Tento článek nám přiblíží problematiku verb patterns. Pokud se v angličtině za sebou objeví dvě slovesa, existuje několik možností, v jakém tvaru bude druhé z nich:
a) po prvním slovese následuje druhé ve tvaru infinitivu bez to (do, cook, swim),
b) po prvním slovese následuje druhé ve tvaru infinitivu s to (to do, to cook, to swim),
c) po prvním slovese následuje druhé v ingovém tvaru (doing, cooking, swimming…).
Tvar prvního slovesa pochopitelně vždy závisí na tom, v jakém čase je celá věta. Výběr tvaru druhého slovesa pak závisí na vlastnostech prvního slovesa. Tyto vlastnosti je potřeba se naučit zpaměti a přehledně jsou uvedeny v následujícím seznamu.
Významy a použití pomocných sloves viz např. studijní text Past and Perfect Tenses (sloveso have), The Future (sloveso be a will) a Conjunctions (sloveso would). Modální slovesa viz studijní text Modal verbs.
Infinitiv bez to následuje pouze po výše uvedených slovesech a slovesných vazbách, v ostatních případech se používá infinitiv s to nebo ingový tvar. Pokud si tedy nejste jistí, co použít, nikdy nezkoušejte infinitiv bez to: vždy jen ingový tvar nebo infinitiv s to!
Například nevím, co použít po slovese prefer:
=> nebudu zkoušet a) I prefer spend my free time with my friends, ale
(A správné jsou zde náhodou obě možnosti, b) i c) – viz níže.)
LEVEL 1: ask – zeptat se, požádat choose – vybrat, zvolit have – ve významu muset hope – doufat invite – pozvat learn – učit se need – potřebovat, muset plan – plánovat promise – slíbit teach – učit (někoho) tell – říct (něco někomu) want – chtít wish – přát si (I) would like – rád (bych), chtěl (bych)
LEVEL 2: afford – dovolit si agree – souhlasit arrange – zařídit attempt – pokusit se decide – rozhodnout se, usoudit demand – požadovat, poptávat expect – očekávat, čekat manage – podařit se, zvládnout, zařídit offer – nabídnout order – nařídit prepare – připravit refuse – odmítnout seem – zdát se
LEVEL 3: advise – poradit aim – mířit za něčím, mít něco za cíl appear – jevit se, zdát se beg – žadonit, snažně prosit can’t wait – nemoci se dočkat claim – tvrdit desire – toužit fail – selhat, neudělat něco guarantee – zaručovat happen – náhodou se stát hesitate – váhat pretend – předstírat prove – prokázat swear – přísahat tend – obvykle něco dělat, mít sklon k něčemu threaten – hrozit, vyhrožovat
Jak je vidět z některých příkladů z oddílu b), někdy se vazba s infinitivem s to do češtiny překládá vedlejší větou, a to nejčastěji se spojkami „že“ nebo „aby“. Jindy stačí k překladu těchto slovesných vazeb i v češtině prostý infinitiv (viz další výše uvedené příkladové věty).
Infinitiv s to však můžeme místo spojky „aby“ použít i v dalších větách s jinými slovesy. České „aby“ totiž v mnoha případech vyjádříme právě jen infinitivem s to, nikoli vedlejší větou se spojkou so that, jež mu také odpovídá:
V případě, že něco po někom chceme (chceme, aby něco udělal), vypadá anglická věta jinak než česká. Porovnejte:

Podmět druhé české věty se tedy v angličtině stává předmětem první věty. Platí to pro slovesa want, would like, expect, need:
Podobné je to i u sloves ask, tell a help, ta ale v češtině už mají stejnou vazbu:
U slovesa help můžeme (a je to častější) použít i infinitiv bez to: I helped him carry the books.
Význam „aby ne-“ (chceme-li, aby někdo něco nedělal), získáme, dáme-li před infinitiv zápor not:
U slovesa advise je rozdíl, jestli se používá s předmětem nebo ne:
V angličtině existuje podobná vazba přídavného jména a slovesa be s následným infinitivem jako v češtině. V angličtině zde ovšem následuje infinitiv s to a podmětem věty je it. Srovnejte:
Jindy této vazbě v češtině odpovídá jiná vazba nebo vedlejší věta.
Infinitiv s to po přídavném jméně se používá také ve spojení s kvantifikátory too a (not) enough (viz studijní text Adjectives):
Podobně je možné tuto vazbu použít i s osobním podmětem k vyjádření důvodu, proč se nějak cítíme (s přídavnými jmény afraid, glad, happy, pleased, sad, surprised, unhappy apod.), nebo vlastního názoru na to, co někdo udělal (s přídavnými jmény clever, crazy, right, silly, stupid, wrong apod.):
Infinitiv s to můžeme použít i po některých podstatných jménech a vyjadřujeme jím uplatnění tohoto podstatného jména:
Infinitiv s to lze také použít po složených výrazech typu anybody, something, nowhere atd.:
Podrobněji o napojování vět v souvětí nejen infinitivem píšu ve studijním textu Conjunctions.
