Ve studijním textu Basic questions jsme si udělali seznam základních anglických otázek s tázacími zájmeny a slíbili jsme si, že se k otázkám ještě podrobněji vrátíme. Umět klást otázky je samozřejmě jedna ze základních jazykových dovedností, a zatímco začátečník většinou spíš odpovídá na otázky, které mu položí někdo jiný, pokročilejší studenti angličtiny by se měli umět zeptat na vše, co potřebují, a měli by vědět, co tou kterou otázkou vyjadřují. V tomto studijním textu tedy najdete přehled typů anglických otázek a funkcí, které vyjadřují.

Otázky můžeme rozlišovat podle různých hledisek. Z češtiny možná znáte rozdělení na otázky zjišťovací (odpovídá se na ně ano/ne) a doplňovací (v odpovědi je potřeba uvést nějakou další informaci). Samozřejmě si můžeme otázky rozdělit i podle toho, jak se tvoří (přehozením slovosledu nebo pomocným slovesem) a jak vypadají (jestli jde o klasické otázky, nebo tzv. tázací dovětky a krátké otázky, anebo otázky nepřímé). Důležité je pak rozdělení otázek podle jejich funkce (zjistit informace, požádat o něco, navrhnout něco atd.).

Na všechny tyto zmíněné typy otázek se nyní podíváme podrobněji.

Osnova kapitoly

1. Otázky zjišťovací
   • a) zjišťovací otázky tvořené prohozením slovosledu
   • b) zjišťovací otázky tvořené pomocnými slovesy
2. Otázky doplňovací
   • a) what – jaký, co
   • b) where – kde, kam
   • c) when – kdy
   • d) how – jak
   • e) why – proč
   • f) which – který (při výběru z určité skupiny)
   • g) who – kdo, komu
   • h) whose – čí
3. Otázky na podmět
   • a) s podmětem who
   • b) s podmětem what
4. Další typy otázek, krátké odpovědi, přitakání, vymezení se
   • a) tázací dovětky – question tags
   • b) krátké otázky
   • c) krátké odpovědi
   • d) přitakání
   • e) vymezení se
5. Nepřímé otázky – indirect questions
   • a) použití
   • b) tvoření
   • c) další příklady
6. Funkce otázek
   • a) zjištění informace – asking for information
   • b) nabídka – offer
   • c) návrh – suggestion
   • d) prosba, žádost – request
   • e) žádost o povolení – asking for permission
7. Závěr

1. Otázky zjišťovací

Zjišťovací otázky jsou otázky, na které můžeme odpovědět ano/ne – v angličtině se označují jako yes/no questions. Můžeme je samozřejmě vytvořit ve všech časech a osobách. Některé se tvoří prohozením slovosledu, jiné používají pomocné sloveso.

a) zjišťovací otázky tvořené prohozením slovosledu:

·         věty se slovesem be v přísudku:

·         věty s have got:

U slovesa have got používáme prohození slovosledu, u slovesa have pomocné sloveso do:

• Have you got any brothers or sisters? – Máš nějaké sourozence?

• • Has she got blonde hair? – Je to blondýnka?

Ale:

• • Did you have a shower yesterday? – Sprchoval ses včera? (NE: Had you got a shower…?)

·         otázky s modálními slovesy can/may/shall/should

Otázky s modálními slovesy vyjadřují řadu funkcí. Přehledně si je uvedeme v samostatné kapitole. Sloveso must běžně otázku prohozením slovosledu netvoří:

• • Do you have to get up early? – Musíš vstávat brzo? (NE: Must you get up early?)

Otázky s Must you…? sice existují, ale jen okrajově a mají jasně vymezený význam napomenutí kvůli nějakému nešvaru („To musíš pořád…?“):

• • Must you be so noisy? – Musíš dělat takový rámus?

·         otázky s opisnými tvary modálních sloves

Jak víme, vyjadřují modální slovesa řadu významů pomocí tzv. opisných tvarů. Ty nejčastěji obsahují sloveso be, proto tvoříme otázku prohozením slovosledu:

• Are you allowed to drink in classes? – Můžete při vyučování pít?
• Will they be able to return in time for the party? – Zvládnout se vrátit včas, aby mohli na tu party?
• Am I supposed to wait here? – Mám tu počkat?

