zájmeno nějakou předložku, tj. např. „s kým“, „od koho“ apod. Tato předložka totiž nestojí jako v češtině před tázacím zájmenem, ale až na konci věty:

• Who are you going to the cinema with? – S kým jdeš do toho kina?
• Who is this ring from? – Od koho je ten prsten?

Patří sem ale i některé zcela základní věty, kdy je tázací zájmeno v češtině jednoslovné:

• Where are you from? – Odkud jsi?
• What’s she like? – Jaká je?

Výraz like v poslední příkladové větě je také předložka, ptáme se doslova „Jako co je?“ Více se k otázkám s předložkou i k často zaměňovaným otázkám s like na konci dočtete ve studijním textu Basic Questions.

Podobný případ jako v otázkách nastává i ve vztažných větách s předložkami. I zde musí předložka přijít až na konec věty:

• The guys I work with are absolutely unbearable. – Ty chlapi, co s nima pracuju, jsou naprosto nesnesitelný.
• Do you remember that pub Jill took us to? – Pamatuješ si tu hospodu, do které nás vzala Jill?

V obou případech je ve vztažné větě vypuštěné vztažné zájmeno. V prvním případě by to bylo who (The guys who I work with), ve druhém that, případně which (that pub that/which Jill took us to). Více se k tvoření vztažných vět dočtete ve studijním textu Conjunctions.

U vztažných vět i otázek s předložkou se výjimečně dá zachovat stejný slovosled jako v češtině, tedy s předložkou na začátku, pak se ale mění i vztažné zájmeno a celá věta je značně formální:

• To whom are you writing? – Kdo je adresátem? (věta je velmi formální a běžně by ji nikdo neřekl, každý by použil otázku Who are you writing to?)

f) Nepřímá otázka

Zrádné jsou i tzv. nepřímé otázky. Jakmile před otázku dáme nějaké uvození se samostatným podmětem typu I don’t know nebo Can you tell me, přestává otázka být otázkou a stává se tzv. nepřímou otázkou. Ta má slovosled jako normální oznamovací věta, zatímco my se podle češtiny mylně pořád snažíme vytvořit otázku:

• I don’t know who she is. – Nevím, kdo to je. (NE I don’t know who is she.)
• Can you tell me what time it is? – Řeknete mi prosím, kolik je hodin? (NE Can you tell me what time is it?)

U druhé příkladové věty vidíme, že nepřímá otázka se někdy skládá vlastně ze dvou otázek. První je přímá (Can you tell me), a má proto běžný otázkový slovosled, druhá nepřímá a má slovosled jako oznamovací věta.

Ještě složitější je pak situace, kdy je uvozovací věta v minulosti. V tom případě totiž musíme kromě slovosledu dát pozor i na tzv. časovou souslednost, kdy se oproti češtině „posouvá“ slovesný tvar druhé věty jakoby víc do minulosti (viz studijní text Reported Speech):

• He said that he loved me. – Tvrdil, že mě miluje. (Tady se slovosledem vlastně problém nemáme, protože i v češtině je druhá věta oznamovací.)
• She asked me what time it was. – Zeptala se mě, kolik je hodin.
• They wanted to know where I had bought the watch. – Chtěli vědět, kde jsem ty hodinky koupil.

Závěr

V tomto studijním textu jsme si udělali přehled běžného slovosledu v různých typech anglických vět. Zatímco základní pravidla už si asi pamatujete a neděláte chyby, pokud má i česká věta stejný slovosled jako ta anglická, můžou vás někdy nachytat případy, kdy je v češtině slovosled jiný. Proto pro překlad z češtiny vždy platí: je jedno, jak vypadá česká věta, podstatné je pravidlo pro slovosled v příslušném druhu anglické věty. Jak jsme uvedli v úvodu, český slovosled je volnější, umožňuje vám si s větou víc hrát a například v ní něco pomocí slovosledu zdůraznit, zatímco v angličtině je slovosled pevně daný a pro zdůraznění se používají jiné prostředky, o nichž se podrobněji dočtete ve studijním textu Sentence Stress.