Podstatná jména jsou (stejně jako v čestině) výrazy označující konkrétní předměty, osoby a věci, ale i přírodní jevy a abstraktní pojmy. V angličtině na rozdíl od češtiny neexistují pády (takže významy českých pádů se vyjadřují většinou předložkami – viz studijní text Prepositions). Rozlišujeme u nich rod, číslo a na rozdíl od češtiny navíc ještě počitatelnost.

S podstatnými jmény souvisí také tzv. determinace, jejímž nejčastějším projevem je používání členů (určitého nebo neurčitého). Počitatelnost i determinace mají svá přesná pravidla, která si zde také podrobně vysvětlíme, a uvedeme nejběžnější příklady. Velkou skupinou determinátorů jsou tzv. kvantifikátory, jejichž užívání si zevrubně ukážeme v poslední části této kapitoly.

Obsah kapitoly

• 1. Rod podstatných jmen
• 2. Číslo podstatných jmen
  • a) tvary
  • b) pomnožná podstatná jména
  • c) hromadná podstatná jména
• 3. Počitatelnost podstatných jmen (countability)
  • a) přehled nepočitatelných podstatných jmen
  • b) vlastnosti nepočitatelných podstatných jmen
• 4. Determinace podstatných jmen
  • a) přehled determinátorů
  • b) použití
  • c) členy (articles)
    • přehled členů
    • použití
    • výjimky
  • d) kvantifikátory (quantifiers)
    • Základní vlastnosti
    • some – nějaký, trochu   any – nějaký, trochu; žádný; jakýkoli  no – žádný
    • much – hodně    many – hodně  a lot of / lots of – hodně (plenty of – spousta)
    • few – málo a few – pár, několik little – málo  a little – trochu
    • every – každý   each – každý
    • either – každý (ze dvou) neither – ani jeden (ze dvou) both – oba
    • all – všichni  most – většina half – polovina some/several – někteří no/none – žádní
    • výrazy s -other
    • too – příliš   enough – dost
• Závěr

1. Rod podstatných jmen

Rod podstatných jmen je podobný jako v češtině, tj. mužský (he), ženský (she) a střední (it).

Na rozdíl od češtiny se mužský rod (he) používá pouze pro osoby mužského pohlaví a ženský rod (she) pouze pro osoby ženského pohlaví! Cokoli ostatního (věci, abstraktní pojmy, zvířata…) má střední rod a tudíž se nahrazuje zájmenem it! (To je zásadní rozdíl oproti češtině, protože v češtině například vodu nahradíme zájmenem ona a dům zájmenem on – v angličtině se jak výraz water, tak house nahradí zájmenem it, protože to nejsou osoby.):

• There’s something wrong with the copy machine. It doesn’t work. – S kopírkou je něco v nepořádku. (Ona) nefunguje.
• Look, I have a present for you! I made it on my own. – Koukej, mám pro tebe dárek! Udělala jsem ho

U domácích mazlíčků se místo it běžně používá he, resp. she. Kromě toho existují i další situace, kde lze použít i jiný než výchozí rod, ty ale patří už do pokročilejší gramatiky.

2. Číslo podstatných jmen

Jednotné (singular) a množné (plural) číslo mají pouze podstatná jména počitatelná. Nepočitatelná podstatná jména (viz níže) se nedají počítat, a proto mají vždy tvar jednotného čísla.

a) tvary

Chceme-li k podstatnému jménu počitatelnému vytvořit tvar množného čísla, postupujeme takto:

Kromě toho existuje několik nepravidelných podstatných jmen, která tvoří podstatné jméno bez přidání –(e)s. Bohužel jde o některá velmi běžná, a tak v nich studenti často chybují. Vy to nedělejte:) K tomu, abyste řekli, že někde např. bylo 5 žen, stačí říct 5 women; -s už nepřidáváte!

b) pomnožná podstatná jména

Z češtiny asi znáte pojem pomnožná podstatná jména. Pomnožná podstatná jména jsou ta, která mají tvar množného čísla, ale označují jen jednu věc. Někdy je podstatné jméno pomnožné v češtině i v angličtině, někdy jen v jednom jazyce:

• pomnožná podstatná jména stejná v ČJ i v AJ
  •  scissors – nůžky
  • UK trousers / US pants – kalhoty
  • jeans – džíny
  • shorts – kraťasy
  • tights – punčocháče
  • glasses – brýle

