V tomto textu si uděláme přehled všech způsobů, jak do angličtiny převést česká zájmena.Kapitoly 1) – 3) jsou zcela základní, určené naprostým začátečníkům. Od kapitoly 4) výše se zapojují i další gramatické jevy, které se v angličtině netýkají pouze zájmen a s nimiž se studenti setkávají postupně. Tyto oddíly jsou tedy vhodné spíše pro utřídění znalostí pokročilejších studentů.

Osnova kapitoly

• 1. Osobní zájmena (Personal pronouns)
  • a) podmětné tvary
  • b) předmětné tvary
  • c) osobní zájmeno jako podmět anglické věty
• 2. Ukazovací zájmena (Demonstrative pronouns)
  • a) přehled tvarů
  • b) použití
• 3. Přivlastňovací zájmena (Possessive pronouns)
  • a) přivlastňovací zájmena nesamostatná (následuje po nich podstatné jméno)
  • b) přivlastňovací zájmena samostatná (podstatné jméno po nich nenásleduje)
  • c) zájmeno „svůj“
  • d) přivlastňovací pád (possessive case)
• 4. Zvratná zájmena (Reflexive pronouns)
  • a) přehled tvarů
  • b) použití anglických zvratných zájmen
  • c) zvratné sloveso v češtině, nezvratné v angličtině
  • d) zvratné zájmeno vyjadřující vzájemnost
  • e) trpný rod
• 5. Tázací zájmena (Question words)
• 6. Vztažná zájmena (Relative pronouns)
• 7. Neurčitá a záporná zájmena (indefinite and negative quantifiers)
• Závěr

1. Osobní zájmena (Personal pronouns)

Osobní zájmena, stejně jako v češtině, zastupují podstatná jména označující osoby, věci nebo pojmy.

a)     podmětné tvary

·         přehled tvarů

·         použití

V tabulce jsou uvedené základní, tzv. podmětné tvary osobních zájmen. Všimněte si, že tvary 2. osoby jednotného a množného čísla jsou úplně stejné. „Ty“ se řekne úplně stejně jako „vy“. V angličtině tedy neexistuje vykání (všem bez rozdílu říkáme you), ale rozdílně je např. oslovujeme (Martin při tykání, Mr Jones při vykání – i když speciálně v angličtině se často, třeba v akademické sféře, objevuje i „vykání“, při kterém člověka oslovujeme jménem).

Zájmeno he v angličtině odkazuje pouze k osobám mužského pohlaví a zájmeno she pouze k osobám ženského pohlaví! Cokoli ostatního (věci, abstraktní pojmy, zvířata…) se nahrazuje zájmenem it! (To je zásadní rozdíl oproti češtině, protože v češtině například vodu nahradíme zájmenem ona a dům zájmenem on – v angličtině se jak výraz water, tak house nahradí zájmenem it, protože to nejsou osoby.)

• There’s something wrong with the copy machine. It doesn’t work. – S kopírkou je něco v nepořádku. (Ona) nefunguje.
• Look, I have a present for you! I made it on my own. – Koukej, mám pro tebe dárek! Udělala jsem ho

Další problémy často dělá používání zájmen it a they. Studenti mají často snahu používat it i pro zastoupení věcí v množném čísle, to ale není možné. Zájmeno they totiž neznamená jen „oni“ pro skupinu osob, ale i „ony“ nebo „ona“ pro skupinu věcí. Jestliže se vás tedy někdo zeptá Where are my glasses?, odpovídáte They are in the bathroom., nikoli It’s in the bathroom.

Ještě větší problém ve vztahu k zájmenům it a they nám ale dělají tzv. nepočitatelná podstatná jména (viz studijní text Nouns). Například peníze jsou v angličtině nepočitatelné, proto jsou gramaticky vždy v jednotném čísle, a proto otázka „Kde jsou mé peníze?“ anglicky zní Where is my money? a odpověď „Jsou na stole“ bude It’s on the table, nikoli They are on the table.

b) předmětné tvary

V tabulce jsou uvedené tzv. podmětné tvary zájmen – pokud jsou ve větě použity, jsou vždy podmětem. Kromě nich existují ještě předmětné tvary.

·         přehled tvarů

·         použití

Předmětné tvary musíme použít vždy, když dané zájmeno není ve větě podmětem. Porovnejte použití zájmena „ona“ v následujících větách:

• Ona je tak krásná. (Ona je podmět, proto překládáme:) – She is so beautiful!
• A já ji tolik miluju. (Ona je předmětem, podmětem jsem já:) – And I love her so much!

