Spojovat věty do souvětí je v češtině i v angličtině naprosto přirozené, v jednoduchých větách nikdo nemluví. Ke spojování vět do souvětí slouží spojky. Zatímco někdy si spojky a jejich užití v češtině a angličtině celkem odpovídají, některá souvětí mají zvláštní pravidla tvoření, která je potřeba se naučit.

Obecně je dobré si uvědomit, že v češtině sice známe řadu spojek stejného významu (např. příčinné „protože“, „poněvadž“, „jelikož“ atd.), v angličtině nás ale bude zajímat jejich význam obecně (tj. že jde o příčinné spojky) a pro překlad použijeme jakoukoli z anglických spojek uvedených v oddíle o Příčinných větách. Všechny uvedené výrazy tak můžeme klidně přeložit prostým because.

V závěrečné části tohoto studijního textu si také ukážeme, že české souvětí nemusíme do angličtiny překládat vždy také souvětím – poměrně často mu budou odpovídat slovesné vazby s infinitivem nebo ingovým tvarem a vazby s příčestími sloves.

Obsah

• 1. Základní spojky a spojovací výrazy:
  • a) and – a
  • b) but – ale, jenže
  • c) however – ale, však, ovšem, nicméně
  • d) though – ale, však
• 2. Příčinné věty: „protože“
• 3. Důsledkové věty: „(a) proto“, (a) tak
• 4. Přípustkové věty: „i když“, „ačkoli“, „přestože“
• 5. Vztažné věty – Relative clauses: „který“
  • a) věta rozvíjí osobu – who (v hovoru je možné použít i that)
  • b) věta rozvíjí věc – that (běžná mluva) / which (formální styl)
  • c) význam „jehož“ – whose
  • d) význam „kde“ – where
  • e) význam „kdy“ – when
  • f) defining clauses
  • g) non-defining clauses
  • h) časté chyby
• 6. Časové věty: „když“, „až“…
  • a) časové věty popisující budoucnost
  • b) časové věty popisující minulost
• 7. Podmínkové věty – conditionals: if – jestli, když, kdyby
  • a) nultá podmínka: If you heat water, it boils
  • b) první podmínka – first conditional: If she’s late again, she’ll lose her job
  • c) 2. podmínka – second conditional: If I won the lottery, I would give the money away
  • d) třetí podmínka – third conditional: If Claire hadn’t helped me, I would have given up
  • e) smíšená podmínka – mixed conditional
• 8. Účelové věty: „aby“
  • a) infinitiv s to
  • b) so (that)
  • c) další spojovací výrazy
• 9. Předmětné věty: „že“
  • a) that – že
  • b) to – aby
  • c) if – jestli
  • d) question words (what, who, when, where, why, which, whose, how)
• 10. Složené spojovací výrazy
  • a) .. and – jak… tak
  • b) .. or – buď… anebo
  • c) .. nor – ani… ani
  • d) the (+ 2. stupeň příd. j. nebo příslovce)… the (+ 2. stupeň) – čím… tím..
• 11. Nahrazování vedlejších vět jinými slovesnými vazbami
  • a) infinitiv s to – účelové a předmětné věty
  • b) ingové tvary a předložkové vazby – předmětné věty
  • c) příčestí přítomné – vztažné, časové a příčinné věty
  • d) příčestí minulé – vztažné věty
  • e) dokonavé příčestí (having + 3. tvar) – časové věty
• Závěr

1. Základní spojky a spojovací výrazy:

a) and – a

• na rozdíl od češtiny se před spojkou and ve výčtech často píše čárka
• může mít i význam spojek „ale“ a „a proto“ – v tom případě je před ní také čárka

b) but – ale, jenže

• ve formálnějším stylu nestojí na začátku věty (místo ní použijeme however)
• můžeme, ale nemusíme před ní psát čárku

Spojku but můžeme nahradit spojovacími výrazy (příslovci) however a though

• • I asked her but she didn’t answer. = I asked her. She didn’t answer, though. = I asked her about it. However, she didn’t answer. – Ptal jsem se jí, ale neodpověděla mi.