Pokud je chceme počítat, tj. říct, že jde např. o jedny nebo dvoje kalhoty, používáme k jejich počítání výraz a pair of:         a pair of trousers – jedny kalhoty                  two pairs of trousers – dvoje kalhoty

• pomnožná podstatná jména různá v ČJ a v AJ
  •  a watch – hodinky
  • a door – dveře
  • a newspaper – noviny
  • a swimsuit – plavky

Protože tyto výrazy v AJ nejsou pomnožné, je potřeba použít podstatné jméno i sloveso v jednotném čísle, pokud mluvíme o jedné z těchto věcí, např.:

• • The door is open. – Dveře jsou otevřené. (= myslíme jedny dveře)
  • What‘s the time? My watch says 10:15. – Kolik je hodin? Podle mých hodinek 10:15.

c) hromadná podstatná jména

Hromadná podstatná jména mají tvar jednotného čísla, ale označují více osob nebo věcí dohromady. I zde existují rozdíly mezi češtinou a angličtinou. Nejdůležitější z nich je výraz policie – the police, který se chová jako množné číslo, tj. sloveso ve větě s tímto podmětem je v množném čísle.

• The police are looking for a tall 30-year old woman. – Policie hledá vysokou třicetiletou ženu.

Podobně mají tvar množného čísla i slovesa ve větách, jejichž podmětem jsou sportovní týmy:

• England have got a new manager. – Anglie má nového trenéra.

3. Počitatelnost podstatných jmen (countability)

Jak jsme si již řekli v úvodu, podstatná jména mají v angličtině zvláštní gramatickou kategorii tzv. počitatelnosti. Rozlišujeme podstatná jména počitatelná a nepočitatelná. Počitatelná podstatná jména jsou ta, která jsme si uvedli výše – chovají se podobně jako v češtině, tj. můžeme je počítat a tvořit od nich množné číslo. Nepočitatelná podstatná jména (anglicky uncountable nouns) množné číslo nemají, protože označují něco, co se běžně nepočítá. Označují materiály, tekutiny a některé abstraktní pojmy (např. paper, water, information). Může tedy jít o jména konkrétní i abstraktní.

a) přehled nepočitatelných podstatných jmen

Základní nepočitatelná podstatná jména jsou:

b) vlastnosti nepočitatelných podstatných jmen

• Mají jen tvar jednotného čísla.
• Používají se bez členů (výjimky viz pravidla užívání členů). Chceme-li z nich vymezit nějaké neurčité množství, můžeme použít kvantifikátory some, resp. any a no. (Co jsou a jak se používají kvantifikátory – viz níže)
• Pokud je potřebujeme počítat, (tj. například říct jeden papír, dva papíry), máme dvě možnosti:

1. použít výraz, který vyděluje určité množství podstatného jména, např.

Takovéto vydělování je ale poměrně složité a používané hlavně ve formálním a psaném jazyce. V běžně mluvené angličtině se mu vyhýbáme a místo např. a piece of information řekneme prostě some information. Další možností navíc je:

2. nahradit nepočitatelné jméno podobným počitatelným nebo uvést počitatelný příklad:

Místo a piece of information můžeme prostě říct a fact, místo food např. potatoes, mushrooms atd. Tady je výčet dalších běžných dvojic:

U některých podstatných jmen závisí počitatelnost na jejich konkrétním významu. V jednom významu jsou nepočitatelná (wine – víno), v jiném už počitatelná. V restauraci si tak můžeme objednat a wine (jedno víno). Ve formálnějším stylu bychom zde ale užili a glass of wine. Další příklady:

Látky, které jsou nepočitatelnými podstatnými jmény, se často nacházejí v následujících nádobách:

a bottle – láhev

a glass – sklenice (na pití)

a cup – šálek (malý)

a mug – hrnek (větší)

a jar – sklenice (zavařovací)

a jug – džbán

a can – plechovka

UK a tin / US a can – konzerva

a bag – sáček, taška

a packet – sáček, balení

a box – krabice, bedna

a barrel – sud

Tyto nádoby samozřejmě můžeme počítat, a tím také počítáme jejich nepočitatelný obsah. Chceme-li říct např. láhev vína, anglicky řekneme a bottle of wine. Dvě lahve jsou two bottles of wine.