Ke slovesu must však existuje opisný tvar have to, který tvoří otázku s pomocným slovesem do (viz níže).

·         otázky s dalšími vazbami slovesa be

Sloveso be se kromě opisů modálních sloves používá i v řadě dalších vazeb, které mají buď samostatný význam (be afraid of, be keen on, be interested in), nebo význam gramatický (be going to k vyjadřování úmyslu v budoucnosti, be about to k vyjádření bezprostředně následujícího děje). I u nich samozřejmě tvoříme otázku prohozením slovosledu:

• Are you afraid of spiders? – Bojíš se pavouků?
• Are you interested in science? – Zajímáš se o vědu?
• Is he going to jump? – On snad chce skočit?

·         otázky od průběhových časů

Prohozením slovosledu se tvoří otázky ve všech průběhových časech, protože i průběhové časy využívají ke svému tvoření pomocné sloveso be:

• Is he listening? – Poslouchá? (přítomný průběhový čas)
• Were they fighting when you heard them? – Hádali se, když jste je uslyšel? (minulý průběhový čas)

·         otázky v budoucnosti s will

Pořadí podmětu a pomocného slovesa prohazujeme i u budoucnosti s will:

• • Will you marry me? – Vezmeš si mě?

Otázky s will mohou plnit i jinou funkci než budoucnost – viz studijní text Funkce.

·         podmínkové otázky

Podobné jako u budoucnosti s will je tvoření otázky i v podmínkových větách s would:

• • Would you give money to charity if you were a millionaire? – Dával bys peníze na charitu, kdybys byl milionář?

I otázky s would mohou plnit další funkce – viz studijní text Funkce.

·         otázky od tzv. perfect tenses (předpřítomné, předminulé, předbudoucí – prosté i průběhové)

V těchto časech používáme pomocné sloveso have a otázka se tvoří prohozením slovosledu, podobně jako u slovesa have got:

• Have you ever stolen anything? – Ukradls někdy něco?
• Have you been working out? – Tys začal posilovat?

·         otázky v trpném rodě

Prohozením slovosledu tvoříme otázky i u trpného rodu, protože i zde se používá pomocné sloveso be:

• Is he called Jeff, or Jeoff? – Jmenuje se Jeff, nebo Jeoff?
• Have you ever been mugged? – Přepadli tě někdy? (otázka v trpném rodě a zároveň předpřítomném čase)

b) zjišťovací otázky tvořené pomocnými slovesy:

Ve všech ostatních případech se k tvoření zjišťovacích otázek používá pomocné sloveso. To se umisťuje před podmět a plní funkci přísudku, takže stejně jako u otázek tvořených inverzí platí otázkový slovosled, tj. nejdřív přísudek, až po něm podmět (viz studijní text Word Order). Plnovýznamové sloveso je vždy v infinitivu.

·         u slovesa have:

Jak už jsme se zmínili výše, u slovesa have (bez got) musíme k tvorbě otázky použít pomocné sloveso do:

• Do you have any brothers or sisters? – Máš nějaké sourozence? (NE: Have you any…?)
• Does she have blonde hair? – Je to blondýnka? (NE: Has she…?)
• Did you have a shower yesterday? – Sprchoval ses včera? (NE: Had you (got) a shower…?)

·         u modálního slovesa must:

Jak jsme si již vysvětlili, sloveso must běžně otázku prohozením slovosledu netvoří. K tvoření otázky ve všech časech používá opisný tvar have to nebo need to otázka se tvoří s pomocným slovesem do:

• Do you need to get up early? – Musíš vstávat brzo? (NE: Must you get up early?)
• Did you have to tidy your room every week when you were a child? – Musel sis každý týden uklízet v pokojíčku, když jsi byl malý?

·         otázky od přítomného prostého času

V přítomném prostém čase tvoříme otázku pomocí do, resp. does:

• Do you play chess? – Hraješ šachy?
• Does she have a cold? – Nemá rýmu?

·         otázky od minulého prostého času

V minulém prostém čase tvoříme otázku pomocí did:

• Did you travel abroad last year? – Cestovali jste loni někam do zahraničí?
• Did Otto Wichterle invent contact lenses? – Vynalezl Otto Wichterle kontaktní čočky?
  