c) however – ale, však, ovšem, nicméně

• může stát na začátku (má za sebou čárku), uprostřed věty (má před sebou většinou středník a za sebou čárku) nebo na jejím konci (má čárku před sebou). Je spíš formálnější.
  • This is one possible solution to the problem. However, there are others. – Toto je jedno z možných řešení problému. Existují však i další.

d) though – ale, však

• stojí na konci věty (často má před sebou čárku):
  • We were at school together. I haven’t seen her for years though. – Chodili jsme spolu do školy. Už několik let jsem ji ale neviděl.

2. Příčinné věty: „protože“

Patří sem věty se spojkami:

• because – protože

• since – protože; vzhledem k tomu, že
• as – protože; vzhledem k tomu, že

Spojka because běžně nestojí na začátku věty, jen uprostřed. Můžeme, ale nemusíme před ní psát čárku. Na začátku věty se místo ní používají spojky as nebo since a za vedlejší větou začínající těmito spojkami píšeme čárku:

• Since they haven’t replied to the invitation, I guess they are not coming. – Vzhledem k tomu, že neodpověděli na pozvánku, předpokládám, že nepřijdou.
• As it was getting dark, we decided to put up the tent. – Protože se stmívalo, postavili jsme stan.
• I overslept because the alarm clock didn’t ring. – Zaspal jsem, protože mi nezvonil budík.

Spojka as má i další význam – jak, když, zatímco (a jako předložka samozřejmě i význam jako – viz studijní text Prepositions):

• As I was saying, it’s time to go to bed. – Jak jsem říkal, je čas jít spát.
• The teacher counted the children as they were getting on the train. – Učitelka děti spočítala, když nastupovaly do vlaku.

Kromě toho existuje i spojka as if – jako by (v hovorové angličtině se nahrazuje spojkou like):

• They stared at me as if I was crazy (= like I was crazy). – Zírali na mě, jako bych se zbláznil.

Příčinný význam mají i tyto formálnější výrazy:

• because of – kvůli
• due to – kvůli, pro, z důvodu
• owing to – z důvodu
• thanks to – díky

Po těchto výrazech však následuje pouze větný člen (tedy např. podstatné jméno), ne celá věta. Chceme-li k nim vytvořit odpovídající souvětí, nahradíme je normálně spojku because:

• The road is closed due to construction works.

= The road is closed because they are repairing it.

– Silnice je uzavřena z důvodu stavebních prací (= protože ji opravují).

• The match was cancelled because of heavy rain.

= The match was cancelled because it was raining heavily.

– Zápas byl zrušen kvůli silnému dešti (= protože silně pršelo).

3. Důsledkové věty: „(a) proto“, (a) tak

Patří sem věty se spojkami:

• so – (a) tak (v běžném hovoru)
  • I wasn’t sure what to do so I flipped a coin. – Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem si hodil mincí.
  • The forecast isn’t good so be sure to bring an umbrella. – Hlásí špatné počasí, tak si vezmi deštník.
• that is why – (a) proto (neutrální)
• therefore – a proto, z toho důvodu (formální)

Před důsledkovými spojkami běžně nepíšeme čárku.

4. Přípustkové věty: „i když“, „ačkoli“, „přestože“

Patří sem věty se spojkami:

• although – ačkoli, přestože
• even though / even if – i když, i kdyby

Přípustkový význam mají i výrazy in spite of a despite (navzdory, přes). Následuje po nich však pouze větný člen, ne celá věta. Jako spojku je můžeme použít jen tehdy, spojíme-li je s výrazem the fact that: in spite of the fact that / despite the fact that – navzdory tomu, že.

Pokud přípustkové souvětí začíná vedlejší větou, bude na jejím konci čárka. Pokud začíná hlavní větou (a spojka je tedy uprostřed souvětí), čárka se běžně nepíše.