4. Determinace podstatných jmen

Determinace je odborný výraz pro určování. V angličtině sice podstatná jména nemají různé tvary v různých pádech, ale na rozdíl od češtiny musejí být vždy nějak určena. K tomu slouží následující druhy výrazů, tzv. determinátorů (angl. determiners):

a) přehled determinátorů

b) použití

Před podstatným jménem běžně stojí jen jeden z těchto determinátorů, i když někdy je možné jich použít i více najednou (I hate those two little bastards – Ty dva malé hajzlíky nesnáším.). Obecně ale platí, že determinátory se navzájem „nesnášejí“, takže nemůžeme říct například my the car, ale jen my car, nebo the car.

Podrobnosti k užívání přivlastňovacího ’s, přivlastňovacích zájmen a ukazovacích zájmen naleznete ve studijním textu Pronouns. O číslovkách pojednává studijní text Numerals. Členy a kvantifikátory se budeme podrobně zabývat ve zbytku této kapitoly.

c) členy (articles)

Členy jsou základní výrazy, kterými se v angličtině určují podstatná jména.

1) přehled členů

V angličtině existují dva členy, určitý (definite article) a neurčitý (indefinite article). Neurčitý člen má tvary a, an. Tvar a se používá před vyslovovanou souhláskou, tvar an před vyslovovanou samohláskou. Nezáleží tedy na tom, jestli se na začátku podstatného jména samohláska píše, ale jestli se tam vyslovuje. Máme tak například slova a university (výslovnost je /ju:nivɜ:siti/), ale an hour (výslovnost je /auə/). Určitý člen má v psané podobě pouze tvar the. Před vyslovovanou souhláskou tento člen přečteme jako /ðə/, před vyslovovanou samohláskou jako /ði:/.

2) použití

Použití členů u podstatných jmen se řídí následujícími pravidly:

1. Podstatné jméno počitatelné v jednotném čísle musí mít člen. V množném čísle se používá pouze člen určitý. U podstatných jmen nepočitatelných členy běžně nepoužíváme. Z těchto pravidel však existují výjimky, které se týkají některých vlastních jmen a ustálených spojení; viz níže:

2. Neurčitý člen a / an používáme podle těchto pravidel:

• není-li daná věc určená nebo o ní mluvíme poprvé
• v českém překladu můžeme před daným výrazem použít slova NĚJAKÝ nebo JEDEN
• člověk, se kterým mluvíme, nemůže vědět, jaký konkrétní předmět, osobu atd. máme na mysli (= na světě je hodně takových věcí)
• v množném čísle má nulový tvar = nepoužívá se:
  • Cars are faster than people. – Auta jsou rychlejší než lidi. (= jde o obecné tvrzení, ne o konkrétní skupinu aut ani lidí; v jednotném čísle by věta zněla A car is faster than a person.)

3. Určitý člen (angl. definite article) the používáme takto:

• když je věc dostatečně určena:
  • při druhé zmínce (zde v češtině můžeme použít zájmena TEN, TA, TO)
  • když daná věc existuje jen jednou na celém světě (the sun, the sky)
  • když daná věc existuje jen jednou v daném prostoru (the blackboard ve školní třídě, the door u domu, the army ve státě atd.) – v tomto případě je the i tehdy, když o dané věci mluvíme poprvé!
• člověk, s nímž mluvíme, přesně ví, co máme na mysli.
• v množném čísle má rovněž tvar the:
  • The cars I bought last year are fast. – (Ta) auta, která jsem si koupil loni, jsou rychlá (v jednotném čísle by také byl určitý člen: The car I bought last year is fast – (To) auto, které jsem si koupil loni, je rychlé)

Jak vidíte, už samotná pravidla jsou poměrně komplikovaná a ještě více je ztěžuje množství výjimek, které si uvedeme vzápětí. U členů tedy nezoufejte, když se je nenaučíte správně používat hned – ve členech totiž chybují i velmi pokročilí studenti, i ti vysokoškolští studenti jazyků. Vy byste se měli především naučit nedělat chyby v základních, vyloženě jasných případech, a hlavně členy neignorovat s tím, že „mi budou i tak rozumět.“