Předmětné tvary se používají také v krátkých odpovědích na otázky:

• Who was it? – Me. (Protože vlastně myslím větu It was me, kde me je předmět.)

c) osobní zájmeno jako podmět anglické věty

Každá anglická věta a většinou i každá věta v souvětí musí mít svůj vlastní podmět! V této funkci se často používají právě osobní zájmena, která v českých větách můžeme (a někdy musíme) vynechávat. Příklady:

• Charles has a lot of friends. However, he spends most of his time with his wife. – Charles má hodně kamarádů. Většinu času ale tráví se svojí ženou. (V české větě je zájmeno „on“ vynecháno, nepoužívá se. V anglické naopak musí být!)
• Tolik ho miluju! – I love him so much! (V české větě podmět „já“ není vyjádřen, anglická jím musí začít.)

2. Ukazovací zájmena (Demonstrative pronouns)

V angličtině jsou pouze čtyři ukazovací zájmena, na rozdíl od mnoha českých (ten, tenhle, onen, tahle, tamto, tamhleten atd.). Ani jejich užití není složité – určují je jen 2 veličiny:

• vzdálenost od místa hovoru (tady nebo tam)
• množství toho, na co ukazují (jednotné či množné číslo)

Tyto dvě veličiny nám dávají čtyři možné kombinace, a tím i čtyři ukazovací zájmena.

a) přehled tvarů

b)     použití

Použití ukazovacích zájmen tedy vždy závisí na kontextu, na situaci – co nebo kdo je blízko nás a co daleko od nás. Zamyslete se například nad touto dvojicí otázek:

• Do you like this dress?
• Do you like that dress?

Obě otázky jsou gramaticky správné, při obou jsme zřejmě v obchodě a vybíráme šaty. U první otázky se tázající ptá na šaty, které mají oba přímo před sebou (možná je přitom už bere do ruky = tyhle šaty), zatímco u druhé jen ukazuje na šaty, které jsou minimálně na vedlejším stojanu (= tamty šaty).

Tím máme v příkladových větách jasné použití zájmena podle místa, ale pořád musíme vybrat jeho tvar podle gramatického čísla podstatného jména, na které zájmeno ukazuje. Pokud bychom si překládali z češtiny větu „Líbí se ti tyhle šaty?“, někdo by možná z tabulky mechanicky vzal tvar these. Musíme ale samozřejmě vždy postupovat podle anglického čísla! V angličtině jsou jedny šaty čísla jednotného (a dress), a proto volíme tvar this dress, ne these dress.

Další příklady ukazovacích zájmen najdete hned na začátku následující kapitoly.

 

3. Přivlastňovací zájmena (Possessive pronouns)

Používání přivlastňovacích zájmen si ukážeme na dvou příkladových minirozhovorech:

• Whose mobile is this? / Whose is this mobile? – It’s my mobile. – Čí je to mobil? Je to můj mobil.

• Whose are these keys? / Whose keys are these?- They’re mine. – Čí jsou tyhle klíče? Jsou moje.

V těchto konverzacích byly použity dva výrazy pro české přivlastňovací zájmeno můj (my a mine). Oba jsou správně, ale každý se používá někdy jindy:

• My použijeme, pokud po něm následuje nějaké podstatné jméno (zde tedy It’s my mobile. – Je to můj mobil). Jde o tzv. nesamostatné přivlastňovací zájmeno (= nemůže stát samostatně, musí u sebe mít podstatné jméno).
• Mine je tzv. samostatné přivlastňovací zájmeno, které se používá, když už za ním podstatné jméno nenásleduje (It’s mine. – Je můj).

Všechny tvary přivlastňovacích zájmen si uvedeme přehledně v tabulkách. Všimněte si, že kromě dvojice my a mine se samostatné a nesamostatné tvary liší jen koncovkou -s:

a) přivlastňovací zájmena nesamostatná (následuje po nich podstatné jméno)

  Nezaměňujte přivlastňovací zájmeno its s podmětem it a slovesem is ve spojení it’s! Je to jedna z nejčastějších chyb, které se studenti (ještě i na maturitní úrovni) dopouštějí.

b) přivlastňovací zájmena samostatná (podstatné jméno po nich nenásleduje)

c) zájmeno „svůj“

Všimněte si, že se ani v jedné tabulce nenachází protějšek českého zájmena „svůj“. Angličtina totiž žádné takové samostatné zájmeno nemá, a tak při překladu pro české „svůj“ použijete vždy přivlastňovací zájmeno pro osobu, v níž je podmět, např:

• Byl tam John se svou přítelkyní. – There was John with his girlfriend. (= byl použit tvar his, protože přivlastňujeme Johnovi, což je 3. osoba, pro kterou použijeme přivlastňovací zájmeno his)

Tato vlastnost angličtiny mimochodem vlivem nekvalitních překladů proniká i do češtiny – např. sdělení na bankomatu „Odeberte Vaši kartu“ by správně mělo znít „Odeberte svou kartu“ nebo „Odeberte si kartu“. (Na druhou stranu pořád je to lepší než online platby mobilních služeb od O2, kdy se na obrazovce vždy ukáže „Děkujeme za Vaší platbu.“)

d) přivlastňovací pád (Possessive case)

Kde nám k přivlastňování nestačí zájmena, je potřeba použít tzv. přivlastňovací pád. Ten slouží k vyjádření českých frází typu Karlův autobus, ale také přítelkyně mého bratra.