2. Otázky doplňovací

Pro otázky doplňovací platí všechna výše uvedená pravidla tvoření – tj. některé se tvoří prohozením slovosledu, jiné s pomocnými slovesy. Na začátku otázky však vždy stojí tázací zájmeno. Většina těchto zájmen začíná na písmena wh-, proto se těmto otázkám v angličtině někdy říká wh- questions. Jejich nejpoužívanějším příkladům jsme se podrobně věnovali ve studijním textu Basic questions, proto si zde jednotlivá zájmena uvedeme jen v seznamu, většinou bez příkladů.

a) what – jaký, co

Odvozené výrazy jsou:

• what… like – jaký (otázka na trvalou vlastnost – na přechodný stav se ptáme pomocí how)
• what kind of – jaký (otázka na typ, na zařazení do skupiny; podobně i what sort of)
• what time – v kolik hodin (neříká se at what time)

b) where – kde, kam

Další odvozený výraz:

• where… from – odkud

c) when – kdy

d) how – jak

How je jediné tázací zájmeno, které nezačíná na wh-. Jinak se ale používá stejně jako ostatní.

Od how se odvozují další výrazy:

• how old – kolik (otázka na věk: How old is he? – Kolik mu je?)
• how much – kolik (následuje-li nepočitatelné podstatné jméno, také ve frázi How much is it? – Kolik to stojí?)
• how many – kolik (následuje-li počitatelné podstatné jméno)
• how far – jak daleko
• how often – jak často
• how long – jak dlouho

e) why – proč

f) which – který (při výběru z určité skupiny)

g) who – kdo, komu

Zájmeno who znamená „kdo“, ale ve spojení s některými předložkami také „koho“, „komu“, „o kom“ atd. Podrobnější příklady najdete ve studijním textu Basic Questions.

h) whose – čí

3. Otázky na podmět

a) s podmětem who

Zvláštním typem otázek jsou otázky na podmět. Otázkou na podmět chceme zjistit podmět předpokládané odpovědi (tj. ptáme se „Kdo to udělal?“, „Kdo přišel?“ atd.). Jak je vidět, v češtině otázka začíná výrazem „kdo“. Jestliže otázka začíná „komu“, „koho“, otázka na podmět to není.

Otázka na podmět vypadá úplně stejně jako oznamovací věta – gramaticky je tedy otázka na podmět oznamovací větou s podmětem who.

Naproti tomu otázka na předmět se tvoří podle pravidel pro tvoření otázek v tom kterém čase.

Srovnejte:

Who does Raymond love? – Koho miluje Raymond? (otázka na předmět, tvořená jako jakákoli jiná otázka v přítomném prostém čase s použitím pomocného slovesa do) Raymond loves Rachel – Raymond miluje Rachel.

x

Who loves Raymond? – Kdo má rád Raymonda? (otázka na podmět; všimněte si, že who zastupuje 3. osobu jednotného čísla, proto má love zde, v přít. prostém čase, koncovku -s) Everybody loves Raymond – Raymonda má každý rád.

b) s podmětem what

Jak víme z češtiny, na podmět se ptáme „kdo, co?“, takže není překvapením, že otázky na podmět mohou začínat i tázacím zájmenem what. Tvoření je úplně stejné jako u who, tedy what na začátku věty a za ním normální oznamovací věta:

• What happened? – Co se stalo?

4. Další typy otázek, krátké odpovědi, přitakání, vymezení se

K otázkám se kromě běžných otázek řadí i tzv. tázací dovětky a s nimi související krátké otázky. Obě skupiny mají podobné tvoření, které se používá i u dalších typů vět, a proto si zde kapitolu o otázkách o tyto „neotázkové“ typy vět trochu rozšíříme.

a) tázací dovětky – question tags

·         tvoření a použití

Tázací dovětky mají dvě hlavní funkce – ověřit si, že naše domněnka je správná (v tom případě se dovětek vyslovuje se stoupavou intonací), nebo v podstatě požádat druhého člověka o souhlas s nějakým konstatováním (zde intonace klesá). Jak se ale tvoří a co vlastně dovětky jsou?