3) výjimky

• u nepočitatelných podstatných jmen:
  • běžně člen není
  • pokud vydělujeme jednotlivou položku, použijeme neurčitý člen a speciální výraz pro jednotku: např. a piece of advice – jedna rada
  • nápoje v restauraci se často běžně počítají: I’ll have a beer. – Dám si (jedno) pivo.
  • pokud mluvíme o už zmíněné nebo z kontextu známé jednotce, použijeme určitý člen, např: You’re not going to drink the coffee any more? – Už to kafe nebudeš pít? (= to kafe, které právě pil)
• u vlastních jmen většinou člen není, ale je řada výjimek:
  • státy jsou běžně bez členu (Norway, Germany), ale u většiny víceslovných názvů států je člen the (the Czech Republic, the US, the UK, the Netherlands x New Zealand)
  • pravidla pro používání členů u řek, ulic, pohoří apod. najdete v gramatikách
• u jídel člen není:
  • have breakfast / lunch / dinner – snídat / obědvat / večeřet
  • x podobná spojení z popisu denních činností člen mají: have / take a bath – koupat se, have / take a shower – sprchovat se)
• u dopravních prostředků:
  • člen není v těchto spojeních: go by train / by bus / by car / on foot – jet vlakem / busem / autem / jít pěšky
  • určitý člen je v těchto spojeních: take / get the train / bus – jet vlakem / autobusem, be on the train / on the bus – být ve vlaku / v autobuse
• u institucí a veřejných míst:
  • bez členu jsou tyto instituce v těchto spojeních:
    • in hospital – (být) v nemocnici
    • in prison – ve vězení
    • in church – v kostele
    • in bed – v posteli (= spát)
    • in class – ve škole, na vyučování
    • in court – u soudu
    • at work – v práci
    • at home – doma
    • at school – ve škole
    • at university / at college – na uviverzitě, na vysoké škole
  • kromě spojení s předložkou in / at se tyto instituce používají bez členu i s předložkami to a from, tedy když popisujeme, že někam nebo odněkud jdeme:
    • I get to school by bus – jezdím do školy autobusem,
    • I come home from work at 5 – vracím se domů z práce v 5
    • She never goes to bed before 10 – Nikdy nechodí spát dřív než v 10
  • některá místa a instituce se užívají s určitým členem:
    • be at / go to the cinema / the theatre / the pub – být / jít do kina / divadla / hospody
  • jde-li jen o místo a ne zároveň o to, co se tam běžně dělá, člen užijeme i u institucí, kde se běžně nepoužívá
    • Where is the school? – Kde je (ta) škola?
    • I’m going to the prison to see my friend – Jdu do vězení na návštěvu za kamarádem
  • u denních dob:
    • bez členu jsou tyto denní doby v těchto spojeních:
      • at night – v noci
      • at midnight – o půlnoci
      • at noon/at midday – v poledne
      • at dusk / at sunset – při západu slunce
      • at dawn / at sunrise – při východu slunce
    • s určitým členem jsou tyto denní doby:
      • in the morning – ráno, dopoledne
      • in the afternoon – odpoledne
      • in the evening – večer
    • u nemocí:
      • většinou bez členu (cancer – rakovina, pneumonia – zápal plic, mumps – příušnice…)
      • s neurčitým členem:
        • I have a cold. – Mám rýmu / Jsem nachlazený.
        • I have a headache. – Bolí mě hlava.
        • She’s got a terrible toothache. – Hrozně ji bolí zuby.
      • bez členu nebo s určitým členem:
        • He had (the) flu. – Měl chřipku.
      • v ustálených spojeních:
        • člen není (podrobnější přehled takových spojení viz studijní text Adverbs)
          • love at first sight – láska na první pohled
          • learn it by heart – naučte se to nazpaměť
          • it happened by chance – stalo se to náhodou
          • I did it by mistake – udělal jsem to omylem (ale on purpose – úmyslně, záměrně)
          • in fact – opravdu, ve skutečnosti
          • in time – včas
          • He’s s in love – Je zamilovaný
          • The country is in debt – Země je zadlužená
          • They did it in secret – Udělali to tajně
          • why / where / how… on earth / the hell – proč / kde / jak… proboha
        • je člen neurčitý:
          • what a pity / silly mistake / relief…! – To je ale škoda / hloupá chyba / úleva…!
          • keep an eye on st – hlídat něco
          • take a seat – posadit se
          • have a cold – mít rýmu
          • have a bath / a shower – koupat se, sprchovat se
          • go for a walk – jít na procházku
          • have a good time – mít se dobře
          • come to an end – dospět ke konci
        • je člen určitý:
          • talk on the phone – telefonovat
          • on the radio – v rádiu (x on TV – v televizi)
          • on the news – ve zprávách

d) kvantifikátory (quantifiers)

Jak už víme, kvantifikátory patří mezi determinátory – určují tedy podstatná jména. Označují jejich množství a upřesňují, kolik čeho máme. Patří sem slova jako a lot of, much, many, few, little, some, any, every, each, all, both, half atd.