LEVEL 1: dislike – nemít rád discuss – probrat, prodiskutovat enjoy – bavit, užívat si finish – dokončit keep – pokračovat, nepřestávat mind – vadit practise – cvičit, trénovat understand – rozumět, chápat spend (time) – trávit (čas)
LEVEL 2: admit – připustit avoid – vyhnout se consider – zvážit, vzít v úvahu fancy – chtít, mít chuť feel like – chtít, mít chuť imagine – představit si involve – zahrnovat, týkat se mention – zmínit postpone – odložit (na později) recommend – doporučit suggest – navrhnout be worth – stát za, vyplatit se
LEVEL 3: appreciate – ocenit can’t help – nemoci si pomoct can’t stand – nesnášet, nemoci vystát deny – popřít can’t resist – nemoci odolat detest – nesnášet, mít odpor k face – čelit justify – ospravedlnit resent – nesnášet, cítit odpor k resist – odolávat tolerate – tolerovat
Ingový tvar dále následuje po všech slovesech, která obsahují předložku (např. give up, carry on, look forward to, be fed up with…) a také po všech vazbách přídavných jmen s předložkou (např. be afraid of, be good at…).
like – mít rád, líbit se begin – začít continue – pokračovat hate – nesnášet, hrozně nerad dělat intend – mít v úmyslu, zamýšlet love – milovat, hrozně rád dělat prefer – dělat radši, dávat přednost start – začít bother – obtěžovat se s
stop – ing: přestat něco dělat (synonymum give up) x to: zastavit (se), aby (za jakým účelem):
try – ing: vyzkoušet nějakou možnost (lék, řešení apod.) x to: snažit se o něco (např. chodit včas):
forget – ing: do minulosti (stalo se to a já jsem to zapomněl) x – to: do budoucnosti (mám to udělat a zapomenu na to):
remember – ing: do minulosti, stalo se to a já si na to (ne)vzpomínám x – to: do budoucnosti, mám to udělat a musím si na to vzpomenout:
mean – ing: znamenat, obnášet něco x – to: chtít něco udělat, udělat něco schválně:
need – ing: něco potřebuje něco x – to: potřebovat, muset:
regret – ing: litovat něčeho, co se stalo x – to: (formální) s lítostí něco dělat (oznámit, informovat):
Platí pro slovesa smyslového vnímání:
see – vidět hear – slyšet feel – cítit smell – cítit, čichat notice – všimnout si watch – sledovat
Infinitiv bez to většinou použijeme tehdy, pokud jsme viděli celý děj: I saw him come. – Viděl jsem, jak přišel. Ingový tvar se nejčastěji použije v případě, že jsme viděli probíhat jen část děje: I saw her cleaning the windows. – Viděl jsem ji mýt okna. (= ale nepozoroval jsem ji od začátku až do konce)
Do této podskupiny můžeme zařadit i vazbu used to, která není úplně slovesem jako takovým, ale v podstatě se tak chová. Zde si ale vybrat nemůžeme a tvar druhého slovesa závisí na významu vazby:
a) used to + infinitiv bez to = co jsme dělávali v minulosti (dnes už to neděláme) – viz studijní text Past and Perfect Tenses
b) (get/be) used to + ing = být zvyklý na / zvyknout si na
Tzv. verb patterns najdou široké použití – u základních sloves v běžném hovoru, u těch pokročilejších pak zejména proto, aby váš psaný projev byl přirozenější. Čeští studenti totiž například často „zaplevelují“ anglická souvětí zbytečnými vedlejšími větami, místo nichž by mohli použít vazby sloves (viz studijní text Conjunctions). Dále se pak verb patterns uplatní v nepřímé řeči, kdy je často jednodušší zprostředkovat minulou promluvu některým ze zde uvedených sloves s jeho vazbou než vedlejší větou s časovým posunem (viz studijní text Reported speech).
Samozřejmě se pak s touto gramatikou setkáte i u různých typů zkoušek. Oblíbenou zkouškovou úlohou v oblasti užití jazyka bývá totiž právě výběr tvaru druhého slovesa ve větě – viz příklad z maturitní zkoušky z jara 2016:
In the 80’s, Mattel decided (61) ________ Barbie a more colourful neon look.
61 A) to give B) giving C) give
Abychom tuto otázku správně zodpověděli, musíme vědět, do které skupiny sloves patří sloveso decide. U zkoušky si to musíme pamatovat, jinak můžeme nahlédnout do seznamu v tomto studijním textu a najdeme ho ve 2. úrovni sloves, po nichž následuje infinitiv s to. Správná odpověď je tedy A), to give.
Obecně platí, že pro maturitní zkoušku byste měli znát slovesa z 1. a 2. úrovně sloves s to a 1. úrovně sloves s ing a k nim všechna další zde uvedená slovesa s výjimkou těch červeně zvýrazněných. K vyšším zkouškám je pak potřeba doučit se i ta ostatní.
Pingback: Reported Speech / Nepřímá řeč – Jan Kalandra
Pingback: Verbs / Slovesa – Jan Kalandra
Pingback: Particles and Interjections / Částice a citoslovce – Jan Kalandra
Pingback: Phrasal Verbs / Frázová slovesa – Jan Kalandra