Dnešní studijní text nebude dlouhý, rozkazovací způsob totiž v angličtině není složitý a měli by ho zvládat i začátečníci.

Osnova kapitoly

• 1. Rozkazy ve 2. osobě jednotného nebo množného čísla
• 2. Záporné rozkazy ve 2. osobě jednotného nebo množného čísla
• 3. Rozkaz pro 1. osobu množného čísla
• Závěr

1. Rozkazy ve 2. osobě jednotného nebo množného čísla

Základní tvoření rozkazovacího způsobu je velice jednoduché, pro 2. osobu jednotného nebo množného čísla prostě jen vypustíme podmět you a zbytek věty ponecháme stejný:

• Help! – Pomoc!
• Watch out! – Dávej pozor!
• Get on through the front door. – Nastupujte předními dveřmi.

2. Záporné rozkazy ve 2. osobě jednotného nebo množného čísla

Ani záporný rozkaz není složitý, před sloveso přidáme don’t a máme hotovo:

• Don’t be silly! – Neblbni!

Ve formálních rozkazech (typicky cedule někde na veřejnosti) bude don’t rozepsané na do not:

• Do not enter. – Nevstupovat.

Často budou ale tyto cedule napsané jinak než záporným rozkazovacím způsobem:

• No smoking. – Zákaz kouření.
• Keep off the grass. – Zákaz vstupu na trávník.

3. Rozkaz pro 1. osobu množného čísla

Často se k rozkazům řadí i rozkaz pro 1. osobu množného čísla. Ten utvoříme pomocí výrazu Let’s:

• Let’s go. – Pojďme.

Pokud bychom tento rozkaz chtěli ve formálním stylu rozepsat, bylo by to let us:

• Let us consider all the possibilities. – Zvažme raději všechny možnosti.

Zápor od let’s může být různý v britské a americké angličtině. Většinou se používá podoba:

US, UK Let’s not panic. – Žádnou paniku.

V britské angličtině je ale také možné říct:

UK Don’t let’s panic. – Žádnou paniku.

Rozkaz pomocí let’s má ovšem v podstatě vždy i funkci návrhu, protože jeden člověk nemůže úplně rozhodovat sám za víc lidí (viz studijní text Functions):

• Let’s get drunk. – Pojďme se opít./Nechceš se opít?

Závěr

A to je vše. V tomto historicky nejkratším studijním textu jsme si udělali stručný přehled tvoření rozkazovacího způsobu. Toto tvoření je velice jednoduché, a tak snad jediné, na co je potřeba dát pozor, je skutečnost, že anglické rozkazy (zvláště ty oficiální na cedulích) mívají často svou ustálenou podobu, kterou je potřeba si zapamatovat nebo vyhledat, místo abyste doslova překládali z češtiny.