V češtině tázacím dovětkům odpovídají věty, na jejichž konci se přeptáme: „že?“, „že ano?“, „že jo?“, „že ne?“, „nebo ne?“, „co?“ apod. V angličtině se žádný výraz „že“ nepoužívá a podoba dovětku závisí na tom, v jakém čase je hlavní věta.

Jak tedy vytvoříme tázací dovětek? Představte si situaci, kdy se dva kluci na večírku baví o jedné z přítomných. Jednomu z nich se dívka očividně líbí a chce si svůj výběr schválit nechat schválit od druhého. V češtině tedy prohlásí něco jako: „Tamhleta holka je fakt krásná, co?“ Jak tuto větu přeložíme do angličtiny? Tady je návod v 5 krocích:

1. Vytvoříme normální oznamovací větu:

• That girl over there is really pretty.

2. Podíváme se, v jakém čase je tato věta a zda je kladná nebo záporná:

• přítomný čas prostý (se slovesem be),

3. Nyní máme dvě možnosti:

• a) Je-li věta , vytvoříme k jejímu přísudku (skládá-li se přísudek z pomocného a plnovýznamového slovesa, pak jen k pomocnému slovesu) zápor v daném čase:
  • is isn’t
• b) Je-li věta , převedeme přísudek v daném čase do kladu:
  • např: didn’t buy bought

4. Podmět původní věty nahradíme zájmenem (pokud už zájmeno v podmětu není):

• that girl she

5. Tvar z kroku č. 3 a zájmeno z kroku č. 4 umístíme (v tomto pořadí) na konec věty a vzniklý dovětek od věty oddělíme čárkou:

• That girl over there’s really pretty, isn’t she?

·         další příklady

• You didn’t buy that expensive jacket, did you? – Nekoupila sis tu drahou bundu, že ne?
• People should recycle much more, shouldn’t they? – Mělo by se mnohem víc třídit, že?
• They haven’t been to the seaside yet, have they? – Ještě nebyli u moře, že?
• Your girlfriend hates spinach, doesn’t she? – Tvoje holka nejí špenát, že jo?

·         zvláštní případy

Je-li přísudkem hlavní věty sloveso have got, používáme většinou dovětek have you?. Pokud se v hlavní větě vyskytuje pouze sloveso have jako plnovýznamové (ne pomocné) sloveso, dovětek je většinou do you?, i když have you? je také možné:

• You haven’t got any brothers or sisters, have you? – Nemáš žádné sourozence, že ne?

• • She usually has a good time here, doesn’t she? – Obyčejně se tu má dobře, nebo ne?

U vět s podmětem there zůstává there i v dovětku:

• There will be a raffle at the ball, won’t there? – Na tom plese bude tombola, že?

Chceme-li přidat dovětek k hlavní větě začínající Let’s (a zjistit tedy podporu ostatních pro návrh, který jsme pomocí let’s vytvořili), použijeme slovní spojení shall we?:

• Let’s have drink somewhere, shall we? – Zajdeme někam na skleničku, co vy na to?

Chceme-li přidat dovětek k rozkazu (a tím ho zmírnit do podoby prosby), použijeme will/would/could you?:

• Don’t forget tonight, will you? – Nezapomeň na dnešek večer, prosím tě.
• Pass me that notebook, could you? – Podej mi tamten sešit, prosím.

Pro větu začínající I am not se používá normální dovětek am I?. Pokud ale věta začíná I am, musíme použít dovětek aren’t I?:

• I’m not doing that right, am I? – Asi to nedělám správně, co?
• I’m late again, aren’t I? – Jdu zase pozdě, že jo?

Je-li podmětem hlavní věty výraz everyone/everybody, someone/somebody nebo no one/nobody (a přísudek je tedy v jednotném čísle), použijeme v dovětku číslo množné a zájmeno they:

• Everyone’s going to be there, aren’t they? – Budou tam všichni, že jo?