Základní vlastnosti

1. Existují kvantifikátory pro počitatelná nebo nepočitatelná podstatná jména a také kvantifikátory pro obě skupiny. Když se tedy budete rozhodovat, který výraz použít, musíte vždy vědět, jestli za ním následuje podstatné jméno počitatelné nebo nepočitatelné.
2. Některé kvantifikátory se používají jen v určitých typech vět. Některé kvantifikátory použijeme jen v , jiné jen v nebo v .

 V následujícím přehledu si kvantifikátory uvedeme ve skupinách. Začínáme od těch běžnějších a postupujeme ke složitějším. U každé skupiny je dobré si vše nejdřív procvičit, než budete pokračovat.

some – nějaký, trochu       any – nějaký, trochu; žádný; jakýkoli          no – žádný

Za všemi třemi (some, any, no) následuje buď podstatné jméno nepočitatelné, nebo počitatelné v množném čísle. Výraz „nějací muži“ tedy přeložíme jako some men, „trochu vody“ bude some water, ale „nějaký muž“ nebude some man, ale a man.

some: = nějaký, trochu

any:   = nějaký, trochu

          = žádný

           = jakýkoli

no       = žádný

(Ve větě nesmí být dva zápory, proto nejde říct např. I don’t have no money, musí být I have no money nebo I don’t have any money.)

Příklady:

Some lze v taky použít, ale jen tehdy, když je o nabídku nebo žádost (a můžeme tak zpravidla čekat kladnou odpověď).

Srovnejte:

• Is there any juice in the fridge?- Je v ledničce (nějaký) džus? = nevím to, ptám se

x

• You look thirsty. Would you like some juice? – Vypadá to, že máš žízeň. Nedal by sis džus? = nabízím ho

Some, any a no tvoří složená zájmena (somebody, anything, nowhere atd.). Platí pro ně stejná gramatická pravidla jako pro samotné kvantifikátory some, any a no, tj. výrazy se some- se používají v  (případně v , jde-li o nabídku nebo žádost); výrazy s any- se používají ve všech typech vět, vždy s různým významem; a výrazy s no- se používají v . Pro úplnost k nim přidáváme složeniny s výrazem every (viz níže), které žádná omezení co do typu vět nemají.

Tady je přehledná tabulka všech významů složených zájmen a typů vět, kde se použijí:

Za všemi těmito složenými výrazy následuje sloveso v jednotném čísle!

• Everybody loves Raymond – Raymonda má každý rád.

much – hodně        many – hodně            a lot of / lots of – hodně         (plenty of – spousta)

Jak je vidět, všechny tři výrazy znamenají to samé. Liší se tedy pouze gramaticky:

Po much následuje podstatné jméno nepočitatelné, po many počitatelné v množném čísle. Po a lot of nebo lots of (případně plenty of) může následovat jakékoli podstatné jméno. Liší se taky tím, v jakých typech vět se běžně objevují:

much, many:                           x                                  a lot of / lots of (plenty of):

Příklady:

Teachers usually don’t tell many jokes because they don’t earn much money.

– Učitelé většinou nevyprávějí moc vtipů, protože nevydělávají moc peněz.

Politicians tell a lot of jokes because they earn a lot of money.

– Politikové vyprávějí hodně vtipů, protože vydělávají hodně peněz.

Samotné a lot se používá na konci věty, když už za ním nestojí podstatné jméno:

• Do you smoke? – Yes, a lot. – Kouříte? Ano, hodně.

Jak je vidět z příkladů, výrazy much a many se často překládají jako „moc“. U tohoto českého výrazu je potřeba dát pozor na význam. Samotné much a many použijeme tedy v záporných větách, kde „ne moc“ znamená to samé, co „málo“.

Pokud ale myslíme „moc“ ve významu „příliš mnoho“, musíme použít výrazy too much nebo too many. Použití je stejné jako u samotných much a many, tj. too much před nepočitatelnými, too many před počitatelnými podstatnými jmény.