5. Vztažné věty – Relative clauses: „který“

Vztažné věty jsou v češtině věty se spojkami „který“, „jenž“ (nebo i „co“), které rozvíjejí nějaké podstatné jméno. V angličtině jim odpovídají věty se vztažnými zájmeny who, which, that, whose a where.

a) věta rozvíjí osobu – who (v hovoru je možné použít i that)

• She’s the one who’s wearing a pink skirt. – Je to ta, co má na sobě růžovou sukni.

b) věta rozvíjí věc – that (běžná mluva) / which (formální styl)

• A razor is a thing that (= which) you use for shaving. – Žiletka je věc, která se používá při holení.

c) význam „jehož“ – whose

Spojka whose může rozvíjet osobu i věc:

• Max, whose father’s name is Mix, has a son named Mox. – Max, jehož táta se jmenuje Mix, má syna jménem Mox.
• He went to a meeting whose purpose he didn’t understand. – Šel na schůzi, jejíž smysl nechápal.

Body a) – c) si tedy můžeme ještě jednou přehledně shrnout v tabulce:

d) význam „kde“ – where

• Do you know a place where I can buy weed? – Nevíte o nějakém místě, kde bych koupil trávu?
• Stratford, where Shakespeare came from, is really popular with tourists. – Stratford, odkud pocházel Shakespeare, je u turistů opravdu oblíbený.

e) význam „kdy“ – when

• I’ll never forget the day when I met you. – Na den, kdy jsem tě poznal, nikdy nezapomenu.

U vztažných vět rozlišujeme tzv. defining a non-defining clauses, podle nichž se řídí psaní čárek v těchto větách:

f) defining clauses

• přinášejí do věty nové, nezbytné informace k pochopení celého souvětí = nemůžeme je z věty vypustit
• před větou ani za ní nepíšeme čárku
• pravidlo pro psaní čárky přibližně odpovídá pravidlu u českého přívlastku těsného
• místo who/which můžeme použít that a vztažné zájmeno můžeme z věty dokonce úplně vypustit, pokud má každá věta v souvětí vlastní podmět (= podmětem není who/which/that):
  • I’ve lost the nice ring (which/that) Bill gave me. – Ztratila jsem ten hezký prstýnek, který mi dal Bill. (můžeme vypustit, první věta má podmět I, druhá Bill)
  • He had a simple idea which/that changed the world. – Dostal jednoduchý nápad, který změnil svět. (vypustit nemůžeme, which/that je ve vedlejší větě podmětem)

g) non-defining clauses

• přinášejí jen doplňující informace = mohou být z věty vypuštěny, aniž by se stala nepochopitelnou
• z obou stran je oddělujeme čárkou
• přibližně odpovídají českému přívlastku volnému
• nemůžeme u nich použít that:
  • I asked Tom Burnes, who works in the human resources department. – Zeptala jsem se na to Toma Burnese, který dělá na personálním. (NE Tom Burnes that works)
  • The Wolf Hotel, which is situated near the Black Lake, offers off-season discounts. – Hotel U Vlka, který leží u Černého jezera, nabízí mimosezónní slevy. (NE Hotel that is situated)

Which v non-defining clauses může odkazovat nejen k samotnému podstatnému jménu, ale i k celé hlavní větě – v tom případě má význam „což“:

• He showed me round the building, which was very nice of him. – Provedl mě po budově, což od něj bylo velice milé.

h) časté chyby

V čem se ve vztažných větách často chybuje?

• špatná volba vztažného zájmene who/which/that (oddíly a-c)
• špatné psaní čárky (oddíly f-g)
• vypouštění vztažného zájmene (oddíly f-g)
• nelze v nich použít spojku what:
  • Kate wanted to give me something what I couldn’t accept.