K přivlastňování slouží spojení apostrofu (’) a písmene s, číli ’s. Karlův autobus by se tak řekl Karel’s bus.

Při přivlastňování platí pevný slovosled:

komu se přivlastňuje (Karel) + přivlastňovací ’s + co se přivlastňuje (bus) => Karel’s bus

V případě druhého slovního spojení přivlastňuju bratrovi a přivlastňuju mu přítelkyni, tedy graficky:

komu: my brother       +          ’s         +          co: girlfriend   =>        my brother’s girlfriend

S druhým uvedeným příkladem ovšem mívají začátečníci problémy a překládají doslovně girlfriend my brother. To je ale naprostý nesmysl, kterému by rodilý mluvčí vůbec nemusel rozumět. Je potřeba dodržovat zmíněný pevný slovosled!

Přivlastňování má ještě další pravidla:

• Pokud přivlastňuju někomu, koho je víc (vezměme si například rodiče, kteří mají dvě dcery, a chceme teď mluvit o pokojíčcích jejich dcer – jejich dcer je víc, dvě), je ten někdo v množném čísle a má na konci koncovku množného čísla -s (v našem případě tedy daughters). V tom případě už nenásleduje přivlastňovací ’s, ale pouze apostrof. Pokojíčky jejich dcer tedy graficky budou:

their daughters    +     přivlastňovací ’        +       bedrooms       =>      their daughters’ bedrooms

• Pokud ale podstatné jméno v množném čísle nekončí na -s (to se týká podstatných jmen s nepravidelným množným číslem, např. child – children, man – men, woman – women a person – people), přivlastňuje se normálně pomocí ’s:

The People’s Republic of China – Čínská lidová republika (doslova Čínská republika lidí)

our children’s children – děti našich dětí

Přivlastňování pomocí přivlastňovacího pádu funguje pouze tehdy, přivlastňujeme-li osobám. Přivlastňujeme-li čemukoli jinému (věcem, abstraktním pojmům – NEosobám), používáme předložku of se slovosledem stejným jako v češtině:

střecha našeho domu – the roof of our house             síla lásky – the power of love

V souvislosti s přivlastňováním je dobré znát a umět používat ještě sloveso belong (to) – patřit (komu):

Whose is this bus? = Who does this bus belong to?  Čí je to autobus? / Komu patří tenhle autobus?

It’s Karel’s bus. = The bus belongs to Karel.  Je to Karlův autobus. / Ten autobus patří Karlovi.

4. Zvratná zájmena (Reflexive pronouns)

Zvratná zájmena (se, si) v češtině patří mezi zájmena osobní, v angličtině jsou ale samostatnou skupinou. Na rozdíl od češtiny je ale zvratných jen naprosté minimum anglických sloves, a tak se zvratná zájmena tolik nepoužívají. V češtině navíc zvratná zájmena vyjadřují řadu dalších významů, které se v angličtině vyjádří jinak (např. vzájemnost nebo trpný rod).

Zvratná zájmena jako taková mají v angličtině tyto tvary:

a) přehled tvarů

Všimněte si rozdílu mezi tvary jednotného a množného čísla. Zvratná zájmena v jednotném čísle končí na -f, v množném čísle na -ves, stejně jako tomu je u skupiny podstatných jmen končících na -f nebo -fe (leaf, shelf, wife, knife), které se v množném čísle také mění na -ves (leaves, shelves, wives, knives). Podrobněji viz studijní text Nouns.

b) použití anglických zvratných zájmen

Kdy anglická zvratná zájmena použijeme a jak je přeložíme?

• u anglických zvratných sloves (pro běžnou konverzaci stačí v podstatě jen tato dvě):

I’m enjoying myself. – Bavím se.

Help yourself. – Vezměte si. (= doslova Pomozte sami sobě.)

• ve významu „sám sebe“

I can’t see myself in the mirror! – Nevidím se v zrcadle!

She suggested herself. – Navrhla sama sebe.

c) zvratné sloveso v češtině, nezvratné v angličtině

Jak jsme už zmínili, většině českých zvratných sloves odpovídá v angličtině sloveso nezvratné, popř. jiná slovesná vazba. Zde uvádíme některé typické příklady:

d) zvratné zájmeno vyjadřující vzájemnost

Pozor na to, že české „se“, „si“ může mít více významů, které se v angličtině vyjádří různě. Jestliže „se“, „si“ vyjadřuje, co člověk provádí sám sobě, použijí se anglická zvratná slovesa či slovesa se zvratnými zájmeny, případně odpovídající slovesa nezvratná, jak jsme právě popsali.