• Children spend too much time in front of the computer these days. – Děti dnes tráví moc času u počítače.
• She takes too many pills. That’s not good for her health. – Bere moc prášků. To pro její zdraví není dobré.

Podobně se používají výrazy znamenající „tolik“ – so much (před nepočitatelnými podst. jm.), so many (před počitatelnými v mn. č.) a such a lot of (kterým můžeme nahradit jak so much, tak so many):

• I have so much free time that I get bored a lot. – Mám tolik volného času, že se často nudím.
• There are so many interesting people in the world! – Na světě je tolik zajímavých lidí!
• She drank such a lot of rum and did such a lot of crazy things at the party that she’d like to forget about it. – Vypila na té party tolik rumu a provedla tolik hloupostí, že by na to nejradši zapomněla.

few – málo              a few – pár, několik               little – málo                 a little – trochu

Jak si jistě všimnete, český výraz „málo“ má v angličtině dva překlady, few a little – mezi nimi vybíráte podle podstatného jména. Výrazy a few, a little znamenají v podstatě to samé, co výraz some (viz výše).

Všechny výrazy se používají ve všech typech vět (). Používají se takto:

• few, a few – před počitatelným podstatným jménem v množném čísle:
  • There are very few students in the class tomorrow because we’re writing a test. – Ve třídě je dnes velmi málo studentů, protože píšeme test.
  • It only takes a few minutes to finish the test. – Test zabere pouze několik minut.
• little, a little – před nepočitatelným podstatným jménem:
  • There’s very little wine left. We need to buy some. – Máme už jen málo vína. Musíme nějaké koupit.
  • Would you like some wine? Only a little, please. – Dáte si víno? Jen trochu, prosím.

every – každý                     each – každý

Kvantifikátory every i each znamenají každý. Následuje po nich podstatné jméno (a sloveso) v jednotném čísle. Významově jsou si blízké. Pokud chceme dělat rozdíl, pak:

Every:

• používá se většinou obecně
• zdůrazňuje všechny jako celek (blíží se významu all),
• se týká tří nebo více věcí

Each:

• používá se většinou s konkrétní skupinou a může za ním tedy být předložka of. Pokud je skupina určena zájmenem, jde použít jedině each of:
  • She had five sisters. Each of them was quite different from the others. (NE Every of them…) – Měla pět sester. Každá z nich byla úplně jiná než ostatní.
• zdůrazňuje každého jednotlivce z celku
• se může vztahovat už ke dvěma věcem:
  • She had a child holding on to each hand. (NE …every hand.) – V každé ruce vedla dítě.

either – každý (ze dvou)   neither – ani jeden (ze dvou)            both – oba

Kvantifikátory either a neither znamenají každý ze dvou a ani jeden ze dvou. Následuje za nimi přímo podstatné jméno v jednotném čísle. Má-li podstatné jméno před sebou člen nebo přivlastňovací zájmeno, použijeme either of, resp. neither of, a podstatné jméno je v množném čísle. Po něm následuje sloveso v jednotném čísle (i když v neformálním užití je možné i množné číslo).

• She didn’t get on with either parent. – Nevycházela ani s jedním rodičem.
• You can use either of the bathrooms. – Můžete jít ne ten i ten záchod.
• Can you help me on Monday or Tuesday? – Neither day. – Můžeš mi pomoct v pondělí nebo v úterý? – Ani to, ani to.
• Neither of my sisters is/are married. – Ani jedna z mých (dvou) sester není vdaná.

Slovo either má ještě další dva významy:

• Se spojkou or utváří složenou spojku either… or (buď … anebo):
  • They can either stop doing that or leave. – Buď s tím můžou přestat, nebo ať odejdou.
• Je protějškem výrazu too (taky) v :
  • I like him too. – Mně se taky líbí.
  • I don’t like him either. – Ani mně se nelíbí.

Kvantifikátor both (oba) je významově podobný kvantifikátoru either. Následuje-li po něm podstatné jméno, může mít před sebou člen nebo přivlastňovací zájmeno. V tom případě můžeme použít both i both of:

• Both (of) the options are acceptable. – Obě možnosti jsou přijatelné

Všimněte si, že po both následuje podstatné jméno (a sloveso) v množném čísle.