Jak tedy tuto větu můžeme říct správně? Protože rozvíjíme zájmeno something, které bude označovat nějakou věc, a každá z vět v souvětí má vlastní podmět, máme hned tři možnosti:

• Kate wanted to give me something that I couldn’t accept.
• Kate wanted to give me something which I couldn’t accept. (formálnější)
• Kate wanted to give me something I couldn’t accept. (obě věty mají svůj podmět a vztažná věta je defining, takže that/which můžeme vypustit)

A kdy tedy naopak můžeme použít what? What je předmětná spojka, která neznamená „který“, ale „co“ nebo „to, co“ a nerozvíjí podstatné jméno, ale sloveso, např.:

• • She got what she deserved. – Dostala, co si zasloužila.
  • Look at what I’ve made for dinner. – Podívej se (na to), co jsem udělal k večeři.

• pokud se v češtině objeví vztažné zájmeno s předložkou (např. „o kterém“, „s jejíž“), stojí v angličtině předložka až na konci věty (podobně jako u otázek s předložkou, viz studijní text Questions:
  • This is the website (that) I told you about. – Tohle je ta stránka, o které jsem ti říkal.
  • Claire Scott, whose brother I work with, is really attractive. – Claire Scottová, s jejímž bratrem pracuju, je velice přitažlivá.

6. Časové věty: „když“, „až“…

Patří sem věty se spojkami:

• when – až, když
• if – když, jestli (i když jde vlastně o podmínkovou spojku, je třeba umět mezi if a when rozlišovat – viz níže)
• before – předtím, než
• after – poté, co
• while – zatímco
• as soon as – jakmile
• until / till – dokud (ne-)
• once – jakmile

Vlastností české spojky „dokud“ je, že za ní následuje záporné sloveso. V angličtině ale po until následuje normálně kladná věta, proto je uveden český překlad „dokud (ne-)“. Mezi until a till není žádný významový rozdíl.

• He’ll stay here until you tell him to leave. – Zůstane tady, dokud mu neřekneš, aby šel.
• They waited till the plane disappeared in the clouds. – Čekali, dokud se letadlo neztratilo v mracích.

a) časové věty popisující budoucnost

U časových vět zasahujících do budoucnosti platí základní pravidlo:

V hlavní větě je budoucnost s will, ve vedlejší větě (za spojkou) je přítomný čas prostý!

• I’ll tell you when I know. – Řeknu ti, až se to dozvím.
• The dog will come as soon as I open the gate. – Pes přijde, jakmile otevřu branku.
• We won’t get there before the sun sets. – Nedostaneme se tam dřív, než zapadne slunce.

Ve větách zasahujících do budoucnosti mají spojky when a if tyto významy:

• when – až (stane se to, jen nevíme kdy) = 100 %
  
• if – jestli, když (může se to stát, ale nemusí) = 50 % (nejde vlastně o časovou, ale o podmínkovou větu, konkrétně o 1. podmínku – viz níže)

b) časové věty popisující minulost

U časových vět v minulosti můžeme použít následující časy:

• minulý čas průběhový
  • se spojkou when nebo while
  • ve druhé větě je většinou minulý čas prostý
  • viz studijní text Past and Perfect Tenses
• předminulý čas
  • pokud chceme vyjádřit, že se něco stalo dřív než něco jiného
  • ve druhé větě je většinou minulý čas prostý
  • běžně se spojkou when
  • se spojkami after a before se běžně nepoužívá, protože sled dějů naznačuje už samotná spojka
  • viz studijní text Past and Perfect Tenses

Ve větách popisujících minulost mají spojky when a if tyto významy:

• when – když
• if – kdyby (nejde vlastně o časovou, ale podmínkovou větu, konkrétně o 3. podmínku – viz níže)

Pokud časové souvětí začíná vedlejší větou, bude na jejím konci čárka. Pokud začíná hlavní větou (a spojka je tedy uprostřed souvětí), čárka se běžně nepíše.

7. Podmínková souvětí – conditionals: if – jestli, když, kdyby

Jde o souvětí se spojkou if, která má v různých typech podmínkových věty různé významy. Rozlišujeme celkem čtyři typy podmínkových vět:

a) nultá podmínka: If you heat ice, it melts (100 %)

Tyto věty popisují obecně platné zákony.