Obsahuje-li hlavní věta záporný výraz typu never, no, hardly apod., použijeme kladný dovětek:

• He hardly ever does a perfect job, does he? – On svoji práci neodvede bez chyby skoro nikdy, že?

b) krátké otázky

·         tvoření a použití

Krátkými otázkami vyjadřujeme údiv nebo překvapení z informace, kterou jsme právě slyšeli – mají tedy stejný význam jako otázka Really? a stoupavou intonaci. Stejně jako u tázacích dovětků si jimi ale můžeme také nechávat něco potvrdit, a tehdy je intonace klesavá. Jejich použití je dost běžné, takže je dobré si na ně vzpomenout, když budeme české „Fakt?“ nebo „Opravdu?“ vyjádřit v angličtině.

Krátké otázky se velice podobají tázacím dovětkům, ale liší se ve dvou podstatných ohledech:

1. Otázku říká někdo jiný než původní hlavní větu.
2. Nepřeklápí se klad a zápor, tj. je-li hlavní věta , bude  i krátká otázka a naopak.

Jinak se ale tvoří podobně, pouze s tím rozdílem, že k přísudku hlavní věty netvoříme zápor, ale otázku (je-li přísudek složený z pomocného a plnovýznamového slovesa, použijeme pomocné sloveso, kterým začíná otázka od tohoto přísudku odvozená). Místo podstatného jména z podmětu původní věty i zde používáme zájmeno:

·         příklady

• My brother isn’t going to come to our housewarming party. – Isn’t he? – Brácha nepřijede na naši kolaudaci. – Fakt ne? (= stoupavá intonace – překvapení)

• • His girlfriend collects beer glasses. – Does she? – Jeho přítelkyně sbírá půllitry. – Opravdu? (= klesavá intonace – očekáváme další informace, např. proč to dělá atd.)

c) krátké odpovědi

·         tvoření a použití

Krátké odpovědi se většinou zájemci o angličtinu učí hned na začátku svého studia. Víme tedy, že na zjišťovací otázku (tzv. Yes / no question) se běžně neodpovídá zopakováním všech informací, ani že není slušné odpovídat samotným Yes nebo No. Místo toho se postupuje obdobně jako u tázacích dovětků a krátkých odpovědí:

: Odpovídáme pomocí Yes, + podmět vyjádřený zájmenem + pomocné sloveso v kladu

: Odpovídáme pomocí No, + podmět vyjádřený zájmenem + pomocné sloveso v záporu

Vidíme tedy, že tvoření kladných odpovědí v podstatě odpovídá tvoření krátkých otázek (otázka i odpověď jsou kladné), zatímco tvoření záporných odpovědí odpovídá tvoření tázacích dovětků (otázka je kladná, odpověď je záporná.

·         příklady

• • Is your brother married? – Je tvůj bratr ženatý?
    • Yes, he is.
    •  No, he isn’t.

• •  
  • Have you ever eaten shrimps? – Jedl jsi někdy krevety?
    • Yes, I have.
    • No, I haven’t.

Začátečníci někdy v těchto krátkých odpovědích mívají problém s překladem – ten je způsobený tím, že se v nich používá pomocné sloveso ve funkci původního plnovýznamového. Odpověď Yes, I have ve druhém z uvedených příkladů tak pochopitelně neznamená „Ano, mám“, ale „Ano, jedl“ – have je zde totiž pomocné sloveso k tvoření předpřítomného času, které nemá vlastní význam a jen zastupuje celý přísudek (I have eaten).

·         zvláštní případy

Kromě těchto základních případů se ale podobné krátké odpovědi dají použít v návaznosti na krátké otázky – k ujištění druhého člověka, že platí to, co jsme řekli původně. Ukážeme si to na příkladu, který už jsme si uváděli:

• • His girlfriend collects beer glasses. – Does she? – She does. She started 3 years ago and now she has hudreds of them. – Jeho přítelkyně sbírá půllitry. – Opravdu? – Ano. Začala před třemi roky a teď už jich má stovky.

Vidíme, že zde krátká odpověď obsahuje pouze podmět vyjádřený zájmenem (she) a pomocné sloveso, které zde zastupuje plnovýznamové sloveso. She does zde tedy opět nepřekládáme „Dělá“, ale vzhledem k významu původní věty „Sbírá“, nebo ještě přesněji prostě „Ano“, protože funkcí této krátké odpovědi je potvrdit to, na co se druhý člověk ptal krátkou otázkou. Vidíme také, že platí, co jsme si řekli výše: po krátké odpovědi první člověk přidává další informace, o které si ten druhý krátkou otázkou vlastně řekl.

d) přitakání

·         tvoření a použití

Přitakáními rozumíme krátké promluvy, které odpovídají českým větám „Já taky“ a „Já taky ne“ nebo „Ani já ne“. Vyjadřujeme jimi tedy, že máme stejný názor nebo zkušenost jako ten, s kým mluvíme.