Jestliže však slovesa s výrazy „se“, „si“ popisují, co provádí dva či více lidí sobě navzájem, používáme pro tento význam výrazy each other nebo one another. Oba výrazy jsou volně zaměnitelné, jen each other se častěji používá pro vzájemnou činnost dvou lidí, zatímco one another se častěji používá u vzájemné činnosti více lidí.

Jestliže tedy dva lidé stojí proti sobě a dívají se na sebe (= jeden na druhého), použijeme each other:

• They are looking at each other.

Kdyby ale hypoteticky stáli naproti sobě dva lidé, ale dívali se každý sám na sebe (třeba by se dvě ženy líčily a sledovaly se každá ve svém kapesním zrcátku), potom bychom situaci popsali:

• They are looking at themselves.

e) trpný rod

České zvratné zájmeno „se“ slouží také pro vyjádření trpného rodu. V češtině existují dva způsoby, jak trpný rod vytvořit – jeden strukturně podobný tomu anglickému (např. Budova byla zateplena – The building was insulated), druhý za použití zvratného „se“.

Třeba věta „V Česku se vaří hodně piva“ je v trpném rodě, protože pivo se nevaří samo, vaří ho zaměstnanci pivovarů. V angličtině se ale trpný rod vyjadřuje jen jedním způsobem, zmíněná věta tak bude znít:

• A lot of beer is brewed in the Czech Republic.

Podrobnosti k tvoření trpného rodu viz studijní text The Passive.

5. Tázací zájmena (Question words)

Tázací zájmena a další výrazy k uvození otázek označujeme v angličtině souhrnně jako Question words. Zde uvedeme pouze seznam těch skutečně základních, jednoslovných; příklady otázek včetně otázek s výrazy od nich odvozenými najdete v samostatném studijním textu Basic questions. Každopádně je ale k porozumění mluvenému slovu nutné je znát aktivně a umět si rychle vybavit jejich význam.

Doporučuji (stejně jako u nepravidelných sloves) si udělat kartičky, kde na jedné straně bude český význam a na druhé anglický, mít je u sebe a procvičovat je tak dlouho, dokud si správný výraz nevybavíte skutečně okamžitě. Nezapomeňte si udělat kartičky i k dalším významům typu what time, what kind of, where… from atd., uvedeným v textu Basic questions!

6. Vztažná zájmena (Relative pronouns)

Zatímco v češtině máme vztažných zájmen celou řadu (kdo, co, jaký, který, čí, jenž), vystačí si angličtina jen se třemi, resp. čtyřmi základními. Studenti se o jejich užívání obvykle učí pod hlavičkou tzv. Relative clauses, v našich textech je najdete ve velkém přehledu o spojkách, nazvaném Conjunctions.

Zde si tedy uvedeme jen naprosto základní pravidla.

Chceme-li vytvořit vztažnou větu, potřebujeme v angličtině vědět, jestli se vztahuje k osobě nebo k věci. Pro osoby používáme spojku who (ale možné je i that), pro věci používáme v běžném hovoru that, ve formálnějším stylu pak which. Všechny tři výrazy překládáme většinou jako „který“.

Kromě toho můžeme ve vztažné větě přivlastňovat (český význam „jehož“, „jejíž“ atd.). K tomu užíváme spojku whose, a to jak pro osoby, tak i pro věci.

Přehledně tedy:

Angličtina rozlišuje dva druhy vztažných vět, tzv. defining a non-defining, u nichž se liší pravidla pro psaní čárek. Ta spolu s řadou příkladů najdete ve zmiňovaném studijním textu Conjunctions.

 

7. Neurčitá a záporná zájmena (indefinite and negative quantifiers)

V češtině rozlišujeme ještě skupiny neurčitých a záporných zájmen. V angličtině se tyto výrazy řadí mezi tzv. kvantifikátory, jejichž užívání je složitější a o nichž se podrobně dočtete ve studijním textu Nouns. Zde tedy jen pro pořádek uvedeme přehled těch nejdůležitějších:

Závěr

Přehled zájmen je u konce. Jak vidíte, dostali jsme se od zcela základních věcí až k poměrně pokročilým, ale taková prostě zájmena jsou. Důležité je se jich nebát a aktivně je co nejvíc používat. Správné užívání zájmen například významně přispívá k přirozenosti a plynulosti projevu, protože zájmena jsou jedním z tzv. prostředků textové návaznosti, jejichž užívání se hodnotí u různých zkoušek z cizího jazyka, a to jak v ústní části, tak v části písemné, tedy v „esejích“. Čím lépe a přirozeněji zájmena (a samozřejmě i další prostředky) používáte, tím lepšího hodnocení v tomto ohledu dosáhnete.