• if = „jestli, pokud, když“
• v hlavní i vedlejší větě přítomný čas prostý (present simple)
• v ČJ přítomný čas – Když zahříváte led, taje.

b) první podmínka – first conditional: If she’s late again, she’ll get fired (50 %)

Věty v první podmínce mluví o tom, co se stane, jestliže se stane něco jiného.

• if = „jestli, pokud, když“
• v hlavní větě (bez if) will + infinitiv, ve vedlejší větě (s if) přítomný čas prostý (present simple)
• v ČJ budoucí čas – Jestli přijde zase pozdě, dostane výpověď.

Čeští studenti často zaměňují spojky when a if. Je to dané tím, že oba výrazy do češtiny můžeme přeložit jako „když“, ale pro when to platí jen v minulosti nebo přítomnosti, ne v budoucnosti. Jestliže chceme vyjádřit význam „když“ v budoucnosti, jde vlastně o první podmínku, protože není jisté, zda se věc opravdu stane. Spojka when má v budoucnosti význam „až“ (= je jisté, že se to stane, jen nevíme kdy). Ještě jednou přehledně:

V souvětích zasahujících do budoucnosti:

when – až (= určitě k tomu dojde, nevíme kdy) 100 %

x

if – když, jestli (= není jisté, že k domu dojde) 50 %

• When I finish my exams, I’ll throw a killer party. – Až dodělám zkoušky, uspořádám brutální pařbu.
• If I pass them all, I’ll party for three days. – Jestli je všechny udělám, budu pařit tři dny.

V první podmínce se kromě spojky if mohou použít i spojky unless („jestliže ne-„) a in case („pro případ, že“). Spojka unless v sobě obsahuje zápor: unless +  = if + :

• Unless it rains (= If it doesn’t rain), the match will take place outdoors. = Pokud nebude pršet, odehraje se zápas venku.

Spojka in case znamená „pro případ, že“ (= „kdyby“), ne „v případě, že“ (= „pokud“). Tento význam běžně vyjadřuje spojka if:

• Bring a map in case you get lost. – Vezmi si mapu, kdyby ses ztratil (= pro případ, že by ses ztratil).
• If you get in trouble, give me a call. – Pokud (= V případě, že) se dostaneš do potíží, zavolej.

c) druhá podmínka – second conditional: If I won the lottery, I would give the money away (25 – 0 %)

Ve druhé podmínce se bavíme o hypotetických situacích v přítomnosti nebo budoucnosti – co by bylo, kdyby…

• if = „kdyby“
• v hlavní větě (bez if) podmiňovací způsob (would + infinitiv), ve vedlejší větě (s if) minulý čas prostý (past simple)
• v ČJ podmiňovací způsob – Kdybych vyhrál ve sportce, rozdal bych to.

Pomocí druhé podmínky můžeme také dát radu. K tomu slouží ustálená fráze if I were you (hovorově je možné i if I was you):

• If I were you, I would take a break. – Být tebou, dal bych si pauzu. (= I think you should take a break.)

Další způsoby, jak někomu poradit, najdete ve studijním textu Functions.

d) 3. podmínka – third conditional: If Claire hadn’t helped me, I would have given up (0 %)

Tato podmínka se týká minulosti, tedy vždy věcí, které už nelze změnit a nemůžou se stát jinak (proto je zde uvedená pravděpodobnost 0%)

• if = „kdyby“
• v hlavní větě (bez if) podmiňovací způsob minulý (would + minulý infinitiv = would + have + 3. tvar), ve vedlejší větě (s if) předminulý čas prostý (had + 3. tvar)
• v ČJ podmiňovací způsob (dříve podmiňovací způsob minulý) – Kdyby mi Claire nepomohla, vzdal bych to (dříve Kdyby mi Claire byla nepomohla, byl bych to vzdal)

U všech typů podmínkových souvětí platí stejné pravidlo pro psaní čárky. Pokud souvětí začíná vedlejší větou, bude na jejím konci čárka. Pokud začíná hlavní větou (a spojka if je uprostřed), čárka se nepíše:

• If I’m sleepy, I usually go for a short walk. – Když jsem ospalý, jdu se obvykle projít.
• You wouldn’t have failed the exam if you had studied harder. – Tu zkoušku bys udělal, kdyby ses víc učil.

e) smíšená podmínka – mixed conditional

Kromě výše uvedených typů vět lze vytvořit i tzv. mixed conditionals, tj. podmínková souvětí, kde smícháme jednotlivé typy podmínek – konkrétně druhou a třetí. Zde je několik příkladů:

• If we hadn’t played so badly in the final, we would be world champions now. – Kdybychom ve finále nehráli tak špatně, byli bychom teď mistry světa (kombinace 3. a 2. podmínky)
• If Robin wasn’t so pretty, Ted would have never told her he loved her on the first date. – Kdyby Robin nebyla tak krásná, Ted by jí na prvním rande nikdy nevyznal lásku. (kombinace 2. a 3. podmínky)

8. Účelové věty: „aby“

Spojka „aby“ se na rozdíl od jiných spojek do angličtiny překládá obtížněji. Existuje totiž několik možností, jak ji vyjádřit:

a) infinitiv s to

Umožňuje-li to větný kontext (hlavní i vedlejší věta mají stejný podmět), překládá se spojka „aby“ nejčastěji prostým infinitivem s to (pochopitelně psaným bez čárky):

• Jsme tady, abychom vám pomohli. – We’re here to help you.

b) so (that)

Zkracování pomocí infinitivu není v účelových větách možné, pokud má hlavní a vedlejší věta různý podmět. V tom případě musíme použít spojku so nebo so that. Před touto spojkou běžně nepíšeme čárku a můžeme ji použít i tehdy, když obě věty stejný podmět mají.

• I cleaned the whole house so my ill mum didn’t have to do it. – Uklidil jsem celý dům, aby to nemusela dělat moje nemocná maminka. (NE not to have to do it)

Všimněte si, že v češtině k sobě spojka „aby“ automaticky pojí minulý čas. V angličtině to neplatí, za spojkou so (that) použijeme ten čas, který se za ni logicky hodí:

• Pošlu mu zprávu, aby o tom věděl. – I’ll text him so he knows about it.

c) další spojovací výrazy

Kromě samotného infinitivu s to ve významu spojky „aby“ můžeme použít i výrazy in order to nebo so as to. Oba jsou spíše formálnější, v mluveném jazyce se použijí jen před slovesy be, know nebo have. Naopak mnohem častěji než samotný infinitiv se používají se záporným významem („aby ne…“):

• She joined the gym in order to be in better shape. – Začala chodit do posilovny, aby si zlepšila kondici.
• I spoke quietly so as not to frighten her. – Mluvil jsem potichu, abych ji nevyděsil. (NE I spoke quietly not to frighten her.)

9. Předmětné věty: „že“

a) that – že

Hlavní předmětná spojka je spojka that – že. Má tyto vlastnosti:

• nikdy se před ní nepíše čárka
• může se z věty bez změny významu vypustit (což studenty angličtiny často mate, protože si spojku that ve větě musejí prostě „představit“)

Kromě toho ale existují další předmětné spojky:

b) to – aby

Předmětná spojka „aby“ se v angličtině vyjadřuje infinitivem s to, tedy ne novou větou.

Pokud je v české větě za spojkou „aby“ jiný podmět než ve větě hlavní (např. ve větě „Chtěl, abych přišel.“), postupujeme takto:

1. Zjistíme podměty věty hlavní a věty vedlejší:

• podmět VH je on – he, podmět VV je já – I

2. Podmět vedlejší věty dáme do předmětného tvaru:

• I  me (pokud by podmětem bylo vlastní jméno, nemění se: Tim  Tim)

3. Složíme souvětí podle vzoru:

podmět VH – přísudek VH – podmět VV převedený na předmět VH – infinitiv s to

• He – wanted – me – to come.