Větu „Já taky“ můžeme vždy přeložit jako Me too. U dalších uvedených významů si s tímto jednoduchým řešením už ale nevystačíme a budeme si muset vzít na pomoc gramatiku.

Gramatické přitakání vytvoříme takto:

1. Poslechneme si pozorně původní oznamovací větu (na niž chceme přitakat):

• I play golf nearly every weekend. – Golf hraju skoro každý víkend.

2. Podíváme se, v jakém čase je tato věta a zda je kladná nebo záporná:

• přítomný čas prostý,

3. Připravíme si pomocné sloveso, kterým bychom k této větě v daném čase vytvořili otázku:

• I play golf do (you play golf)?

4. Nyní máme dvě možnosti:
   • a) Pokud byla původní věta (a my tedy chceme přitakat „Já taky“), začneme své přitakání výrazem So.
   • b) Pokud byla původní věta (a my tedy chceme přitakat „Já taky ne“ nebo „Ani já ne“), začneme své přitakání výrazem Nor nebo Neither.
5. Poskládáme své přitakání v pořadí: výraz z kroku 4) + pomocné sloveso z kroku 3) + podmět (I):

• I play golf nearly every weekend. So do I.

·         další příklady

• I haven’t been on holiday for ages! Neither have I! – Na dovolené jsem nebyl už ani nepamatuju! – Ani já ne.
• I ate too much at Christmas. So did I. – O Vánocích jsem toho snědl až příliš. – Já taky.

Tato přitakání mohou samozřejmě fungovat i s jinými podměty – v původní větě se tedy může hovořit i o někom jiném než o člověku, se kterým mluvíme, a stejně tak můžeme v přitakání oznámit, že stejnou zkušenost má někdo jiný než my:

• Michael Douglas was born on September 25. So was I! – Michael Douglas se narodil 25. září. – To já taky!
• I love Angelina Jolie. So does my brother-in-law. – Mám strašně rád Angelinu Jolie. – Můj švagr taky.

e) vymezení se

Tyto krátké větičky úzce souvisejí s předchozím zmiňovaným typem, s přitakáními. Na rozdíl od nich ale při vymezení se říkáme, že máme opačnou zkušenost než člověk, se kterým mluvíme (tj. vyjadřujeme český význam „Já ne“ nebo „Já ano“)

Tvoří se obdobně jako krátké odpovědi na otázky, tj. začínají zájmenem (většinou I, ale můžeme informovat i opačné zkušenosti někoho jiného, a pak bude podmětem právě tento člověk) a jako druhé následuje pomocné sloveso opačné než přísudek původní věty, např:

• • I play golf nearly every weekend.  I don’t. – Golf hraju skoro každý víkend. – Já ne.

Jestliže se takto vůči někomu vymezíte, je obvyklé dodat k tomu nějaké další informace, jinak by váš „nesoulad“ s druhým člověkem mohl působit odtažitě:

• I haven’t been on holiday for ages! I have. We went to Croatia last summer. – Na dovolené jsem nebyl už ani nepamatuju! – Já jo. Loni v létě jsme jeli do Chorvatska.
• I ate too much at Christmas. I didn’t. But it was just an exception. – O Vánocích jsem toho snědl až příliš. – Já ne. Ale to byla jenom výjimka.
• I love Angelina Jolie. My brother-in-law doesn’t. In fact, he hates her. – Mám strašně rád Angelinu Jolie. – To můj švagr ne. Ten ji úplně nesnáší.

