Tento studijní text popisuje používání příslovcí. Než se začnete příslovci zabývat, je dobré si nejdřív prostudovat studijní text Adjectives, protože příslovce s přídavnými jmény úzce souvisejí. Na rozdíl od přídavných jmen se ale příslovce vážou na slovesa a odpovídají na otázku How? (jak?). Příslovce stojí většinou na konci věty, ale některá najdeme i uprostřed a je možné je umístit i na začátek věty. Většinu příslovcí si můžeme odvodit od přídavných jmen, některá ale vznikla zcela samostatně a je nutné se je naučit. Mezi češtinou a angličtinou jsou v oblasti příslovcí poměrně velké rozdíly, proto zde popíšeme nejen anglická příslovce, ale i výrazy odpovídající příslovcím v češtině.
většina: přípona –ly
u některých pozor na zdvojení zaviněné tím, že přídavné jméno končí na –l:
končící na souhlásku + y: -ily
Výraz well má několik významů. Vedle příslovce „dobře“ může být také


K těmto přídavným jménům neexistují příslovce friendly / friendlily, lovely / lovelily atd. Pokud chceme přeložit větu, kde v češtině toto příslovce je (např. „Přátelsky se na mě usmála“ nebo „Pitomě se zasmál“), musíme použít vazbu in a + příd. jm. + way nebo jinou větnou konstrukci, kde není potřeba příslovce:

Frekvenční příslovce vyjadřují, jak často se něco děje. Stojí uprostřed věty – viz níže. Nejčastěji se používají s přítomným prostým časem – viz studijní text Present tenses.

Tato příslovce mohou být také předložkami. Mimo jiné se spojují se slovesy a společně tvoří tzv. frázová slovesa (get up, look after apod. – viz studijní text Phrasal verbs).

Příslovce míry vyjadřují míru něčeho (jak moc to platí, jak moc je to silné).