c) if – jestli

If může kromě podmínkové být i předmětnou spojkou. V tom případě se ale chová jinak:

• nikdy se před ní nepíše čárka (protože je vždy uprostřed věty)
•  může za ní následovat libovolný čas (tedy i budoucnost – neplatí pravidlo z 1. podmínky, že za if se používá jen přítomný prostý čas!)
• můžeme ji nahradit výrazem whether – „jestli, zda“:
  • They haven’t told me yet if (= whether) they will come or not. – Ještě mi neřekli, jestli přijdou nebo nepřijdou.

d) question words (what, who, when, where, why, which, whose, how)

Jak vidíte, mohou se v předmětných větách použít i výrazy, které známe jako tzv. question words (viz studijní text Basic Questions). Předmětné věty s těmito výrazy jsou vlastně nepřímými otázkami (viz studijní text Questions) se vším, co k nim patří: mají slovosled oznamovací věty, i když mají na konci otazník, a pokud se ke slovesu váže předložka, stojí na konci věty. A pokud je v hlavní větě sloveso v minulém čase, dochází navíc ve větě vedlejší k posunu časů (viz studijní text Reported Speech).

10. Složené spojovací výrazy

a) both… and – jak… tak

This room serves as both a study and a dining room. – Tato místnost slouží jak jako pracovna, tak jako jídelna.

b) either… or – buď… anebo

We can either finish all the work now or have lunch first. – Můžeme to buď celé nejdřív dodělat, nebo se nejdřív naobědvat.

c) neither… nor – ani… ani

She’s neither smart nor pretty. – Není ani chytrá, ani hezká.

Výraz neither… nor je záporný, takže sloveso ve větě (případně v obou větách) musí být kladné, aby se neporušilo pravidlo o pouze jednom záporu ve větě:

• I neither know nor care what’s happened to him. – Nevím, co se mu stalo, a ani mě to nezajímá.

d) the (+ 2. stupeň příd. j. nebo příslovce)… the (+ 2. stupeň) – čím… tím

• The sooner you book the tickets, the better price you will get.

Všimněte si, že se věty s touto vazbou chovají jako věty v 1. podmínce, tj. v první (jakoby vedlejší) větě se místo budoucnosti použije přítomný čas prostý.

11. Nahrazování vedlejších vět jinými slovesnými vazbami

Někdy není nejlepším překladem českého souvětí do angličtiny souvětí, ale jiná vazba. U účelových a předmětných vět jsme si ukázali, že touto vazbou může být infinitiv s to, ale existují i další možnosti. Zároveň je ale potřeba si říct, že to jsou skutečně jen možnosti, jak daný význam vyjádřit – vždy je také možné použít vedlejší větu. Zatímco infinitivy a ingové tvary jsou výchozí možností (používají se zcela běžně i v mluveném projevu), příčestí se použijí nejčastěji v psaném projevu – můžete je použít třeba ve vyprávění, které se tak stane přirozenějším.

a) infinitiv s to – účelové a předmětné věty

• I got up early to be ready to leave at 6. – Vstával jsem brzo, abych byl připravený v 6 vyrazit.
• She asked me to wash the dishes for her. – Poprosila mě, abych jí umyl nádobí.

b) ingové tvary a předložkové vazby – předmětné věty

Některým českým předmětným větám v angličtině odpovídá vazba dvou sloves pomocí ingového tvaru, přičemž první ze sloves je někdy předložkové:

• The doctor suggested taking up a new activity. – Doktorka mi navrhla, abych začal s nějakou novou činností.
• Thank you for letting me stay at your place. – Děkuju, že jsem u vás mohl bydlet.
• She apologized for not telling the truth. – Omluvila se za to, že nemluvila pravdu.
• They accused him of stealing money from his grandmother. – Obvinili ho, že své babičce ukradl peníze.

c) příčestí přítomné – vztažné, časové a příčinné věty

Příčestí přítomné je vlastně ingový tvar slovesa, který nahrazuje celou větu, nevytváří jen vazbu s předchozím slovesem. Nahradit může vedlejší větu vztažnou (1. příklad), časovou (2. příklad) nebo příčinnou (3. příklad) a tvoří se od všech typů sloves, tedy i od stavových, které běžně ingový tvar netvoří (např. knowing, having nebo being, s nímž se setkáte zejména u zkracování vět s trpným rodem: Being asked, I didn’t know what to answer – Když se mě zeptali, nevěděl jsem, co odpovědět.).