5. Nepřímé otázky – indirect questions

a) použití

Nepřímá otázka je otázka, která má na začátku nějakou jinou větu, která ji uvozuje. Ukážeme si to na příkladu:

Přímá otázka: What time does Titanic start? – „Od kolika dávají Titanic?“

Nepřímá otázka: Could you tell me what time Titanic starts? – „Mohl byste mi říct, od kolika dávají Titanic?“

Pokud v angličtině použijeme nepřímou otázku, působí to zdvořileji, než kdybychom položili samotnou přímou otázku.

b) tvoření

V češtině se od sebe obě otázky nijak zvlášť neliší. Nepřímá otázka má na začátku uvozovací větu, ale samotná otázka zůstává stejná. V angličtině naopak přítomnost uvozovací věty (Could you tell me…) způsobí, že se nepřímá otázka od té přímé liší a chová se tak trochu jako oznamovací věta.

Přímá otázka (P) se tedy řídí pravidly tvoření otázek v tom kterém čase:

What time does Titanic start? – přítomný čas prostý, 3. os. j. č.,  = does + podmět + infinitiv

Nepřímá otázka (N) se naopak tvoří jako oznamovací věta v tomtéž čase:

Could you tell me what time Titanic starts? – přítomný čas prostý, 3. os. j. č., = podmět + sloveso + -s

c) další příklady

P: Who is that woman? – sloveso be, přítomný čas prostý, 3. os. j. č.,  = is + podmět – Co je to za ženskou?

 N: Do you know who that woman is? – sloveso be, přítomný čas prostý, 3. os. j. č., = podmět + is – Nevíš, co je to za ženskou?

P: How much did it cost? – minulý čas prostý, 3. os. j. č.,  = did + podmět + infinitiv – Kolik to stálo?

 N: I wonder if you know how much it cost. – min. čas prostý, 3. os. j. č., = podmět + 2. tvar slovesa – Nevěděl byste náhodou, kolik to stálo?

P: Have you met Ted? – předpřítomný čas prostý, 2. os. j. č.,  = have + podmět + 3. tvar slovesa – Znáš se s Tedem?

 N: I wonder if you have met Ted. – předpřítomný čas prostý, 2. os. j. č.,  = podmět + have + 3. tvar – Tak si říkám, jestli se znáš s Tedem.

Všimněte si, že nepřímé otázky začínající tázacím výrazem (např. Could you tell me…?) končí otazníkem, zatímco ostatní nepřímé otázky (začínající např. I would like to know…) mají na konci tečku.

Jestliže chceme na nepřímou otázku změnit otázku zjišťovací neboli yes/no question (např. Have you met Ted?), použijeme pro napojení uvozovací věty spojku if, případně whether – „jestli“, „zda“ (I wonder if/whether you’ve met Ted.)

Jako nepřímá otázka se v češtině označuje i věta typu „Petr se zeptal Lucie, kam pojedou na dovolenou.“ V angličtině jde ale o tzv. reported questions – viz studijní text Reported speech.

6. Funkce otázek

Otázky mohou plnit celou řadu funkcí. V mateřském jazyce o funkcích otázek a dalších promluv nepřemýšlíme, používáme je automaticky, v cizím jazyce je ale užitečné si tyto funkce uvědomovat, protože pak nemusíme překládat, můžeme pouze vybírat z repertoáru možností.

a) zjištění informace – asking for information

Základní funkce, kterou může otázka plnit, je funkce informativní – otázkou prostě zjišťujeme nějakou informaci, chceme se něco nového dozvědět. Patří sem všechny možné otázky různých tvarů a forem, např.:

• • Is she single? – Je svobodná?
  • How many apples are there left? – Kolik máme ještě jablek?
  • What kind of film is it? – Co je to za film?

b) nabídka – offer

Nabídku můžeme uvozovat pomocí:

• would you like? – chtěl byste, přál byste si?:
  • Would you like something to drink? – Nechceš něco k pití?

Pokud po would you like následuje další sloveso, je vždy ve tvaru infinitivu s to:

• • Would you like me to wait here? – Chcete, abych tu počkal?
• shall I? – mám?, nemám?
  • Shall I wash the dishes? – Nemám umýt nádobí?
• can I? – mohu?
  • Can I help you? – Mohu vám nějak pomoci?

c) návrh – suggestion

Tuto funkci využijí studenti u maturity, konkrétně u 4. části ústní zkoušky. Zde mají za úkol se na něčem domluvit se zkoušejícím, takže je potřeba, aby uměli navrhnout různé možnosti. K tomu je možné použít tyto otázky:

• shall we? – ne…?
  • Shall we rent a car? – Nepůjčíme si třeba auto?
  • Shall we go out for dinner tonight? – Nezajdeme dneska na večeři?
• how about / what about? – co takhle?, co třeba?
  • How about a trip to the zoo? – Co si třeba udělat výlet do zoo?
  • What about you? – A co ty? (po předchozí nabídce pro někoho jiného)
• why don’t you? – co?, ne…?
  • Why don’t you have smoked salmon? – A co si dát uzeného lososa?