Člen nebo přivlastňovací zájmeno (a tím i předložku of) ale můžeme často vypustit:

• You must use both (of your) hands to pick that up. – Musíš to sebrat oběma rukama.

Následuje-li po both pouze osobní zájmeno, musíme použít tvar both of:

• Both of us came there. – Přišli jsme tam oba.

Slovo both se v jiném významu objevuje ve složené spojce both… and  (jak… tak).

all – všichni   most – většina   half – polovina  some – někteří  no/none – žádní

Tyto kvantifikátory vymezují množství přibližně takto:

all – všichni (100%)      most – většina (75%)  half – polovina (50%)    some – někteří (25%)  no – žádní (0%)

Mluvíme-li obecně, následuje po nich přímo podstatné jméno a sloveso v množném čísle:

• all people – všichni lidé
• most people – většina lidí (NE the most people nebo the most of people)
• some people – někteří lidé
• no people – žádní lidé

Mluvíme-li o konkrétní skupině, přidává se mezi kvantifikátor a označení skupiny předložka of. Výrazy half a none se používají pouze pro konkrétní skupiny:

• all of us – všichni z nás, my všichni
• most of us – většina z nás
• half of us – polovina z nás
• some of us – někteří z nás
• none of us – nikdo z nás, žádní z nás

None použijeme i v samostatné odpovědi na otázku o skupině:

• How many of the kids came to see the show? – None. – Kolik dětí přišlo na představení? – Žádné.

Variantou some je several – někteří, několik.

U kvantifikátoru all a half je možné of u konkrétního tvrzení vypustit, nenásleduje-li zájmeno (all of the people here/all the people here x all of us; half of the people here/half the people here x half of us).

výrazy s -other

Patří sem výrazy other, another, the other, others a the others. Všechny mají význam další, ostatní, jiný apod. Jak je vidět, tyto výrazy se vždy skládají ze členu a samotného výrazu other. Používají se tedy stejně jako členy:

Za všemi dosud uvedenými výrazy stojí běžně podstatné jméno nebo zástupný výraz one:

• We’re late for the train – we’ll have to take another one. – Ten vlak nestíháme, musíme jet jiným.
• Pigs are smarter than most other animals. – Prasata jsou chytřejší než většina jiných zvířat.

Je-li to ale z kontextu jasné, může výraz the other stát samostatně. Typické je to u popisu obrázku:

• There are two buildings in the picture. One has a lot of windows, the other is without windows. – Na obrázku jsou dvě budovy. Jedna má hodně oken, druhá je bez oken.

Výrazy s other pro množné číslo (other, the other) mohou stát i samostatně (bez podstatného jména) – v tom případě mají na konci –s a znamenají „jiní“, „ostatní“:

• Some fish can swim, others can fly. – Některé ryby umějí plavat, jiné umějí létat.
• The students took their exams yesterday. Jake and Tim did well but the others – Studenti včera skládali zkoušky. Jake a Tim si vedli dobře, ostatní ale neuspěli.

Výrazy typu each other a one another viz studijní text Pronouns.

too – příliš              enough – dost

Kvantifikátory too a enough viz studijní text Adjectives.

Závěr

I začátečníci potřebují umět rozlišovat podstatná jména na počitatelná a nepočitatelná. Ne vždy to jde odhadnout, některá se prostě musíme naučit nazpaměť. U počitatelných podstatných jmen bychom měli umět rozlišit jednotné a množné číslo a znát nepravidelné způsoby tvoření množného čísla. U nepočitatelných podstatných jmen je dobré tušit, jak je můžeme spočítat (použití počitatelných synonym nebo příkladů, použití dělicích výrazů a nádob). Je také dobré mít základní přehled o tom, co jsou tzv. determinátory a proč jsou pro angličtinu tak důležité.

Každý student angličtiny musí znát základní pravidla používání členů a zejména nedělat tzv. hloupé chyby (např. nechávání podstatného jména počitatelného v jednotném čísle bez členu – I have new car místo I have a new car). Postupně se pak budete učit stále více výjimek a ustálených vazeb.

Samostatnou skupinou determinátorů jsou tzv. kvantifikátory. I ty je dobré učit se postupně, od těch základních. Jejich použití je podobně jako použití členů ztíženo tím, že k nim musíte vědět, jestli je dané podstatné jméno počitatelné nebo nepočitatelné, a často si také musíte pamatovat, ve kterém typu věty můžete ten který kvantifikátor použít.