• The car standing in front of the house is mine.

= The car which is standing in front of the house is mine.

– To auto, co stojí před domem, je moje. (= vztažná věta)

• Waiting for the interview to begin, I felt really nervous.

= When I was waiting for the interview to begin, I felt really nervous.

– Když jsem čekal, než pohovor začne, byl jsem velice nervózní. (= časová věta)

• They decided to take the risk, having nothing to lose.

= They decided to take the risk because they had nothing to lose.

– Rozhodli se, že to riziko podstoupí, protože neměli co ztratit. (= příčinná věta)

V češtině se v těchto případech dřív používal tzv. přechodník přítomný, dnes už prakticky vymřelý. Poslední dvě příkladové věty bychom s jeho pomocí (v patřičném knižním stylu) mohli přeložit jako „Čekaje/Čekajíc na zahájení pohovoru, svírala mne nervozita“ a „Nemajíce co ztratit, rozhodli se riziko podstoupiti.“

 Všimněte si, že v některých příkladových větách je zároveň použito nahrazení vedlejší věty infinitivem:

• … for the interview to begin – než pohovor začne.
• … to take the risk – že to riziko podstoupí.

d) příčestí minulé – vztažné věty

Minulé příčestí (tj. 3. tvar slovesa z tabulky nepravidelných sloves nebo tvar s -ed u pravidelných) můžeme používat při náhradách vztažných vět, které obsahovaly sloveso v trpném rodě:

• The film Apollo 13, made in 1995, was nominated for many awards.

= The film Apollo 13, which was made in 1995, was nominated for many awards.

– Film Apollo 13, natočený v roce 1995, byl nominován na řadu cen.

e) dokonavé příčestí (having + 3. tvar) – časové věty

Dokonavé příčestí (tvořené ingovým tvarem od minulého infinitivu, tj. have + 3. tvar) použijeme, jestliže při náhradě časové věty chceme zdůraznit pořadí dvou dějů v minulosti (tj. místo souvětí s minulým a předminulým časem nebo se spojkami after/before):

• Having finished the homework, I went to the balcony to have a smoke.

= When I had finished the homework, I went to the balcony to have a smoke.

= After I finished the homework, I went to the balcony to have a smoke.

– Když jsem dodělal úkol, šel jsem si na balkon zakouřit.

Pokud bychom však v tomto případě použili normální přítomné příčestí (Finishing the homework, I went…), nic se nestane, protože věty s příčestím můžou popisovat buď dva děje, které probíhají současně, nebo jako v tomto případě děj, který se odehrál hned po skončení předchozího.

Kouření škodí zdraví. Nezačínejte s ním.

Závěr

Přehled používání spojek a souvětí v angličtině využijete v mluvené, ale především v psané angličtině. Zatímco základní spojky používáme jaksi mimochodem i v hovoru, při psaní čehokoli máme možnost se zamyslet a použít takový tvar či větnou konstrukci, která bude v angličtině působit co nejpřirozeněji. Tím zvyšujeme kvalitu a srozumitelnost celého textu – což by se hodilo například mnoha vědcům, kteří sice publikují v angličtině, ale píší v nepřehledných souvětích a mnohdy na hranici srozumitelnosti. Totéž ale platí i pro obchodní emaily (viz studijní text Business English) a jakoukoli další běžnou korespondenci (viz studijní text Writing). Znát spojky je základ, ale nadstavba je vědět, kdy se spojka skutečně použije a kdy se vedlejší věta nahradí třeba slovesnou vazbou nebo příčestím.