Studenti si tuto otázku často mylně překládají doslova jako „Proč si nedáš uzeného lososa?“. Chybují přitom právě v určení funkce této otázky – myslí si, že má funkci zjistit informaci, zatímco ve skutečnosti jde o návrh.

Kromě otázek je možné návrh uvést i jinými způsoby:

• we could – mohli bychom
  • We could make a picnic. – Mohli bychom si udělat piknik.
• let’s – pojďme, udělejme (viz studijní text Imperatives)
  • Let’s make a picnic! – Pojďme si udělat piknik!
  • Let’s have a rest. – Odpočiňme si.

d) prosba, žádost – request

V angličtině nemůžeme prosbu nebo žádost vyjádřit prostým rozkazovacím způsobem. Nejčastěji se k vyjádření prosby použije otázka s nějakým modálním slovesem:

• can
  • Can you turn down the music? – Můžeš si tu hudbu ztišit?
  • Can I try that jumper on? – Můžu si ten svetr vyzkoušet?
• could
  • Could you repeat it? – Mohl byste to zopakovat?
  • Could I borrow your pen, please? – Mohl bych si prosím půjčit vaši propisku?
• will
  • Will you give me her phone number? – Dáš mi její číslo?
• would
  • Would you mind staying a little longer? – Nevadilo by vám, kdybychom tu zůstali o něco déle?

Delší výrazy (could, would) jsou zdvořilejší a formálnější než ty kratší (can, will), proto je použijeme zejména tehdy, mluvíme-li s někým cizím, starším nebo nadřízeným.

Je ale také možné vyjádřit žádost nebo prosbu rozkazem zjemněným slůvkem please.:

• Please remember to turn off the heating before you leave. – Nezapomeň prosím vypnout topení, než budeš odcházet.

Výraz please můžeme stejně tak přidat i na konec otázky, aby se stala ještě zdvořilejší:

• Could I have another pint, please? – Mohl bych si prosím dát ještě jedno pivo?

e) žádost o povolení – asking for permission

Potřebujeme-li se někoho zeptat, jestli něco smíme udělat (a získat tak jeho povolení), použijeme tyto otázky:

• Can I leave the books here? – Můžu si ty knížky nechat tady?
• May I use the toilet, please? – Smím si u vás zajít na toaletu?

Stejně jako v češtině se v žádosti o povolení běžně používá modální sloveso can. May zní velmi formálně, podobně jako české sloveso „smět“, které se také v běžném hovoru v tomto významu prakticky nepoužívá.

Podobné je to i u udělování nebo neudělování souhlasu nebo povolení – používá se can a can’t, ve formálnějších situacích pak may a may not:

• You can’t smoke here. – Tady nemůžeš kouřit.
• You may start writing now. – Nyní smíte začít psát.

Další funkce nejen otázek, ale i oznamovacích vět najdete přehledně ve studijním textu Functions.

Závěr

V tomto studijním textu jsme si připomněli vše, co již známe o tvoření otázek, a možná jsme si k tomu přidali i několik nových věcí. Při pohledu na anglickou otázku tak už nyní umíme rozlišit, o jaký typ otázky jde a jakou má funkci. Všechny typy otázky samozřejmě umíme samostatně vytvořit, a to včetně zvláštních typů otázek (tázacích dovětků, krátkých otázek i otázek nepřímých). A konečně umíme také zvolit správnou anglickou otázku tehdy, známe-li funkci v češtině, kterou potřebujeme nějak vyjádřit anglicky (např. potřebujeme něco navrhnout, a tak si vybereme třeba otázku začínající Why don’t we…?). Po prostudování tohoto studijního textu zkrátka umíte úplně vše, co v angličtině s otázkami souvisí.