Mají podobný význam jako předložky, ale jsou to příslovce, tj. vážou se ke slovesu.
Zde uvádíme některá česká příslovce, jejichž anglický překlad může být pro někoho překvapivý.
V tomto přehledu si uvedeme situace, kdy v češtině použijeme příslovce, ale v odpovídající anglické větě se běžně použije jiný slovní druh. Jejich znalost je samozřejmě důležitá pro překlad, stejně jako pro přirozené vyjadřování obecně.
Po slovesech look (vypadat), feel (cítit se) a seem (zdát se, vypadat) se používají přídavná jména, ne příslovce!
Možná jste už někdy slyšeli větu You look well a teď byste si mohli říkat, že tato věta toto pravidlo porušuje. Není to tak, protože výraz well tady není příslovcem o významu „dobře“, ale už zmiňovaným přídavným jménem o významu „zdravý, nejevící známky nemoci. Větu tedy sice můžeme přeložit jako „Vypadáš dobře“, ale „dobře“ ve smyslu „zdravě“ (člověk je např. opálený, nemá kruhy pod očima atd.).
Přídavná jména se používají také po slovesech smyslového vnímání sound (znít) a smell (vonět):
Obecně se dá říct, že v angličtině používání příslovcí ustupuje přídavným jménům. Často totiž uslyšíte přídavná jména místo příslovcí v hovorové angličtině například v těchto vazbách:
Toto zjednodušování a používání přídavných jmen místo příslovcí se ještě zesiluje při stupňování (Could you drive a little slower? – teoreticky by správně mělo být slowlier, ale nepoužívá se) a je běžné hlavně v americké angličtině.
Českým jistotním příslovcím možná (ne), nejspíš (ne), určitě (ne) v angličtině často odpovídají modální slovesa may, must, can’t, should atd.:
Samozřejmě ale můžeme použít příslovce i v angličtině:
České příslovce často do angličtiny přeložíme pomocí tzv. předložkového spojení, tj. spojení předložky s jiným slovním druhem, typicky podstatným jménem, které má jiný význam každá z jeho částí. Zde uvádíme ta předložková spojení, která mají protějšek v českém příslovci; další naleznete ve studijním textu Prepositions.
Jak vidíte, těchto předložkových spojení je mnoho, a to zde neuvádíme ta, která mají v češtině jiný protějšek než příslovce! Je potřeba si jich všímat, sledovat jejich výskyt v textech nebo v hovoru a učili se je postupně, třeba podle toho, která se vám osobně do konverzace hodí.
V první části této kapitoly jsme si uvedli různé způsoby anglického překladu českých příslovcí. Kromě toho, jak se co řekne, je ale taky potřeba vědět, kam to potom dát. Anglický slovosled je sice pevný, ale na příslovce pamatuje hned třemi možnými pozicemi ve větě – na začátku, uprostřed a na konci. Co přesně tyto pozice znamenají a které skupiny příslovcí k nim patří, to ukáže následující přehled.
Stojí-li příslovce na začátku věty, nijak to samozřejmě neporušuje pravidlo, že podmět je v oznamovací větě vždy první. První totiž znamená před přísudkem, ne úplně první ve větě (viz studijní text Word Order). Můžeme tak mít třeba větu On the bench under the tree at sunrise, Tom kissed Mary. Podmětem věty je Tom, který je sice až devátým slovem, ale pořád stojí před přísudkem kissed. Pokud ale takové delší příslovečné určení na začátku věty použijeme, je vhodné ho oddělit čárkou (v mluvené řeči pauzou).
Která příslovce tedy na začátek věty běžně umisťujeme?
Kromě nich mohou někdy na začátku věty stát i frekvenční příslovce (sometimes, usually, occasionally atd.), příslovce místa (here, there, on the grass, at the end of the garden atd.) nebo příslovce času (today, tomorrow, in June atd.). Pokud si ale v angličtině nejste úplně jistí, používejte ve vlastním projevu pouze hlavní, standardní pozice příslovcí!
Postavení na konci věty je v anglické větě typické pro:
V tomto pořadí také za sebou ve větě většinou následují, pokud je jich víc. Kromě toho na konci věty většinou stojí příslovce:
Na konec věty je také možné umístit frekvenční příslovce (sometimes, often atd.), když je na nich důraz.
Uprostřed věty obvykle stojí:
Kromě nich se uprostřed věty mohou objevit příslovce způsobu, je-li na nich důraz (angrily), a některá komentující příslovce (fortunately).
Pozice uprostřed věty obecně znamená:
Je-li pomocné sloveso užito samostatně jako zástupce celé věty, stojí příslovce před ním:
U vět s modálními slovesy a jejich opisy může příslovce stát i před modálním slovesem:
S příslovci můžeme použít kvantifikátory too, enough a so. Používání těchto tří kvantifikátorů je úplně stejné jako u přídavných jmen – viz studijní text Adjectives.
Příslovce se stupňují úplně stejně jako přídavná jména, jen ve 3. stupni většinou nemají the:

Nepravidelné stupňování příslovcí

Příslovce jsou v češtině i angličtině velice pestrý slovní druh. Tato kapitola přinesla přehled anglických příslovcí a podrobný návod, jak je možné překládat česká příslovce do angličtiny, spolu se seznamem některých obtížnějších příslovcí. Co nejvíc těchto dvojic je potřeba se naučit nazpaměť a aktivně používat. Příslovce musíme také umět stupňovat a používat je spolu s kvantifikátory. Vývoj jazyka se u příslovcí projevuje tak, že se často (zejména v hovorové a americké angličtině) místo příslovcí používají přídavná jména.
Existují tři pozice ve větě, do kterých je možné umístit příslovce. Pro pozici na začátku věty jsou nejtypičtější spojovací příslovce typu however. Uprostřed věty nejčastěji najdeme frekvenční příslovce (often, always) nebo jistotní příslovce (definitely). Na konci věty typicky stojí příslovce způsobu, místa a času (v tomto pořadí). Tyto pozice někdy neodpovídají pozici v české větě, je tedy potřeba typické pozice anglických příslovcí znát a správně je do nich zasazovat.
Pingback: Word Formation / Slovotvorba – Jan Kalandra
Pingback: Word Order / Slovosled – Jan Kalandra
Pingback: Particles and Interjections / Částice a citoslovce – Jan Kalandra
Pingback: Prepositions / Předložky – Jan Kalandra
Pingback: Past and Perfect Tenses / Minulé a dokonavé časy – Jan Kalandra
Pingback: Nouns / Podstatná jména – Jan Kalandra
Pingback: Adjectives / Přídavná jména – Jan Kalandra